Mgr. Jan Klán

1. září 1939 začala nejničivější válka v dějinách lidstva. Miliony mrtvých, zničená města, rozvrácené rodiny. Člověk by čekal, že po takové zkušenosti bude svět dělat všechno pro to, aby podobné peklo už nikdy nepřišlo.

Místo toho sledujeme nový závod ve zbrojení.

Na zbraně se sypou další stovky miliard. Zbrojařské koncerny počítají rekordní zakázky a vlády občanům vysvětlují, že na bydlení, zdravotnictví, důchody nebo sociální jistoty se musí šetřit.

Na rakety peníze jsou. Na lidi se hledají výmluvy.

Válka je pro obyčejného člověka smrt, strach a chudoba. Pro vojensko-průmyslový komplex je ale především obchod.

Čím větší napětí, tím větší zakázky.
Čím větší strach, tím snadněji se prosadí další zbrojení.
Čím více zbraní, tím více se nám tvrdí, že potřebujeme ještě další.

A kde to skončí?

Mír se dnes někdy vydává téměř za slabost. Diplomacie za naivitu. Každý, kdo varuje před eskalací a novou válkou, je okamžitě podezřelý.

Jenže skutečná odvaha není požadovat další rakety.

Skutečná odvaha je zastavit spirálu, než bude pozdě.

Nechceme Evropu jako muniční sklad. Nechceme svět, kde se z války stává hospodářský program. A nechceme, aby o budoucnosti našich dětí rozhodovaly zisky zbrojařských korporací.

Výročí 1. září musí být varováním i dnes:

ZBROJENÍ PŘINÁŠÍ ZISK. VÁLKY PŘINÁŠEJÍ ZKÁZU.

ANO MÍRU. NE VÁLKÁM!