Chřipka z blahobytu
Nové tisíciletí nám přináší nové nemoci. Nejedná se až tolik o nemoci fyzické, jako spíš nemoci psychické. V poslední době se objevil staronový pojem s názvem affluenza. Jedná se o nemoc z blahobytu, který nám naše současná společnost nabízí. Ono slovo pochází ze spojení anglických slov chřipka (influenza) a blahobyt (affluens). Jde o problém, který v dnešní době postihuje zejména mladé lidi, kteří se narodil na začátku nového tisíciletí (samozřejmě, že tato nemoc nepostihuje jen mladé, ale všechny lidi bez rozdílu věku a pohlaví). Nástup nového milénia tedy můžeme nazvat „tisíciletím“ duševních poruch. Jestliže před rokem 2000 byl nejčastějším indikátorem duševních problémů alkohol a drogy, tak dnes je to většinou neschopnost rozlišovat co je dobré a co je špatné. Této neschopnosti rozlišit virtuální a reálné nejvíce napomáhají počítačové hry, televizní seriály o superhrdinech, nesmrtelnost některých virtuálních postav. K tomu všemu si můžeme připočíst nadměrnou spotřebu všech výdobytků společnosti. Pojem nemoc z blahobytu není nový. Pochází již z 50. let minulého století, ale na síle tato nemoc nabrala až s nástupem společnosti dluhu a konzumu. „Nemoc z blahobytu je nakažlivý společenský proces, který je charakteristický pro nadměrné užívání dluhu.“ Takhle nějak bychom onu nemoc mohli definovat. Jelikož je poté člověk extrémně zadlužen, tak nastává proces úzkosti a strachu z neschopnosti dluh splácet. Celé se to poté spojuje do strachu z pronásledování ze strany těch, kteří dotyčnému půjčili (například lichvářů). Narážím zde na fakt, že společnost zážitku primárně zadlužuje mladé lidi v konceptu „žít a užít“. Nejsnazšími oběťmi jsou právě tito lidé a cítí se být odcizeni a žijí ve velkém utrpení (byť si to možná ani neuvědomují).
K nárůstu „chřipky z blahobytu“ došlo teprve s boomem internetu, sociálních sítí a propojením na každém kroku. Reklamní průmysl nás vtáhl do svého pojetí světa konzumu. My všichni jsme infikováni nemocí z blahobytu, kdy pořád nakupujeme ve smyslu použij a vyhoď. Dopady této logiky jsou katastrofální: zničené životní prostředí, životy mladých lidí, kteří buď páchají zločiny nebo si sáhnou na svůj vlastní život, rozvrácená společnost. Pochmurná analýza současné společnosti která si říká, že je nejlepší a nejšťastnější.
Společnost bez spánku je dalším identifikátorem nemoci z blahobytu. Iphony, chytré telefony a mnohá další zařízení nás nutí být neustále vzhůru, být pořád připojen. Jsme jako bezesní vojáci, kteří za války museli bdít celou noc. Celé je to dopad inovací, které původně byly určeny pro válčení (internet nevyjímaje). Inovace totiž pohání válečný konflikt, ale vzhledem k tomu, že žádný velký globální konflikt neexistuje, tak nastoupil konflikt se spotřebou. Žijeme v době skryté války. Korporace nás nutí, abychom spali co nejméně. Doba pozdního kapitalismu si totiž nepřeje, aby člověk spal. Ten totiž musí nakupovat a utrácet. Z této logiky plyne, že poslední překážkou pro další rozmach kapitalismu je právě spánek lidí. Tuto teorii zastává neoliberalismus volného trhu a lze tvrdit, že je to právě tento systém, který je urážkou všeho, co je lidskosti slušné. Zastáncům těchto teorií je jedno, že narůstají duševní nemoci z blahobytu a zajímá je pouze zisk. Nechci tím říci, že bychom snad měli žít ve společnosti nedostatku, ale v takové společnosti, která bude zajišťovat trvale udržitelný růst v souladu s přírodou.
Vraťme se ale ještě k problému spánku: pokud si člověk neodpočine, nevyspí se, tak zvyšuje riziko nemocí. V logice pozdního kapitalismu je spánek nerentabilní překážka v nepřetržitém pracovním procesu společnosti jako celku. Takže člověče buď vzhůru pořád a spi co nejméně, protože kapitalismus tě potřebuje. I tak bychom mohli shrnout dnešní dobu. Jaké poučení z toho všeho plyne? Spěte alespoň 8 hodin denně, aktivně odpočívejte, až půjdete něco nakupovat, tak si ujasněte, zda to či ono skutečně potřebujete nebo zda jste jen zajatci reklamního průmyslu a dětmi společnosti bez spánku nakažené chřipkou z blahobytu.
