Mgr. Jan Klán

Česká spravedlnost nám v posledních měsících nabízí pozoruhodnou lekci z priorit. Když prezident, ústavní agent Petr Pavel Pávek potřeboval vyřešit, zda se podívá na summit NATO v Ankaře, věci dostaly neskutečný spád. Návrh dorazil k Ústavnímu soudu 22. června večer a už 24. června 2026 bylo na světě předběžné opatření, podle něhož mu vláda musela účast umožnit. Když jde o cestu prezidenta na summit NATO, umí tedy český ústavní systém zařadit vysokou rychlost.

Vedle toho působí bitcoinová kauza poněkud jako jiný časový vesmír. K 5. srpnu čekalo u Ústavního soudu na rozhodnutí devět stížností souvisejících s případem. Některé další už soud v minulosti vyřešil, takže rozhodně nelze tvrdit, že by se kauzou vůbec nezabýval. Přesto je kontrast nápadný: prezidentská účast na summitu dostala okamžitou procesní prioritu, zatímco složitý případ sahající až k bývalému vedení ministerstva spravedlnosti se přirozeně vleče podstatně déle.

Člověk by skoro nabyl dojmu, že největším ohrožením českého ústavního pořádku nebyly pochybné bitcoiny, podezření na praní peněz nebo možné zneužití pravomoci, ale představa, že Pávek nebude sedět u stolu na summitu NATO.

V bitcoinové kauze byla 31. července 2026 podána obžaloba na čtyři osoby, včetně bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Podle obžaloby se Blažek a jeho bývalý náměstek měli podílet na legalizaci výnosů z trestné činnosti a zneužít pravomoc úřední osoby; všichni obžalovaní vinu odmítají a o vině samozřejmě musí rozhodnout soud.

To už není hospodská historka o několika kryptoměnách. Je to závažná kauza dotýkající se samotného ministerstva, které má symbolizovat spravedlnost a právní stát.

A co prezident?

Petr Pavel Pávek se ke kauze v minulosti vyjádřil. V červnu 2025 ji označil za mimořádně škodlivou a dokonce za „velký průšvih“. Tvrdil tehdy, že vše musí být transparentně a důsledně prošetřeno. Jenže právě nyní, když se případ dostal až k obžalobě bývalého ministra spravedlnosti a dalších osob, by člověk očekával stejně hlasité připomenutí těchto slov.

Místo toho je kolem Hradu nápadně větší klid.

Samozřejmě nelze seriózně říci, že „Ústavnímu soudu organizovaný zločin nevadí“. To by byl právně neobhajitelný závěr. Lze se ale zcela legitimně ptát, jaké priority české instituce navenek vysílají. Pro prezidentovu cestu na summit se našel expresní procesní režim. U kauzy, která sahá do nejvyšších pater někdejšího ministerstva spravedlnosti, sledujeme dlouhé měsíce trestního a ústavního řízení.

Takže nový český žebříček naléhavosti možná vypadá následovně:

Prezident nesmí přijít o summit NATO.
Bitcoiny, praní peněz a možné zneužití státní moci?
Prosíme, vyčkejte. Vaše spravedlnost je v pořadí.

Řád a klid musí být.

Hlavně aby měl Pávek včas akreditaci. Třeba i na focení…