Mgr. Jan Klán

Kdysi se říkalo, že prezident má být symbolem státu. Dnes to občas vypadá, jako by hlavní náplní funkce bylo sbírání zážitků, fotografií a VIP vstupenek na akce, kam se běžný občan nikdy nepodívá.

Začínám mít pocit, že prezident Petr Pavel má snad prezidentský plat malý. Jinak si těžko vysvětlit jeho stále častější spojování s fotografováním. Jednou stojí za objektivem, podruhé před objektivem. Nejprve fotí pro tým Alpine během závodu v Polsku, nyní se sama Formule 1 pochlubí fotografií s prezidentem. Člověk už jen čeká, kdy mu FIA přidělí vlastní akreditaci na celou sezonu.

Pak se ale není čemu divit, když se prezident objevuje na plakátech, billboardech nebo v marketingových materiálech. Když se dobrovolně stane součástí podobných akcí, těžko může být překvapený, že jeho fotografie žije vlastním životem.

Jestli tohle tempo vydrží, začne brzy překonávat legendy motoristického sportu. Niki Lauda a Michael Schumacher budou mít co dělat, aby vůbec drželi krok, byť je jeden po smrti a druhý na tom není moc dobře. Prezident už totiž očividně nesbírá jen státnické zkušenosti, ale také zážitky, které by mu mohl závidět nejeden profesionální influencer.

Co nás čeká příště?

Možností je spousta.

Nejdřív si odskočí do vesmíru, aby pořídil několik exkluzivních fotografií Země z oběžné dráhy. Odtud zamíří dvacet tisíc mil pod moře, kde zdokumentuje život v Mariánském příkopu. Následně objeví červí díru, pronikne do paralelního vesmíru a odtamtud přinese unikátní sérii fotografií jiné civilizace.

Vrchol celé expedice přijde ve chvíli, kdy přistane na Slunci. Samozřejmě v noci, protože jak známo, tehdy tam přece není takové vedro.

Fantazie? Ano. Jenže při sledování některých prezidentských aktivit už člověk pomalu přestává vědět, kde končí realita a kde začíná nekonečný seznam atraktivních zastávek.

Přitom prezident republiky není cestovatel placený televizní stanicí ani ambasador sportovních podniků. Jeho úkolem je především zastupovat stát, hájit jeho zájmy a věnovat se problémům občanů. Místo toho veřejnost často sleduje fotografie z dalších a dalších akcí, které působí spíše jako pečlivě budovaná image než výkon prezidentské funkce.

Ironií je, že Petr Pavel často zdůrazňuje svou vojenskou minulost a výcvik. Když ho člověk vidí s fotoaparátem prakticky na každé významnější akci, neubrání se nadsázce: výcvik zřejmě zanechal stopu. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Prostě rozvědčík na plný úvazek.

Samozřejmě, fotografování samo o sobě není nic špatného. Problém nastává ve chvíli, kdy se z výkonu nejvyšší ústavní funkce začíná stávat série mediálně atraktivních zastávek, zatímco občané řeší drahé bydlení, ceny energií, zdravotnictví nebo dostupnost veřejných služeb.

Prezident, který má být symbolem republiky, by měl být především symbolem služby veřejnosti. Když ale stále častěji připomíná člověka, který sbírá jedinečné zážitky po celém světě, nabízí se otázka, zda se z Pražského hradu nestala spíše cestovní a zážitková kancelář než sídlo hlavy státu.

Možná se ale mýlím. Třeba je to všechno jen příprava na další velkou misi. Až jednou uvidíme titulky: „Prezident Pavel pořídil první oficiální fotografii z paralelního vesmíru“, už nás to vlastně ani nepřekvapí.