Mgr. Jan Klán

Ekosystém a ekologie musí být náplní nového socialismu 21. století. Jsem si vědom, že mnozí tuto oblast posuzují prizmatem doby minulé, která si říkala socialismus. Ta byla charakteristická rozmachem těžkého průmyslu za jakoukoliv cenu. Nehledělo se na ochranu životního prostředí, protože se měl dohnat a předehnat pověstný „Západ“. To se negativně odrazilo ve stavu přírody v našem státě. Samozřejmě zde hrála roli i menší vyspělost v „zelených“ inovacích, protože i na pověstném „Západě“ se na ekologii tolik nehledělo. Takže ani jeden systém z doby před rokem 1989 si nemá v této oblasti co vyčítat. V našich podmínkách na nešetrné spalování uhlí doplácely lesy, ale i lidé v důsledku smogové situace. V kapitalistických zemích se zase objevily problémy s haváriemi ropných tankerů a podivný smog, který se objevil s nárůstem automobilismu. V dnešní době tedy máme místo „reálně socialistického smogu“ smog „reálně kapitalistický“. Z těchto negativních tendencí musí být budoucí socialismus poučen, protože dnešní kapitalismus je postaven na neustálém růstu bez ohledu na stav životního prostředí. Je tedy jasné, že za globální oteplování je zodpovědný globální kapitalismus, který se snaží v honbě za svým rozmachem zničit přírodu. Budoucí socialismus v sobě musí mít zakomponovány radikální ochranu životního prostředí. Nesmí se bát používat koncepty trvale udržitelného růstu, ale v tomto případě se musí rovněž přeměnit filosofie konzumu „použij a zahoď“ do podoby „vícenásobného použití“.

Slovo „ekos“ znamená dům. Žijeme na konečné planetě s konečnými zdroji. Když vyjdete z bodu A a půjdete kolem světa, tak se opět dostanete do bodu A. To nezměníme. Změnit však můžeme stav naší planety. Ten je totiž neutěšený. V oceánech se vyskytuje tolik odpadu, že to brzy může vytvořit tajemné plastové ostrovy. Důkazem toho jsou živočichové, kteří jsou usmrceni plastem. Tohle vše je daň za kapitalistický rozmach po celém světě. V socialismu samozřejmě budou existovat prvky, které budou pohánět civilizaci kupředu, ale budou mnohem šetrnější než kapitalistické. Půjde zejména o problém energetické náročnosti, která stoupá s rozvinutou civilizací do astronomických výšin. Jako určitý překlenovací zdroj lze vidět v jaderné energetice, kterou musí socialismus dále rozvíjet až do doby, než nalezneme zdroj nový. Chápu obavy z různých jaderných havárií, ale pokud nechceme přejít k regresu (stagnaci, úpadku) společnosti, tak jiná možnost v tuto chvíli neexistuje.

Chování k přírodě je rovněž individualistickou záležitostí, kdy mnoho lidí vyhazuje odpad do přírody. V tomto případě musí být zavedeny taková opatření, která tomu budou zamezovat a v případě potřeby budou tato negativa sankcionována. Společnost se k přírodě musí naučit chovat šetrně, protože jak se chováme k přírodě, tak se ona chová k nám. Vím, že někdo mně může oponovat, že náš případný socialismus toho sám nezmůže ve vztahu ke globalizaci. To je sice možné, ale můžeme dát prvotní impulz ke změně chápání přírody ve vztahu k její ochraně. V blízké budoucnosti se zcela jistě dočkáme nových „zelených“ technologií, které musí být implementovány v socialistické společnosti. Budoucí socialismus nebude mít nic společného s dobou před rokem 1989 a dokonce nebude mít nic společného s kapitalismem, který se žene za nekonečným růstem. Bude se jednat o společnost, kde civilizace bude žít v souladu s přírodou a užívat její dary pro svůj rozvoj. Ne ji jen drancovat pro neustálý zisk nadnárodních korporací. Sociálně spravedlivá společnost bude i spravedlivá k přírodě, kdy se zvýší počet recyklací i nahrazování neobnovitelných energetických zdrojů obnovitelnými. Bude to běh na dlouhou trať, ale musíme ji podstoupit, protože jinak si svůj domov zničíme dříve, než se o nějakou změnu pokusíme.