Mgr. Jan Klán

Prezident Petr Pavel převzal ocenění „Slušný člověk mezi námi“. Společně se Zuzanou Čaputovou. Ocenění má být určeno osobnostem, které podporují slušnost, lidskost, respekt a kultivaci veřejné debaty.

Člověk by skoro nabyl dojmu, že česká a slovenská veřejnost právě objevila novodobé světce.

Jenže právě zde začíná být celá záležitost zajímavá.

Protože zatímco běžný občan si pod pojmem „slušný člověk“ představí někoho, kdo drží slovo, nepovyšuje se nad ostatní a stará se především o blaho společnosti, dnešní politické elity mají na slušnost zřejmě trochu jiný metr.

Slušnost podle Pražské kavárny

V posledních letech se ukázalo, že slušnost není ani tak otázkou činů, jako spíše správného názorového zařazení.

Pokud podporujete „správné hodnoty“, jste automaticky slušný.

Pokud máte jiné názory, jste populista, dezolát, extremista nebo bezpečnostní riziko.

V tomto směru je Petr Pavel téměř dokonalým laureátem.

Nikdy nezapomene zdůraznit, co si mají občané myslet o zahraniční politice, bezpečnosti, obraně, Rusku, Ukrajině nebo Evropské unii. Naopak mnohem méně slyšíme o tom, jak by měla fungovat zdravotní péče, bydlení, boj s korupcí nebo sociální jistoty obyčejných lidí.

Ale možná je to nová definice slušnosti.

Dříve slušný člověk pomáhal chudým.

Dnes slušný člověk pomáhá zvyšovat vojenské rozpočty.

Pravda a láska ráže 155 milimetrů

Celá událost působí o to komičtěji, když si člověk uvědomí, že jedním z nejvýraznějších témat spojených s Petrem Pavlem je právě podpora zbrojení a vojenských projektů.

Ještě před několika lety se část politické scény zaklínala heslem „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“.

V roce 2026 by se heslo možná mohlo modernizovat:

„Pravda a láska zvítězí díky dostatečným dodávkám munice.“

Česká muniční iniciativa je prezentována jako důkaz odpovědnosti a solidarity. Když se však veřejnost ptá na její fungování, financování nebo na státy, které projekt opustily, dozvídá se, že některé informace nejsou určeny pro veřejnost.

A tak vzniká zvláštní situace.

Čím více otázek občané kladou, tím méně odpovědí dostávají.

Ale zato mohou sledovat další slavnostní předávání cen za slušnost. Pravda a Láska se šíří pomocí pušky AR – 15 na základě prezidentova poradce hradního protokoláře P. Koláře, který je napojen na zbrojaře a firmu Colt.

Prezident, nebo premiér?

Další zajímavostí je prezidentova schopnost pohybovat se na hranici svých ústavních kompetencí.

Česká republika je parlamentní demokracie.

Vládu vede premiér.

Vláda odpovídá Poslanecké sněmovně.

Prezident má být především moderátorem a reprezentantem státu. Přesněji řečeno maskotem republiky.

Jenže v posledních letech se často zdá, že Petr Pavel vystupuje spíše jako politický lídr exekutivy (rozuměj pravicové opozice, které je projektem) než jako hlava státu.

Komentuje vládní politiku, vstupuje do strategických debat, vyvíjí diplomatické aktivity a pravidelně se vyjadřuje k otázkám, za které nese odpovědnost vláda.

Kdyby se podobně choval některý z jeho předchůdců s odlišnými názory, pravděpodobně by titulky novin hovořily o ohrožení demokracie a překračování Ústavy. Jako tomu například bylo za prezidentství Miloše Zemana, když odmítal jmenovat tehdy pirátího ministra zahraničí Jana Lipavského, dnes v dresu ODS.

V případě Petra Pavla je to často označováno za státnictví.

Možná i to je součástí nové definice slušnosti.

Cena za společnost, nebo za loajalitu?

Největší ironie celé události spočívá v tom, že ocenění údajně oslavuje osobnosti spojující společnost.

Jenže Petr Pavel je zároveň jednou z nejvíce polarizujících osobností současné české politiky.

Pro jedny představuje morální autoritu.

Pro druhé symbol elitářství, militarizace politiky a neustálého přesouvání pozornosti od sociálních a společenských problémů k otázkám armády a geopolitiky.

Proto si člověk nevyhnutelně klade otázku:

Je to opravdu cena za službu společnosti?

Nebo spíše cena za věrnost určitému politickému a ideovému okruhu?

Cena za to, že člověk zastává správné názory, pohybuje se mezi správnými lidmi a podporuje správné projekty?

Pokud ano, pak by možná bylo přesnější ocenění přejmenovat.

Třeba na:

„Slušný člověk mezi námi – pokud patří mezi nás.“

To by alespoň bylo upřímné.

A upřímnost bývala kdysi považována za jednu ze základních součástí skutečné slušnosti. To se ale ve firmě Colt nenosí. Alespoň ne na hlavních pušky AR – 15.