Mgr. Jan Klán

Česká politika opět dokázala, že umí nabídnout zábavu, jakou by scenáristé satirických seriálů neodvážili ani navrhnout. Spor o to, kdo povede českou delegaci na summit NATO v Ankaře, se totiž postupně proměnil z ústavní debaty v administrativní dobrodružství hodné oddělení cestovního ruchu. Prezident tvrdí, že je automaticky vedoucím delegace, vláda tvrdí něco jiného a do celé věci vstoupil soud, který předběžným opatřením zajistil prezidentovu účast.

Jenže když už se jednou řeší tak zásadní otázka, kdo poletí a kde bude sedět, proč zůstat na půl cesty?

Soud mohl rovnou rozhodnout:

kdo bude sedět u okénka,

kdo dostane kuře a kdo těstoviny,

kdo smí do VIP salónku,

kdo bude sedět vedle generálního tajemníka NATO,

kdo bude na společné fotografii v první řadě,

a především kdo získá legendární místo na slavnostní večeři.

Protože právě tam se zřejmě skrývá skutečné jádro ústavní krize.

Představme si ten rozsudek:

"Vláda je povinna zajistit prezidentovi místo u stolu v dosahu minimálně tří světových státníků, amerického prezidenta a dezertového bufetu. V případě nedostatku míst bude premiér přesunut ke stolu delegace Německa."

To už by byla právní jistota.

A co doprava? Předběžné opatření mohlo určit, zda prezident a premiér poletí spolu, nebo odděleně. Vždyť jde o zásadní otázku fungování státu. Co když jeden bude chtít minerálku a druhý rajčatový džus? Bez jasného soudního výkladu by mohlo dojít k ústavnímu chaosu.

Největší soucit si ale zaslouží zahraniční pozorovatelé. Zástupci amerických zpravodajských služeb v Praze podle všeho sedí nad hlášeními a nevědí, co vlastně poslat do Washingtonu.

„Situace v České republice je nepřehledná. Prezident chce letět. Vláda nechce, aby letěl. Soud rozhodl, že letět může. Nyní se řeší, kdo bude vedoucí delegace. Doporučujeme další monitoring.“

Po přečtení podobného hlášení prý analytik CIA otevře atlas Evropy a ověří si, zda Česká republika skutečně existuje, nebo jde o novou formu politického improvizačního divadla.

Na celé věci je však něco sympatického. Ve světě se řeší války, obchodní konflikty, cla, energetická bezpečnost a geopolitické soupeření velmocí. Češi mezitím vedou epickou bitvu o to, kdo bude šéfovat výpravě na summit.

Aspoň je s námi legrace.

A pokud spor dospěje až k otázce, kdo bude sedět blíž k americkému prezidentovi během slavnostní večeře, nezbývá než doufat, že Ústavní soud bude připraven zasáhnout i v této mimořádně citlivé otázce.

Stabilita republiky to bezpochyby vyžaduje.