Mgr. Jan Klán

Hirošima – 6. srpna 1945. Nagasaki – 9. srpna 1945. Dvě data, která by lidstvo nikdy nemělo zapomenout. Dvě města zničená atomovými bombami, desetitisíce lidí zabitých během několika okamžiků a další oběti, které následně umíraly na popáleniny, rakovinu a následky ozáření. Byl to jaderný holokaust, který ukázal, kam může dojít válečné šílenství.

Od té doby uplynulo 81 let. Přesto nad lidstvem stále visí jaderné zbraně a politici nám znovu vysvětlují, že k zachování míru potřebujeme více zbraní, více vojenských výdajů a silnější „odstrašení“.

Právě v těchto dnech bych proto očekával jasné poselství také od prezidenta České republiky. Ústavní agent Petr Pavel Pávek se však k letošnímu výročí Hirošimy a Nagasaki veřejně nevyjádřil. Přitom v roce 2025 Hirošimu osobně navštívil a mluvil o „šílenství jaderné války“.

Kam se tato slova poděla v roce 2026?

O to více bije do očí skutečnost, že Petr Pavel letos naopak podporoval českou účast v debatě o francouzském jaderném odstrašení, kterou nabízel tamní prezident E. Macron, který si s Pávkem ani nezavolal. Nabízí se tedy jednoduchá otázka: jak může být jaderná válka v Hirošimě šílenstvím, ale další spoléhání na jaderné odstrašení v Evropě přijatelnou politikou?

Více zbraní automaticky neznamená více bezpečí

Dnešní bezpečnostní politika se stále častěji točí v jednom kruhu. Máme se bát, proto potřebujeme více zbraní. Když máme více zbraní, musíme vydávat více peněz na armádu. A protože jsme vydali více peněz, potřebujeme další zakázky, další výrobu a další zbrojení.

Vítězem tohoto kolotoče je vojensko-průmyslový komplex. Účet platí občané.

Na armádu a zbrojení se mají najít další desítky a stovky miliard. Současně stále slyšíme, že na dostupné bydlení, zdravotnictví, školství, sociální služby nebo důstojné důchody nejsou peníze.

Je nutné tento způsob uvažování důrazně odmítnout.

Bezpečnost člověka totiž není jen tank, stíhačka nebo raketa. Bezpečnost znamená také mít kde bydlet, mít dostupného lékaře, práci za důstojnou mzdu a jistotu, že naše děti nebudou jednou poslány do války.

A především znamená žít ve světě, který není několik politických rozhodnutí vzdálen od jaderného zničení.

Mír není slabost

Nesmíme přijmout představu, že kdo volá po odzbrojení, diplomacii a míru, je naivní. Naopak. Naivní je domnívat se, že můžeme donekonečna hromadit stále ničivější zbraně a přitom věřit, že nikdy nebudou použity.

Hirošima a Nagasaki jsou důkazem, že jaderná zbraň není obyčejnou součástí vojenského arzenálu. Je to prostředek masového vyhlazování.

Proto potřebujeme úplně jinou politiku: odzbrojení, obnovu mezinárodních smluv o kontrole zbrojení, diplomacii a snižování napětí mezi velmocemi. Česká republika by měla být aktivním hlasem takové politiky, nikoliv pouze poslušným účastníkem nového závodu ve zbrojení.

A prezident by měl být jedním z těch, kteří tento hlas zesilují.

Petr Pavel letos k výročí Hirošimy a Nagasaki mlčí. Zato jeho podporu vyšších obranných výdajů a jaderného odstrašení slyšet bylo.

To je přesně opačné pořadí priorit, než jaké dnešní svět potřebuje.

Hirošima a Nagasaki nesmí být jen pietní vzpomínkou. Musí být varováním i politickým závazkem.

Už nikdy Hirošima. Už nikdy Nagasaki. Už nikdy jaderný holokaust!

Ne závodům ve zbrojení.
Ne jadernému vydírání.
Ano odzbrojení.
Ano diplomacii.
Ano míru, ne válkám!