
Co kdyby prezident Pavel trpěl „sandokanismem“?
Politická satira
Diagnóza: Chronická touha opouštět domovské sídlo a vyrážet za dalším dobrodružstvím, ideálně s fotografem v zádech.
Hlavní příznaky:
Nutkavá potřeba cestovat do exotických i neexotických destinací.
Každou zahraniční cestu doprovází reprezentativní fotografie s výhledem.
Zvýšená odolnost vůči domácím problémům – ty počkají do návratu.
Heslo: „Řád a klid... hlavně na cestách.“
Průběh onemocnění:
Nemocný má pocit, že prezidentská kancelář je jen přestupní stanice mezi letištěm a další zahraniční návštěvou. Každé pozvání do ciziny vnímá jako neodolatelné volání džungle.
Léčba:
Dva týdny bez služebního speciálu.
Povinný pobyt na Hradě.
Každodenní kontakt s domácími problémy občanů.
Fotografování pouze na Pražském hradě.
Lékařská zpráva z Hradu
Pacient: Petr Pavel
Předběžná diagnóza: Sandokanismus.
Pacient vykazuje silnou potřebu neustále vyrážet na výpravy. Po spatření státního letadla dochází ke zrychlení tepu a spontánnímu plánování další zahraniční mise. Domácí agenda se u pacienta projevuje pouze přechodně a zpravidla mizí po vzletu.
Prognóza je nejistá. Pokud nebude omezen přísun zahraničních cest, mohl by si prezident začít myslet, že Pražský hrad je cestovní kancelář s prezidentskou přepážkou.





