Mgr. Jan Klán

Čučkař na stavbě: 25 let v utajení, jedna psí bouda na dohled

Praha – Zatímco veřejnost žila v domnění, že Michal Koudelka, nynější šéf BIS, tráví své dny mezi utajovanými spisy, analytickými zprávami a nenápadnými schůzkami v kavárnách bez Wi-Fi, realita byla – jak už to u tajných služeb bývá – o poznání… zemitější. Doslova. Podle nejnovějších „úniků“ a osobních přiznání totiž Koudelka strávil čtvrt století mezi cihlami, maltou a kolečkem.

Ano, čtete správně. Zatímco jedni sbírali informace, on sbíral zednickou lžíci.

Tajný agent, skrytý zedník

Pod krycím jménem „Mistr ticha“ měl údajně operovat na stavbách po celé republice. Nenápadný, přesný, mlčenlivý. Nikdy se nepodepsal pod projekt, nikdy si nevzal kredit. Když se ho kolegové ptali, co vlastně dělá, odpovídal prý lakonicky: „Základy.“

A nemyslel tím státní bezpečnost.

Jeho specializací měly být drobné stavby – ty, které unikají pozornosti médií i stavebních úřadů. Kůlny, přístřešky… a především psí boudy. Protože jak známo, kdo ovládá boudu, ovládá psa. A kdo ovládá psa… no, minimálně má klid na zahradě.

Vrchol kariéry: operace Bouda

Vrchol jeho „stavební mise“ měl přijít někde na Vysočině, kde bez projektu, bez povolení a hlavně bez svědků vznikla psí bouda, o které se dnes mluví šeptem. Zateplená. Odvětraná. Strategicky umístěná mimo dohled sousedů i satelitů.

Podle anonymního zdroje z okolí prý pes, který ji obýval, „štěkal jen tehdy, když to bylo v národním zájmu“.

Disciplinovaný až do poslední cihly

„Nikdy se neusmál. Nikdy nemluvil víc, než musel. Ale když něco postavil, stálo to,“ uvedl bývalý kolega, který si dodnes není jistý, zda s Koudelkou skutečně pracoval, nebo se mu jen zdál.

Zednický deník, který měl uniknout na veřejnost, obsahuje záznamy typu:

06:00 – Převzetí materiálu. Nenápadně.

09:15 – Založení boudy. Žádné svědky.

12:30 – Pes zkontroloval. Schváleno.

13:00 – Odchod. Beze stopy.

Co po sobě zanechal?

To je právě otázka, která dnes rezonuje veřejným prostorem. Po 25 letech v utajení by člověk čekal mosty, domy, možná aspoň altán. Místo toho tu máme jednu legendární psí boudu a neurčitý pocit, že někde v republice stojí ještě pár dalších… jen o nich nikdo neví.

Možná je to pointa. Skutečný mistr totiž nestaví pro slávu, ale pro funkci. A pokud bouda drží, neprotéká a pes v ní přežije zimu, pak – zpravodajsky řečeno – mise splněna.

A jestli je to málo?
No, na čučkaře možná.
Na tajného zedníka? Téměř mistrovské dílo.