Mgr. Jan Klán

Korupce je podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění opět jedním z témat, která české občany trápí nejvíce. Není divu. Protikorupční skupina GRECO při Radě Evropy opakovaně upozorňuje, že Česká republika většinu doporučení k posílení prevence korupce stále neplní. Ze dvaceti doporučení bylo podle posledního hodnocení splněno pouze jedno, šest jen částečně a třináct vůbec.

Přesto se nabízí otázka: uslyšíme od nejvyšších ústavních představitelů stejně hlasitou výzvu k boji proti korupci, jako slýcháme výzvy ke zvyšování výdajů na obranu?

Někdy to totiž působí, jako by se veřejná debata smrskla na jediné číslo – pět procent HDP. O korupci se mluví podstatně méně. O transparentnosti veřejných zakázek také. O střetu zájmů ještě méně. A o tom, jak obnovit důvěru občanů ve stát, téměř vůbec.

Stejně tak je zajímavé sledovat mlčení řady vlivných osobností české politiky a veřejného života. Vůbec neznáme názor Petra Pavla a jeho protokoláře Koláře. Zasadí se prezident o boj proti korupci nebo jen o korupci kolem jeho 5% HDP? Pokud se vede debata o miliardách na zbrojení, bylo by namístě slyšet i jejich jasný postoj k tomu, jak zabránit tomu, aby se z obřích veřejných výdajů nestal ráj pro lobbisty, prostředníky a zákulisní hráče.

Korupce totiž není levicová ani pravicová. Není vládní ani opoziční. Je především drahá. Každá koruna, která zmizí v neprůhledných zakázkách, chybí ve zdravotnictví, školství, sociálních službách nebo dopravě.

Problém je ještě hlubší. Veřejnost už dnes často nevěří, že existuje politická síla, která by mohla být skutečně důvěryhodným nositelem protikorupční agendy. Jedni připomínají Dozimetr, druzí jiné kauzy, další upozorňují na vazby mezi politikou, byznysem a velkými zájmovými skupinami. Výsledkem je rostoucí skepse.

Ironie dnešní politiky spočívá v tom, že téměř každá strana slibuje čisté ruce, ale občané mají stále častěji pocit, že za každou z nich stojí nějaký silný ekonomický zájem. Jednou developer, podruhé energetický magnát, potřetí zbrojař. A běžný občan si může jen vybrat, která lobby bude mít zrovna lepší přístup ke státní kase.

Možná se proto brzy dočkáme i dalších originálních řešení. Třeba že bude jmenován nový vládní zmocněnec pro boj proti korupci. A protože česká politika má smysl pro překvapení, začnou okamžitě spekulace, zda se této role neujme Filip Turek. Česká politická satira totiž už dávno rezignovala na to, aby překonávala realitu – dnes už ji pouze dohání.

Jestli má Česká republika skutečně obnovit důvěru občanů, nebude stačit mluvit o bezpečnosti jen v souvislosti s armádou. Bezpečný stát je také stát, ve kterém občané věří, že veřejné peníze nejsou rozdělovány podle známostí, kontaktů nebo zákulisních vazeb.

A právě tady se bude rozhodovat, zda boj proti korupci zůstane jen dalším volebním sloganem, nebo se konečně stane skutečnou politickou prioritou.