Mgr. Jan Klán

Diplomatické pasy vydané bez oprávnění, mimořádně těsné propojení soukromého spolku s armádními strukturami, cesty vojáků na Ukrajinu, podezření kolem peněz ze sbírky a prezident, který odmítl důvod k personálnímu zásahu. Příběh Skupiny D je především příběhem hranice mezi občanskou iniciativou a státní mocí.

Když se dnes mluví o Skupině D a projektu Drony Nemesis, pozornost přitahují milionové marže, luxusní SUV a podezření, že část peněz ze sbírky mohla končit u osob propojených s dodavatelskou společností FPV Space. To jsou závažné otázky. Přesto možná nejsou těmi nejdůležitějšími.

Ještě závažnější je otázka, jak daleko může soukromá organizace proniknout do struktur ozbrojených sil, než stát začne vyžadovat jasné kompetence, kontrolu a odpovědnost.

A v tomto bodě už nejde o žádnou spekulaci. Ministerstvo obrany samo oficiálně přiznalo, že při vydávání diplomatických pasů byla porušována pravidla.

Spolek a jeho dodavatel: dva dny, jedna síť vztahů

Skupina D vznikla na konci roku 2023. Jejími veřejně známými představiteli se stali mimo jiné Jan Veverka, Ondřej Vetchý, Milan Mikulecký či lidé spojení s projektem Paměť národa. Záštitu projektu poskytovali vysocí armádní představitelé včetně tehdejšího náčelníka generálního štábu Karla Řehky a Radka Hasaly. Sám Veverka v únoru 2025 popsal tuto spolupráci jako přirozené propojení armády, aktivních záloh a neziskového sektoru.

Jenže vedle spolku vznikla prakticky současně společnost FPV Space, která se stala hlavním dodavatelem dronů. Právě vztah mezi těmito dvěma subjekty dnes zajímá Vojenskou policii a státní zastupitelství.

Podle soudních dokumentů zveřejněných iROZHLASem existuje podezření, že společnost FPV Space nebyla běžným tržním podnikem, protože jejím rozhodujícím odběratelem byla právě Skupina D. Městský soud v Praze v lednu 2026 při rozhodování o zajištěných penězích konstatoval, že dosavadní prověřování nasvědčuje možnosti, že FPV Space a osoby v jejím vedení se na prostředcích získaných od dárců fakticky obohacovaly. Jde stále o podezření, nikoliv pravomocně zjištěnou trestnou činnost, a všichni dotčení nezákonné jednání odmítají.

Policejní dokumenty podle stejného zdroje zmiňují mimo jiné mzdy zaměstnanců FPV Space hrazené z prostředků spojených se sbírkou, milionové platby dalším osobám a čtyři ojetá SUV značek Mercedes a BMW za celkem 8,61 milionu korun.

Tohle je finanční část příběhu. Jenže potom přichází armáda.

Diplomatické pasy: tady už stát pochybení připustil

Nejdůležitější dokument celé kauzy možná není policejní protokol, ale stručné stanovisko samotného Ministerstva obrany.

Resort v únoru 2025 veřejně potvrdil, že tehdejší ředitel Ředitelství speciálních sil Miroslav Hofírek neměl zmocnění ministryně obrany k podávání žádostí o diplomatické pasy. Přesto takové žádosti podával a ministerstvo zahraničí na jejich základě pasy vydávalo. Takže zde máme spojení Černochová – Lipavský. Jedním z jejich držitelů byl rovněž Jan Veverka – příslušník aktivní zálohy a zároveň představitel Skupiny D. Ministerstvo výslovně uvedlo, že žádný jiný člen aktivní zálohy takový diplomatický pas neměl.

Pozdější odpověď ministerstva podle zákona o svobodném přístupu k informacím ukázala, že problém byl širší. Od roku 2015 dostali příslušníci speciálních sil čtyřicet diplomatických pasů. Dva ředitelé Ředitelství speciálních sil přitom v určitém období potřebné zmocnění neměli. Za Hofírkova vedení bylo bez zmocnění podáno sedm žádostí. Ministerstvo věc vysvětlilo „opomenutím“, kvůli němuž nebylo dřívější pověření obnoveno.

To je důležitý rozdíl proti politickým interpretacím kauzy. Veřejně doloženo není, že diplomatické pasy byly „padělané“ nebo že šlo automaticky o trestný čin. Je ale oficiálně doloženo, že žádosti podávala osoba, která k tomu podle resortních pravidel oprávnění neměla.

Ministryně následně nařídila vrácení takto vydaných pasů a změnila proces tak, aby nové žádosti pro speciální síly procházely jejím schválením.

Když soukromý spolek cestuje s armádou

Kauza nebyla pouze o cestovním dokumentu Jana Veverky. Vojenská policie prověřovala také cesty příslušníků českých speciálních sil na Ukrajinu a jejich účast na přepravě dronů projektu Nemesis.

Tato větev má dnes důležitý výsledek, který nelze obejít: v červenci 2026 Vojenská policie oznámila, že u vojáků převážejících drony nezjistila skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu. Případ však předala jinému orgánu ke kázeňskému projednání. To znamená, že tvrzení o „ilegální vojenské misi“ by dnes překračovalo veřejně dostupné důkazy. Zároveň ale rozhodnutí nevylučuje porušení interních předpisů.

Právě zde je nutné rozlišovat mezi trestní odpovědností a politickou či služební odpovědností.

Článek 43 Ústavy poměrně přesně vymezuje, kdo rozhoduje o vysílání českých ozbrojených sil do zahraničí: podle povahy případu Parlament nebo vláda. O vojenských cvičeních mimo území republiky rozhoduje vláda. Z pouhé zahraniční služební cesty jednotlivých vojáků však automaticky nelze dovozovat „vyslání ozbrojených sil“ ve smyslu bojové operace. Právě právní charakter konkrétních cest proto patřil mezi klíčové otázky případu.

Zůstává však otázka, proč byli profesionální příslušníci speciálních sil využíváni při aktivitách úzce spojených se soukromou sbírkou a jejím dodavatelem a kde přesně tehdy ležela hranice mezi služebním úkolem a podporou občanské iniciativy.

Na tuhle otázku trestní rozhodnutí samo o sobě odpověď nedává.

Černochová chtěla Hofírka řešit. Pavel důvod neviděl

Konflikt se následně přenesl mezi ministryni obrany Janu Černochovou a prezidenta Petra Pavla.

Černochová veřejně uvedla, že diplomatický pas Jana Veverky byl získán způsobem, který nebyl v souladu s resortními pravidly. Chtěla podle svých slov řešit také odpovědnost Miroslava Hofírka. Prezident Pavel však sdělil, že po seznámení s dostupnými informacemi důvod k personálnímu kroku nevidí.

Samotné Ministerstvo obrany později formulovalo situaci ještě přesněji: Černochová prezidenta informovala o porušení pravidel, prezident však „v daném okamžiku neshledal důvody pro personální opatření ani pro ztrátu jeho důvěry v generála Hofírka“.

Prezident Petr Pavel následně zdůrazňoval, že chce celou kauzu rychle a transparentně vyšetřit. Současně kritizoval veřejné používání výrazů jako „pašování“ v době, kdy vyšetřování ještě neskončilo, protože podle něj taková vyjádření poškozovala pověst armády a České republiky.

Je tedy nepřesné tvrdit, že prezident vyšetřování zastavil nebo znemožnil. Pro to veřejný důkaz není.

Je ale legitimní ptát se na něco jiného: proč porušení pravidel při vydávání diplomatických pasů nebylo pro vrchního velitele samo o sobě dostatečným důvodem alespoň k požadavku na jasné personální vyvození odpovědnosti?

To už není otázka trestního práva. Je to otázka standardu, který stát nastavuje pro své nejvyšší vojenské představitele.

Řehka, Veverka a dům za 18,2 milionu

Další kapitolu vytváří osobní vztah mezi Janem Veverkou a tehdejším šéfem armády Karlem Řehkou, dnešním kandidátem do Senátu, kterého podporuje samotný dronový baron Ondřej Vetchý.

Seznam Zprávy v červenci 2024 popsaly, že Řehka s tehdejší partnerkou Michaelou Opltovou bydlel v domě, který krátce předtím koupil právě Jan Veverka. Podle katastru šlo o nemovitost za 18,2 milionu korun. Veverka i Řehka odmítli, že by šlo o jakékoli zvýhodnění: podle obou je nájem tržní, vztah byl nahlášen příslušným bezpečnostním institucím a Veverka nákup popisoval jako investici.

V srpnu 2026, už jako bývalý náčelník generálního štábu a kandidát do Senátu s podporou STAN, Řehka potvrdil, že v domě stále bydlí. Znovu zdůraznil tržní nájem, standardní smlouvu a oznámení vztahu Národnímu bezpečnostnímu úřadu.

V kontextu veřejné funkce však vytváří legitimní otázku možného střetu rolí: majitel nemovitosti byl zároveň jednou z klíčových osob iniciativy, kterou šéf armády osobně zaštítil a která intenzivně spolupracovala se strukturami AČR.

Hofírek neodešel z armády. Naopak postoupil jinam

Jedna informace v původním podkladu už dnes neplatí: Miroslav Hofírek speciálním silám v září 2026 nevelí.

V únoru 2026 předal Ředitelství speciálních sil Tomáši Kramplovi a od 1. března nastoupil do funkce zástupce velitele Pozemních sil AČR. Z armády tedy kvůli případu neodešel; pokračuje na vysoké velitelské pozici.

Také Karel Řehka mezitím v červenci 2026 skončil v čele armády a kandiduje do Senátu v Plzni s podporou hnutí STAN.

Otakar Foltýn, bývalý KoStraKoV, tedy koordinátor strategické komunikace vlády, se po skončení působení na Úřadu vlády vrátil do Vojenské kanceláře prezidenta republiky, kde působí jako zástupce jejího náčelníka.

Tyto skutečnosti samy o sobě nikoho neusvědčují. Ukazují však, že kauza nevedla k profesnímu odstavení hlavních vojenských aktérů.

Druhá kauza stále žije: peníze ze sbírky

Zatímco větev týkající se převozu dronů vojáky byla z trestního hlediska uzavřena, finanční větev je jiný případ.

Dokumenty zveřejněné v březnu 2026 iROZHLASem popisovaly Veverku, Skupinu D a další osoby jako prověřované či zúčastněné v řízení týkajícím se podezření z podvodu a obchodu s vojenským materiálem bez příslušného povolení. V době zveřejnění nebyl nikdo obviněn a Skupina D i FPV Space podezření odmítaly.

To je podstatné i pro veřejnou debatu o údajné 48procentní marži, nákupech automobilů či platbách spřízněným osobám. Soudní dokumenty potvrzují, že podezření vyšetřovatelů nebyla pouhou internetovou spekulací; současně však zatím nejde o pravomocné konstatování viny.

Na druhé straně FPV Space a představitelé Skupiny D namítají, že ceny jejich dronů byly konkurenceschopné a že i samotná Vojenská policie později pořizovala srovnatelné stroje za podobné ceny. Tuto část sporu bude možné definitivně hodnotit až podle výsledku trestního řízení.

A co „mediální krytí“?

Tady je potřeba být zvlášť přesný.

Tvrzení, že média kauzu „zametla pod koberec“, neobstojí. Právě média přinesla informace o Veverkově bydlení pronajímaném Řehkovi, diplomatických pasech, výhradách Černochové, policejních dokumentech, SUV FPV Space i soudních pochybnostech o využití peněz. Bez práce těchto redakcí bychom většinu detailů vůbec neznali.

Oprávněnější kritika může znít jinak: veřejná debata dlouho jednotlivé příběhy oddělovala. Jednou se mluvilo o sporu Černochové s Řehkou, podruhé o dronech, potřetí o diplomatických pasech, počtvrté o finančních tocích.

Teprve jejich spojení ukazuje institucionálně zajímavější problém.

Soukromý spolek měl mimořádně úzké vazby na nejvyšší patra armády. Jeden z jeho představitelů dostal diplomatický pas na základě žádosti podané neoprávněnou osobou. Příslušníci speciálních sil se účastnili cest souvisejících s přepravou dronů; trestný čin se u nich neprokázal, ale případ skončil u kázeňského orgánu. Ministryně chtěla vyvodit personální důsledky vůči generálu Hofírkovi, prezident pro ně důvod neviděl, následně to celé zarazil. Pravděpodobně přátele z jeho dřívějšího působení v armádě. A paralelně policie prověřuje ekonomické vztahy mezi spolkem a jeho hlavním dodavatelem.

To není důkaz spiknutí.

Je to ale dost důvodů k tomu, aby se veřejnost ptala, kde v tomto příběhu končila občanská iniciativa a kde už začínalo neformální používání autority a prostředků státu.

A právě tato otázka je podstatnější než jeden Mercedes, jeden diplomatický pas nebo osobní spor ministryně s generály.

Armáda demokratického státu totiž nemusí pouze jednat v dobré víře. Musí být také průhledné, kdo rozhodl, na základě jaké pravomoci, kdo jeho rozhodnutí kontroloval a kdo nese odpovědnost, když se ukáže, že pravidla dodržena nebyla.

V případě diplomatických pasů už dnes víme, že dodržena nebyla.

Otázkou zůstává, zda stát z této skutečnosti vyvodil odpovídající důsledky.