K některým sociologickým aspektům demonstrací proti Babišovi

Poslední dobou se čím dál častěji konají „minářovy demonstrace“ proti současnému předsedovi vlády Andreji Babišovi. Byly doby, kdy různé demonstrace vedly k pádu vlád nebo režimů. U nás tomu tak bylo naposledy v roce 1989. Od té doby se sice konalo mnoho demonstrací, ale ty k pádu vlád nikdy nevedly. Společným jmenovatelem těchto demonstrací byl totiž protest proti jedné osobě – například Václavu Klausovi, Miroslavu Kalouskovi atd. Vždy se většinou demonstrovalo proti jedné osobě, ale nikdy ne proti systému jako celku, který plodí nespravedlnosti, nerovnosti a závislost na konzumu. Lze tedy tvrdit, že pokud by se konaly masové protesty proti systému jako takovému, tak by dříve nebo později došlo ke změně. Přílišná personifikace ale nikam nevede. Naopak. Osobnostem, proti kterým se protestuje, to ještě více nahrává v upevnění jejich pozice.
Současné demonstrace proti Andreji Babišovi jsou jen proti jeho osobě, a proto nemají šanci na valný úspěch, jak již jsem uvedl výše. Jelikož demonstrace nespojuje žádný společenský problém (například nějaké zákazy, když žijeme ve společnosti „vše povoleno“), tak naopak Babišovi ještě více upevňují jeho pozici. Ze sociologického hlediska jsou tyto demonstrace vedené v demokratické společnosti proti jedné osobě prakticky kontraproduktivní (oproti například protestům a stávkám ve Francii).
V demokratické společnosti protest proti jednomu člověku fakticky způsobuje ještě větší nárůst jeho image. Zejména proto, že neporušil žádné naše zákony - alespoň tak to vnímá veřejnost. Zde je totiž nutné zmínit, kdo dal peníze na Čapí hnízdo? Byl to Středočeský kraj pod vedením Petra Bendla (ODS). Tohle společnost silně vnímá a vše, co se odehrává proti Andreji Babišovi, je vykládáno jako pověstné „účelovky“. Různé zprávy a audity z EU také nemají žádnou váhu, protože v naší zemi celkově panuje nedůvěra k EU a tak jsou tyto zprávy vnímány opět jako účelové, kdy k nim mohli pomoci i naši Piráti, kteří do Bruselu „jezdí“ ve své podstatě „udávat“. Z tohoto důvodu je lze považovat za vlastizrádce.
1) Milion chvilek je reálně podporován soukromým kapitálem - stačí se podívat na jejich transparentní účet a zjistíte, které soukromé společnosti a jednotlivci tento spolek podporují. „Vůdce“ Milionů chvilek pro demokracii Mikuláš Minář je sám sobě zaměstnancem a zaměstnavatelem aneb je placen právě z oné dobročinné sbírky na podporu demokracie. 2) Za spolkem Milionů chvilek stojí pravicová opozice, která jen lační po moci. Jako důkaz nám může posloužit vystoupení určitých lidí na oněch demonstracích, případně jejich přímá účast. Na poslední akci na Letné se totiž ukázal i sám Mirek Kalousek. 3) Pravicové opozici lidé ve volbách vystavili stopku, kdy řekli, že už nechtějí Topku. Lidé k tomu nepotřebovali demonstrace, ale stačily jim volby. Za 4) Demonstrující nemají snad právo volit, aby stav věcí změnili? Někteří asi ne, těm dalším je to asi jedno, protože pokud by všichni přišli k volbám, tak Andrej Babiš citelně nevyhraje. Problém ale tkví v tom, že se na demonstracích vyskytuje mnoho (možná většina) lidí mladších 18 let, kteří nemají ještě voličské právo. Snad i proto se některé strany snaží prosadit snížení věkové hranice, aby si reálně pojistily své budoucí voliče.
Pak zde máme v zákrytu i další oligarchii, která by se chtěla dostat k veřejným penězům. Tato oligarchie demonstruje spolu s Milionem chvilek, aby byla u toho, kdyby to náhodou vyšlo, ale věřme, že nevyjde, protože by to reálně znamenalo návrat Rittigů, Janoušků a jiných kmotrů, kterým voliči vystavili stopku.