Mgr. Jan Klán

Petr Fiala údajně objevil recept na problém, který trápí politické strany od vzniku parlamentarismu: členové mají vlastní názory. Řešení je přitom překvapivě jednoduché. Založit stranu, ve které bude jediným členem.

Nový politický projekt by mohl mít řadu nesporných organizačních výhod. Předseda bude zvolen jednomyslně. Místopředsedové nebudou intrikovat. Rebelující poslanci nebudou existovat. A když předseda svolá členskou schůzi, může ji pohodlně uspořádat doma u kuchyňského stolu.

Programová konference bude mimořádně efektivní:

„Souhlasím s návrhem programu?“

„Souhlasím.“

„Je někdo proti?“

Ticho.

Návrh byl jednomyslně přijat.

Strana by mohla překonat dokonce legendární hranici stranické disciplíny. Stoprocentní účast na kongresu, stoprocentní podpora vedení, stoprocentní shoda členské základny. Politologové by konečně dostali případ, kdy se předseda nemůže rozhádat se členy, aniž by se současně pohádal sám se sebou.

Velkou revoluci by projekt znamenal také pro stranické primárky. Fiala by mohl kandidovat proti Fialovi. Po dramatickém souboji by nakonec zvítězil Fiala, zatímco poražený Fiala by vítězi pogratuloval a slíbil mu plnou podporu.

Nejnapínavější chvíle by přišla při hlasování o důvěře předsedovi.

Pro: 1.
Proti: 0.
Zdržel se: 0.

Mandát silnější než kdy dřív.

A hlavně žádné frakce. Žádné hádky. Žádné převraty. Žádní nespokojení spolustraníci. Pouze jeden předseda, jeden člen, jeden delegát a jeden názor.

Česká politika by tak možná vstoupila do nové éry: od vlády většiny k naprosté jednotě jednotlivce.

Jediné nebezpečí by nastalo ve chvíli, kdyby se Petr Fiala jednoho rána sám se sebou názorově rozešel. Pak by straně hrozil první skutečný rozkol — a možná i mimořádný sjezd pro jednoho účastníka.