Mgr. Jan Klán

Vláda schválila zrušení koncesionářských poplatků České televizi a Českému rozhlasu, což je dobrý první krok. Není důvod, aby občané museli ze svých financí navíc platit dvě z mnoha veřejných institucí. To by mohli také například vědci ve veřejných výzkumných institucích požadovat, aby jim občané každý měsíc platili poplatky. Nebo zdravotníci nebo někdo další, kdo je nyní placen ze státního rozpočtu. Ve většině zemí EU se platí veřejná televize a rozhlas ze státního rozpočtu podobně, jako to vyžaduje Babišova vláda.

Veřejná služba, nebo ideologická jednostrannost?

Podstatou veřejnoprávních médií by měla být služba všem občanům. Ne jen jedné politické části společnosti. Právě zde však mnoho lidí dlouhodobě vnímá problém. Ve vysílání i publicistice ČT a ČRo většinou zaznívají jen názory uvnitř pravicového rámce, ale výrazně méně prostoru dostávají socialistické nebo jiné sociální pohledy.
Nejde přitom o to, aby média sloužila jen jedné skupině názorů. Jde o to, aby nabízela skutečnou pluralitu. Jestliže občané mají přímo koncesionářsky nebo nepřímo ze svých daní prostřednictvím státního rozpočtu platit miliardy korun na provoz veřejnoprávních institucí, měli by mít možnost slyšet argumenty vyváženě zleva i zprava, od zastánců evropské integrace i jejích kritiků, od liberálů, socialistů i konzervativců. Veřejnoprávní médium by totiž neměl být soukromý aktivistický projekt skupinky pravicových novinářů, která si fakticky zprivatizovala veřejnoprávní médium. Je financováno z veřejných prostředků. A právě proto by mělo reprezentovat všechny části společnosti.

Miliardy bez skutečné kontroly

Další otázkou je hospodaření. Vláda počítá s tím, že Česká televize a Český rozhlas budou nadále dostávat ze státního rozpočtu miliardy korun, byť o trochu méně než dosud. Česká televize by podle návrhu měla hospodařit s ohromnou částkou kolem 5,7 miliardy korun ročně. O skutečné reformě veřejnoprávních médií se však zatím příliš nemluví.
Pokud politici skutečně dospěli k závěru, že systém veřejnoprávních médií potřebuje reformu, proč se zastavili jen u relativně mírného snížení rozpočtu? Proč zůstávají částky stále v řádu několika miliard korun ročně? To je otázka, kterou si jako daňový poplatník kladu především.
Přestože Česká televize dosud hospodaří s více než šesti miliardami korun ročně a Český rozhlas s dalšími miliardami, veřejnost se dlouhodobě dozvídá jen minimum podrobností o jednotlivých smlouvách, odměnách či personálních nákladech. Není proto divu, že se opakovaně objevují požadavky na výraznější kontrolu hospodaření, včetně možnosti kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu. Pokud instituce hospodaří s miliardami veřejných prostředků, měla by být maximální transparentnost samozřejmostí, nikoliv předmětem sporů.

Strach z rozpočtu?

Část kritiků tvrdí, že financování ze státního rozpočtu automaticky ohrožuje nezávislost médií. Jiní naopak upozorňují, že podobný statní model funguje ve většině evropských zemí. Premiér Andrej Babiš argumentuje například dobrými zkušenostmi ze Švédska, Dánska nebo Belgie.
Je proto legitimní položit otázku: Pokud by byla veřejnoprávní média skutečně nestranná, profesionální a hospodařila efektivně, proč by měla mít z přechodu pod státní rozpočet takové obavy? Nezávislost přece nestojí pouze na způsobu výběru peněz. Stojí především na zákonných garancích, transparentnosti a důvěře veřejnosti. A právě důvěra v jednostrannou ČT a ČRo je to, co se v posledních dekádách stalo největším problémem.

Nejprve reforma, potom finance

Dokud nebude provedena důkladná restrukturalizace veřejnoprávních médií, dokud nebude zajištěna skutečná názorová pluralita a dokud nebude veřejnost detailně informována o nakládání s každou miliardou korun, nevidím důvod, proč by měla být výše financování ČT a ČRo zachována téměř na současné úrovni. Vláda se zachovala velmi velkoryse. Za současné mizerné reprezentace názorového spektra v ČT a ČRo by bylo třeba dočasně snížit jejich rozpočet na čtvrtinu nebo maximálně třetinu. Nejde o likvidaci veřejnoprávních médií. Naopak. Jde o jejich záchranu a návrat k jejich původnímu poslání – poskytovat objektivní, vyvážené a pluralitní informace všem občanům s různými názorovými a politickými preferencemi. Až bude veřejnost skutečně vidět službu, kterou si platí, pak lze vést debatu o tom, kolik miliard si taková služba zaslouží.