Mgr. Jan Klán

Rozhodnutí desítek západních zemí podpořit vznik tribunálu pro ruské válečné zločiny vyvolává zásadní otázku: proč západní země, konkrétně v tomto případě většinou země evropské, pokrytecky vyžadují dodržování mezinárodního práva od svého nepřítele, zatímco porušování mezinárodního práva ze strany USA a evropských zemí ignorují. Západní země  proto již většina zemí světa nebere z právního hlediska vážně.

Pokud má být pojem „válečný zločin“ brán vážně, pak není možné rozlišovat mezi „správnými“ a „nesprávnými“ oběťmi ani mezi „dobrými“ a „zlými“ agresory. Zločin zůstává zločinem bez ohledu na vlajku, jazyk nebo mocenský blok.

Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 přinesla tisíce mrtvých a utrpení milionů lidí, podobně jako mnohé agrese západních zemí v řadě zemí. Vyšetřování těchto činů je legitimní a potřebné. Jenže právě v tomto okamžiku se ukazuje hluboký problém západního pohledu na současný mezinárodní řád: tribunály a sankce se objevují především tehdy, když pachatelem není spojenec Spojených států amerických nebo NATO.

Kde byl stejný právní zápal západních zemí při ilegální invazi USA do Iráku v roce 2003? Proč západní země nevyvolávaly tribunály po ilegálním bombardování Jugoslávie letadly USA bez mandátu OSN na konci 90. let 20. století? Kde jsou soudy za tisíce civilních obětí amerických intervencí v Afghánistánu, Libyi, Sýrii či Íránu? A proč se evropské vlády zdráhají otevřeně mluvit o odpovědnosti izraelských představitelů za devastaci Gazy, kolektivní tresty a smrt civilistů včetně dětí?

Levice odmítá tento pokrytecký přístup. Není možné hájit základní práva jen tehdy, když to vyhovuje geopolitickým zájmům Západu. Pokud někdo tvrdí, že mezinárodní právo musí být dodržováno, pak to musí platit stejně pro Moskvu, Washington, Tel Aviv i Kyjev.

Právě otázka ukrajinských válečných zločinů je v evropské debatě často vytlačována na okraj. Přitom existují zdokumentované případy mučení zajatců, útoků na civilisty nebo represí vůči politické opozici a menšinám. Upozorňovat na tyto skutečnosti neznamená podporovat invazi Znamená to pouze trvat na tom, že právo nesmí být selektivní.

Současná situace spočívá v tom, že mezinárodní instituce a právo kvůli zápdním zemím stále více ztrácejí důvěryhodnost. Jelikož tribunály vznikají jen proti nepřátelům západního světa, jsou již mnohými ve světě dlouho vnímány nikoliv jako nástroj spravedlnosti, ale jako pokračování globálního ekonomického a politického boje právními prostředky.

Historie ukazuje, že bez univerzálního přístupu se z mezinárodního práva stává pouhý nástroj mocných. Norimberský proces měl být symbolem toho, že zločiny proti lidskosti jsou neomluvitelné bez ohledu na postavení pachatele. Dnes však často slyšíme, že některé bombardování je „humanitární“, některá agrese „obranná“ a některé mrtvé civilisty je potřeba politicky přehlédnout.

Skutečně levicový a humanistický přístup musí stát na jednoduchém principu: žádný stát nesmí mít imunitu před spravedlností. Jestliže má vzniknout tribunál pro ruské válečné zločiny, pak by mělo být samozřejmostí otevřít debatu také o tribunálu pro válečné zločiny Spojených států, Izraele i všech dalších aktérů konfliktů včetně Ukrajiny.

Protože mrtvé dítě v Doněcku, Gaze, Bagdádu, Teheránu nebo Kyjevě nemá menší hodnotu podle toho, kdo stiskl spoušť.