Co kdyby prezident Pavel trpěl „sandokanismem“?

Politická satira

Diagnóza: Chronická touha opouštět domovské sídlo a vyrážet za dalším dobrodružstvím, ideálně s fotografem v zádech.

Hlavní příznaky:

Nutkavá potřeba cestovat do exotických i neexotických destinací.

Každou zahraniční cestu doprovází reprezentativní fotografie s výhledem.

Zvýšená odolnost vůči domácím problémům – ty počkají do návratu.

Heslo: „Řád a klid... hlavně na cestách.“

 

Průběh onemocnění:
Nemocný má pocit, že prezidentská kancelář je jen přestupní stanice mezi letištěm a další zahraniční návštěvou. Každé pozvání do ciziny vnímá jako neodolatelné volání džungle.

 

Léčba:

Dva týdny bez služebního speciálu.

Povinný pobyt na Hradě.

Každodenní kontakt s domácími problémy občanů.

Fotografování pouze na Pražském hradě.

 

Lékařská zpráva z Hradu

Pacient: Petr Pavel
Předběžná diagnóza: Sandokanismus.

Pacient vykazuje silnou potřebu neustále vyrážet na výpravy. Po spatření státního letadla dochází ke zrychlení tepu a spontánnímu plánování další zahraniční mise. Domácí agenda se u pacienta projevuje pouze přechodně a zpravidla mizí po vzletu.

Prognóza je nejistá. Pokud nebude omezen přísun zahraničních cest, mohl by si prezident začít myslet, že Pražský hrad je cestovní kancelář s prezidentskou přepážkou.