Nedůvěra vládě. A kdy přijde hlasování o nedůvěře vlastní paměti?
Poslanecká sněmovna dnes (29. 9. 2026) opět nasadila svůj nejslavnostnější výraz. Hlasuje se o nedůvěře vládě. Opozice burcuje, řečníci se chystají k mikrofonům a veřejnosti bude vysvětleno, že právě teď jde o samotnou důvěryhodnost české politiky.
Dobrá. Tak když už jsme u té důvěryhodnosti, nemohli bychom ji vzít opravdu důkladně?
Třeba bitcoinovou kauzu. Ta rozhodně nezmizela se změnou vlády ani s odchodem Pavla Blažka zvaného Don Pablo nebo Blažour z ministerstva. V srpnu 2026 bylo oznámeno, že státní zástupkyně obžalovala Tomáše Jiřikovského, bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka, jeho někdejšího náměstka Radomíra Daňhela a advokáta Kárima Titze. Všichni obžalovaní vinu odmítají. Takže kdy bude celodenní sněmovní festival na téma: Jak se vůbec mohlo stát, že Ministerstvo spravedlnosti přijalo stovky bitcoinů v hodnotě téměř miliardy korun od dříve odsouzeného člověka?
A když už budeme uklízet ve skříních, můžeme otevřít i dveře s nápisem Dozimetr. Soudní proces pokračuje, hlavní líčení běží od září 2025 a obžaloba popisuje údajnou skupinu kolem Michala Redla, která měla prostřednictvím lidí v pražském dopravním podniku ovlivňovat veřejné zakázky. Petr Hlubuček i další obžalovaní vinu odmítají, část dalších aktérů se naopak k trestné činnosti přiznala. Zajímavé v tomto případě je, že se nitky sbíhají v hnutí STAN.
Takže otázka není, zda má o vině hlasovat Sněmovna. Nemá. Od toho jsou soudy. Otázka zní jinak: proč se z jedné kauzy stane monumentální politický argument a u jiné se po několika měsících začne veřejná paměť podezřele rychle formátovat?
Pak máme kampeličku Petra Fialy. Tehdejší premiér neuvedl v majetkovém přiznání svůj podíl v Podnikatelské družstevní záložně, kde měl 950 tisíc korun. Vysvětloval to tím, že účet chápal jako běžný bankovní účet a neuvědomil si, že současně znamená družstevní podíl. Za pět let mu podle zveřejněných dokumentů tento způsob „diverzifikace“ přinesl výnos 256 korun a 20 haléřů. Česká politika někdy opravdu nabízí investiční příběhy, nad kterými by žasl i finanční poradce po třetím espressu.
A aby polemika nebyla pohodlně jednostranná, připomeňme také Stoku. Ta je spojena především s někdejším politikem ANO Jiřím Švachulou a korupcí kolem zakázek na Brně-střed. Státní zástupce letos uvedl, že v kauze a jejích navazujících větvích bylo pravomocně odsouzeno už 29 obžalovaných. Jestli tedy dnešní koalice při debatě vytáhne Dozimetr a bitcoiny, opozice nemusí chodit pro odpověď příliš daleko. Politická archeologie má naleziště na obou stranách sněmovního sálu.
A nakonec Zdeněk Hřib a slavný „přeplatek za elektřinu“. PRE Holding mu v roce 2024 vyplatil celkem 178 tisíc korun, přestože měl funkci vykonávat bezplatně. Hřib tvrdí, že na chybné platby sám upozornil a peníze následně vrátil. Později upřesňoval, že za přeplatek elektřiny považoval první platbu ve výši přibližně 12 tisíc korun, nikoli všechny následující čtyřicetitisícové částky. Přestupkové řízení bylo v únoru 2026 zastaveno, protože úřad neprokázal přestupek.
I tak je to politicky pozoruhodná historka. V zemi, kde většina domácností při pohledu na účet za elektřinu kontroluje, zda bude mít příští měsíc na nájem, působí představa neočekávané dvanáctitisícové částky jako možné vratky přinejmenším exoticky. Zároveň ale platí, že z doložených faktů nelze dělat příběh o nějakém tajemném dárci — peníze pocházely z PRE Holdingu a Hřib je vrátil.
A právě tady je podstata celé polemiky.
Nedůvěra vládě je legitimní ústavní nástroj. Stejně legitimní je však ptát se těch, kteří dnes vystupují v roli žalobců, jak se vyrovnali s problémy z doby, kdy sami drželi moc. A úplně stejně je třeba tuto otázku položit současné vládě.
Bitcoiny. Dozimetr. Kampelička. Stoka. Hřibovy odměny.
Nejsou to stejné případy, nemají stejnou právní závažnost a nelze je jednoduše naházet do jednoho pytle. Spojuje je však jedna politická otázka:
Platí na všechny stejný metr?
Protože jestli má česká politika jednu dlouhodobě mimořádně rozvinutou schopnost, pak je to schopnost pamatovat si do posledního haléře kauzy soupeře — a současně trpět překvapivou ztrátou paměti pokaždé, když se otevře vlastní účetnictví.
Možná by tedy vedle hlasování o důvěře vládě stálo za to zavést ještě jedno.
Hlasování o důvěře v politickou paměť.
Obávám se, že při něm by bylo ve Sněmovně mimořádně těžké dát dohromady potřebných 101 hlasů.
