Mgr. Jan Klán

Na české politické scéně se nám zjevně rozjíždí nový špionážní thriller – pracovně nazvaný „Dva ústavní agenti v akci“. V hlavních rolích vystupují Petr Pavel (alias agent Pávek) a Andrej Babiš (alias agent Bureš). A děj? Napínavý spor o to, kdo si zabalí kufr a odletí na summit NATO do Ankary na začátku července 2026.

Prezident, který by podle některých výkladů měl být spíše reprezentativní figurkou – takovým státním maskotem s prezidentskou stand-up funkcí – zřejmě zvažuje kompetenční žalobu. Ano, přesně tu institucionální atomovku, která se obvykle vytahuje, když už si ústavní činitelé nedokážou ani shodnout, kdo drží mapu a kdo kompas. Alespoň mu to našeptávají hradní rádci.

Celé to má ale jeden drobný háček: o tom, kdo jede na summit NATO, nerozhoduje prezident. Rozhoduje vláda. Ta totiž určuje směr zahraniční politiky ve spojení s ministerstvem zahraničí. Takže zatímco agent Pávek leští diplomatické boty a ladí výraz „generál na výjezdu“, realita mu možná šeptá něco jako: „Děkujeme, posaďte se do první řady a mávejte.“

Ironie situace by mohla být téměř poetická, kdyby nebyla tak… česká. Prezident, který by rád hrál aktivní roli na mezinárodní scéně, naráží na systém, kde je exekutiva jinde. Pokud by skutečně došlo na kompetenční žalobu, bude to připomínat spor dvou agentů, kteří se hádají o přístupový kód ke dveřím, za nimiž stejně sedí někdo třetí a rozhoduje, kdo vstoupí. V tomto případě vláda, respektive ministr zahraničí.

A tak zatímco se řeší, kdo poletí do Ankary, veřejnost může jen tiše obdivovat, jak elegantně se česká politika dokáže proměnit v absurdní divadlo. Maskot chce akci, exekutiva drží klíče a druhý ústavní agent Bureš si možná říká, že tenhle scénář už někde viděl.

Jediné, co zatím chybí, je popcorn.