Mgr. Jan Klán

Časopis The Times přenesl zjištění, které se dalo již několik let předjímat. Podle tohoto časopisu se plasty našly i na nejodlehlejším místě na naší planetě. Tomuto zjištění předcházely informace, že se v tělech ryb vyskytují částice plastů. Jedná se o děsivé zjištění, které dává tušit, že není s naší globální společností něco v pořádku. To, že se plasty nacházejí všude kolem nás jasně ukazuje na dvě věci. Jednak, že vše je vyrobeno na jedno použití v logice „použij a zahoď“ a za druhé, že lidstvo natolik zlenivělo a ocitlo se ve spárech orgií konzumu. Tyto dvě věci nám dávají tušit něco opravdu zlého. Pokud se nezmění logika uvažování globálního lidstva, tak svět pomalu, ale jistě, bude spět k záhubě.

Za celým problémem je skryt kapitalistický růst. Ten je v současné podobě světa postaven na spotřebě. Lze tedy usuzovat, že v honbě za nekonečným růstem hraje velký faktor ideologie volného trhu, která je postavena na neustálém spotřebování různých komodit. Vzhledem k tomu, že už více jak 10 let na celém světě vládne tento typ kapitalismu, tak se dostáváme do pasti. Někdo může namítnout, že za největší znečištění plastovým odpadem mohou rychle se rozvíjející země typu Čína nebo Indie. Ano, i to je nesporně pravda. Jedná se o daň přetavit se do technologické fáze „vyspělého západu“, který znečišťování praktikoval od průmyslové revoluce. Zarážející je ale jiná věc. Když si položíme otázku, kdo věčně couvá od různých mezinárodních dohod, které by znečištění různého charakteru eliminovaly? Odpověď je jasná. Jsou to USA, jakožto výhradní znečišťovatel. Jedná se o zemi, odkud pochází právě logika současného globálního kapitalismu ve smyslu „použij a zahoď“. Jako příklad si můžeme uvést odstoupení Donalda Trumpa od Pařížské klimatické dohody. Do budoucna bychom mohli mít na stole možná praktičtější a kontrolovatelnější dohodu o omezení výroby plastů. Přeci jen je plno věcí, kde nemusíte mít použité plasty, ale lze například použít vratné sklo. Narážím zde na fakt, že výhradně všechna balená voda je prodávána v PET lahvích a jen minimum v lahvích ze skla. Někdo opět může namítnout, že PET lahev má výhody ve své nerozbitnosti. Všechno má svá pro a proti. Otázkou je, co převažuje. Pokud se na PET lahev podíváte jako na zlenivění člověka, tak budete pozorovat právě jeho závislost na ideologii „použij a zahoď“. U otázky skleněné lahve je situace  jiná. V tomto případě se rozmýšlíte, zda ji třeba nevrátit – odvracíte se od zaběhlé ideologie. Částečným řešením by bylo například zálohovat PET lahve podobně jako skleněné, ale to nevyřeší celkový objem plastů v přírodě. Ptáte se proč? Protože vše kolem nás je z plastů a tedy ropy. Je evidentní, že současná civilizace roste, klesá a zaniká s tím, jak bude postupně ropa vysychat. Právě z tohoto důvodu přední globální kapitalisté ovládají trhy s ropou a dost často spekulativně hýbou s její cenou – poté stoupá nebo klesá cena benzínu, potravin, balené vody atd. Vše je prodchnuto vůní ropy, byť ji necítíme, tak její pachuť je v plastech obsažena.

Nápady, co dělat se současným množstvím plastů na planetě, jsou někdy zcela mimo. Známe jak spalování, tak skládkování plastů. Ani jedno není výhodné pro přírodu. V prvním případě sice množství odpadu snížíme, ale zamoříme ovzduší exhalacemi. U případu skládkování zase zamoříme úrodnou zem. Byť se množí nápady, že bychom z toho posléze mohli udělat různé doly, kde by se plasty těžily, až by se objevil způsob, jak je účinně recyklovat. Je zde ale jeden velký problém: když bude lidstvo neustále produkovat plastový odpad ve stejné nebo ještě větší míře než doposud, tak ani „zahrabávání“ do země nepomůže. Východisko je pouze jediné: změnit ideologii současných konzumních orgií, kdy žijeme na úkor budoucích generací a to jen proto, že jsme zlenivěli a nechali se zlákat pozlátkem globálního kapitalismu – plastem.