Mgr. Jan Klán

Každé léto si lidé lámou hlavu nad tím, kam pojedou. Letos se ale nabízí zajímavější otázka: Se kterým českým prezidentem byste vlastně chtěli strávit dovolenou? Každý z nich totiž představuje úplně jiný cestovní zážitek. Někdy relax, jindy školení z ekonomie, občas historickou exkurzi a někdy možná i pobyt, na který byste raději zapomněli.

Tomáš Garrigue Masaryk by vás vytáhl na dlouhé procházky. Každých sto metrů by následovala filozofická úvaha o demokracii, mravnosti a odpovědnosti. Po týdnu byste měli nachozeno dvě stě kilometrů a pocit, že jste absolvovali semestr na univerzitě. Pokud by do té doby na vás nevystřelil někdo z četníků za to, že obtěžujete „tatíčka“ Masaryka.

Edvard Beneš by měl připravený itinerář do poslední minuty. Každý výlet by měl plán A, plán B i plán pro případ, že plán A i B selžou. Jen počasí by se zřejmě odmítalo řídit prezidentskými dekrety. Otázkou by zůstávalo, co by udělal, kdyby přišlo ohrožení vás všech.

Emil Hácha by nejspíš navrhl, že bude nejlepší nikam nejezdit. Člověk nikdy neví, co se může stát.

Klement Gottwald by vás pozval na rekreaci, kde by bylo všechno zdarma – jen byste si nemohli vybrat hotel, program ani spolubydlící. Večerní zábavu by obstarala nekonečná schůze.

Antonín Zápotocký by vás přesvědčoval, že nejlepší dovolená je ta, po které se člověk vrací připraven ještě usilovněji pracovat. Dále by mohl vyprávět historky z fabrik a odborářských setkání.

Antonín Novotný by zřejmě tvrdil, že není důvod jezdit do zahraničí, když je všechno nejlepší doma. Moře? Máme přece Máchovo jezero. Hory? Máme Krkonoše. A kdyby se vám něco nelíbilo, statistiky by dokazovaly, že jste spokojeni. A maso taky bude!

Ludvík Svoboda by zvolil klidný pobyt v přírodě. Bez okázalosti, bez zbytečného povyku a s respektem k historii. Za mě nejlepší prezident na letní dovolenou.

Gustáv Husák by vám přidělil poukaz do odborářské zotavovny. Chatka by byla stejná jako loni, jídelníček také a večerní kulturní program by se skládal z dechovky a dvou limonád. Vrcholem dobrodružství by bylo, kdyby v obchodě zrovna měli banány.

Václav Havel by z dovolené udělal kulturní festival. Dopoledne divadlo, odpoledne debata o občanské společnosti, večer koncert a po půlnoci diskuse o smyslu života. Opálení byste sice moc nebyli, ale rozhodně kulturně obohaceni. Po té půlnoci byste se pravděpodobně přesunuli do místního pivovaru na Audienci.

Václav Klaus by odmítl organizované výlety jako přeregulovaný zásah do svobody jednotlivce. Místo koupání by následovala hodinová přednáška o Evropské unii, klimatické politice a volném trhu.

Miloš Zeman by našel nejlepší křeslo s výhledem na vodu a odtud by s ironickým úsměvem glosoval politiku i kolemjdoucí. Nikam by se nespěchalo. Tempo by určovala hladina rybníka.

A pak přichází Petr Pavel.

S ním byste si dovolenou plánovat nemuseli. On ji totiž zřejmě plánuje za vás. Jeden den motorka, druhý den raft, třetí den focení krajiny, čtvrtý zahraniční cesta, pátý sportovní akce, šestý rozhovor pro sociální sítě a sedmý den... další fotografie ze "služební reprezentace".

Občas to působí, jako by se Pražský hrad změnil z prezidentské kanceláře na cestovní a zážitkovou agenturu.

Ještě před pár lety zaznívalo heslo „Řád a klid.“ Dnes by se možná hodilo nové:

„Řád v kalendáři a klid až po návratu z další expedice.“

Někdo v tom vidí moderního aktivního prezidenta. Jiný má pocit, že kdyby existovala soutěž „Influencer roku mezi hlavami státu“, český prezident by patřil mezi favority.

Možná je to jen doba sociálních sítí. Prezident už dnes nejen reprezentuje stát, ale také sbírá fotky z motorek, lodí, sportovních akcí a zahraničních cest. Někdy má člověk dojem, že kancelář prezidenta republiky vydá za rok více turistických fotografií než některé krajské destinační agentury.

A tak zůstává otázka:

S kým byste chtěli strávit letní dovolenou?

S Masarykem byste si odvezli nové myšlenky.

S Benešem dokonale zorganizovaný program.

S Husákem poukaz do zotavovny.

S Klausem ekonomickou přednášku.

Se Zemanem politické glosy.

A s Petrem Pavlem? Dost možná permanentku do prezidentské cestovní kanceláře „Hrad Tour“, jejíž motto by mohlo znít:

„Vaše daně – naše zážitky.“

Satira je samozřejmě nadsázkou. O to víc ale připomíná starou pravdu: občané od prezidenta očekávají především výkon jeho ústavní funkce. A čím více veřejný obraz připomíná cestovatelský magazín, tím častěji zaznívá otázka, zda se z reprezentace státu nestává také reprezentace osobní značky.