S jídlem roste chuť

S jídlem roste chuť

Prosinec 18, 2018

Po letošních komunálních volbách a po ustavení komunálních vlád dochází zejména ve městech, které vlastní své obchodní společnosti, k radikálním obměnám ve složení dozorčích rad. Ne jinak je tomu v našem historickém městě Kutná Hora. To sice vlastní už jen torza některých společností: Městské lesy a rybníky, Technické služby města Kutná Hora a společnost KH Tebis, ale i tak nové vedení radnice dokázalo střelhbitě vyměnit plno lidí za politicky korektní a loajální současnému vedení. Z uveřejněných jmen tak můžeme zjistit, že v dozorčích radách zasednou jak zástupci Pirátů, kteří tyto zvyklosti kritizovali, stejně i zastupitele a zastupitelky, kteří umožnili vznik současné městské vlády. Rozchází se zde slova a činy. Před volbami říkám něco, po volbách dělám pravý opak. Prý potřebujeme mít v dozorčích radách své lidi, abychom mohli zabránit různým podvodům. Spíš si myslím, že je to proto, aby někteří nedělali problémy a nedozorovali, jak mají. Z tohoto důvodu si na tato místa vládnoucí politici často dosazují své oddané. Nejhorší na celé věci ale je to, že zákon takové věci umožňuje. Zde se tedy současné vedení radnice řídí mottem: co není zákonem zakázáno, je dovoleno. Absence zákona o dozorčích radách a jmenování jejích členů má značné dopady směrem do společnosti, kdy je členství v takových radách vnímáno jako post za zásluhy, případně jako teplé místečko. Bez ohledu na to, zda je tento post nějak lukrativně honorován nebo ne.
Vzhledem k tomu, že zákon taxativně neříká, jak mají být dozorčí rady obchodních společností ve vlastnictví měst obsazovány (natož na úrovni státu), tak po volbách dochází k radikálním obměnám. Zákon by tomuto měl zamezit a do dozorčích rad by mohli být jmenování jen lidé s určitou praxí, věkem, vzděláním, případně jiným omezením. Neměli by být posuzováni jen podle stranického dresu. Na příkladu z mého města je ale vidět, že do dozorčích rady městských obchodních společností byli dosazeni lidé podle stranického dresu. Tedy zástupkyně a zástupci těch stran, kteří v současné době vládnou. Případně zde hrají roli rodinné vazby, kdy se například syn nedostal do zastupitelstva, tak jej otec zastupitel navrhne do dozorčí rady. Vzniká zde určitý typ nepotismu. Tedy dosazování rodinných příslušníků na různé posty. Zabředli jsme v Kutné Hoře do pěkného bahna.
Dozorčí rady mají dozorovat, odměňovat, ale také trestat. Mají ve své podstatě kontrolní funkci a nemají být zdrojem zisku pro ty, co v takových radách sedí. Výše jsem uvedl příklad špatné praxe ve veřejné správě. Zákon o dozorčích radách by zcela jistě přinesl určitá zlepšení, ale mnohem lepší by bylo, kdyby se dodržovala obecná pravidla. A ne se pořád říkalo, že pokud nám to zákon explicitně nezakazuje, tak to vlastně můžeme dělat. To totiž vede k erozi systému a nechuti lidí chodit k volbám, protože se nakonec ukáže, že si to stejně udělají, jak chtějí a často jinak, než jsme chtěli. Nad tím se musí nejen komunální politici zamyslet.

Privatizační zločiny stratégů nové doby

Privatizační zločiny stratégů nové doby

Prosinec 12, 2018

Privatizační zločiny představují jednu z nejhorších kapitol nejtemnějších dějin naší polistopadové historie. Téměř všechny velké „rozkrádací“ akce se děly v průběhu divokých privatizačních 90. let minulého století. Do začátku nového milénia byl téměř celý státní majetek likvidován, v konkurzu nebo v soukromých rukou. Postižena byla celá republika a kapsu si mastili podivní lidé jako Viktor Kožený a další. Každý kraj, obec nebo město mělo své specifické případy privatizačních zločinů. Středočeský kraj nebyl žádnou výjimkou, protože se na jeho území nacházelo mnoho podniků typu Poldi Kladno, ČKD, místní pivovary, výrobci dětského oblečení a mnohé další strategické podniky. Ty byly v hledáčku nenasytných stratégů nové doby.
Uvedu zde dva smutné případy podniků, které byly kdysi prosperující a nakonec likvidovány. Jsou z mého města Kutná Hora. Prvním příkladem je fabrika ČKD, která dnes má zahraničního vlastníka, ale ve své době byla výhradním zaměstnavatelem okresu. Dnes je z této kdysi prosperující výrobny jen torzo, které se často nachází v insolvenci. Podobné podniky typu ČKD byly likvidovány po celé zemi, včetně Prahy. Zahraniční kapitál se potřeboval zbavit konkurence na trhu. Ve spojení se slabými politickými elitami, které prahly po tom se co nejvíce odlišit od doby minulé, docházelo k mnohým podvodům. Zisky z prodeje různých fabrik, které se zaměřovaly na těžký průmysl, nešly do státního rozpočtu, ale do kapes privatizátorům.
Druhou ukázkou, opět z mého města, je smutný osud místního pivovaru Dačický. Tento známý pivovar byl oblíbený nejen na okrese Kutná Hora, ale i jinde. Jednalo se o majetek města Kutná Hora, který přežil privatizační éru, ale setkal se se špatným osudem za doby vlád ODS, jak na centrální úrovni, stejně i na městě. V roce 2001 město prodalo 100% společnosti Union Drinks a ta posléze v roce 2008 pivovar prodala společnosti Heineken a ta v roce 2010 výrobu tradičního piva ukončila. Místní lidé se zlobili, vedení radnice chtělo značku Dačický odkoupit, ale bezvýsledně. Pivovar byl zlikvidován, varny rozřezány. Dnes se zde sice pivo opět vaří, ale již to není klasický „dáča“. Zde vidíme další typický příklad špatné a mnohdy záměrně špatné privatizace. Ve finále na tom tratí zejména občané nebo obce, celá společnost. Kdyby byl pivovar ve vlastnictví města, tak by z prodeje piva mělo město příjem, ale pozdě bycha honiti.
Na celé věci je zarážející, že v podivných privatizačních krocích byli a jsou zapleteni politici z řad pravice – v tomto případě ODS, ale také z ČSSD. Kdybychom šli město od města v našem kraji, tak zjistíme, kde se co záměrně ničilo. Různé osudy na našem okrese potkala výroba obuvi ve Zruči nad Sázavou, kdy likvidace přišla s nástupem tržní společnosti a levných bot ze zahraničí. Například v Dobříši se vyráběly rukavice, dnes je zde jen malá společnost, která žije jen díky luxusnímu zboží.
Privatizační zločiny se ale netýkají jen podniků, ale mnohdy se týkají i bytového fondu, který byl rovněž privatizován. Obce a města se totiž zbavovaly ve velkém svých domů a bytů, ale dnes nastává problém, protože obecní výstavby je žalostně málo a nájmy jsou na vysoké úrovni. Nastává tedy efekt, kdy je privatizováno téměř vše a volný trh nás naprosto pohlcuje.

Stanovisko Městské rady KSČM k podání žádosti na zneplatnění voleb ze strany uskupení Město pro lidi.

Stanovisko Městské rady KSČM k podání žádosti na zneplatnění voleb ze strany uskupení Město pro lidi.

Říjen 22, 2018

Městská rada KSČM v Kutné Hoře konstatuje, že je věcí každého kandidujícího subjektu v komunálních volbách v našem městě, zda podá žádost na zneplatnění výsledků voleb. Chápeme krok uskupení Město pro lidi, protože proti tomuto uskupení byla několik dní před volbami vedena negativní kampaň, která mohla ovlivnit rozhodování voličů na poslední chvíli a volební výsledky do jisté míry ovlivnit. KSČM vyčká na rozhodnutí příslušného soudu a je připravena i na možnost, že budou volby zneplatněny a bude nutné jejich opakování. Je nám líto, že to muselo zajít až takhle daleko, ale vše je důsledkem neférové volební kampaně v podobě tzv. „letákové aféry“.

Stanovisko Městské rady KSČM k povolební situaci v Kutné Hoře

Stanovisko Městské rady KSČM k povolební situaci v Kutné Hoře

Říjen 15, 2018

 
KSČM v Kutné Hoře respektuje výsledky voleb do městského zastupitelstva, ve kterých vyhrálo místní uskupení Město pro lidi. Je tedy výhradním právem tohoto hnutí koho si vezme do případné koalice. KSČM ve volbách obdržela dva mandáty a již nyní je jasné, že skončí v opozici. Pro KSČM je nemožná spolupráce s ODS jak na celostátní, krajské i lokální úrovni. I sama ODS ústy pana Tomáše Havlíčka, jakožto jejího vedoucího kandidáta, veřejně deklarovala, že do žádné koalice s KSČM nepůjde ani se o její hlasy nebude opírat. Z toho vyplývá, nemožnost naší podpory pro paní Kateřinu Daczickou na post místostarostky města. Dalším důležitým faktorem pro její nepodpoření z naší strany je i její nezkušenost v oblasti komunální politiky Kutné Hory a jejích potřeb celkově.
Zároveň je pro nás nemožná podpora koalice, která se bude veřejně opírat o uskupení STAN a Šance pro Kutnou Horu, jejíž kandidáti mají na svědomí rozpoutání „letákové aféry“ několik dní před volbami. S takovými praktikami nechceme mít nic společného a dle našeho názoru mohla tato akce mít negativní dopady na rozhodování voličů našeho města. Navíc mnozí představitelé uskupení prohlašují, že KSČM je nedemokratickou stranou, ale z řad těchto „demokratických“ kandidátů byli i ti, kteří stojí za letákovou aférou. Odmítáme spolupracovat s uskupením, jehož představitelé se snižují k takovýmto výpadům a jednání.
V pozici starosty nám nevadí ani pan Starý, ani pan Viktora. Je věcí koalice, koho si do této pozice zvolí. Jak je uvedeno výše, tak nebudeme podporovat žádného kandidáta ODS, ani koalici, které se bude o její hlasy opírat. Zároveň nebudeme podporovat koalici, která se bude opírat o strany, které se vymezují negativně vůči KSČM. Tedy subjekty a strany KDU – ČSL, Piráti a Změna pro Kutnou Horu.
Vzhledem k tomu, že KSČM skončí v opozici, tak budeme opozicí kritickou, ale rovněž věcnou a konstruktivní. Cílem a klíčem ke vzájemné spolupráci je pro nás podporovat takové věci, které budou přínosné pro rozvoj našeho města a jeho stabilitu. Musí se přestat politikařit a „vyhazovat“ peníze za nesmyslné projekty. Je nutné postavit Kutnou Horu opět na nohy. V opoziční roli budeme podporovat takové věci, které tyto změny nastartují. Zároveň budeme důsledně hlídat zadlužování města, jakož i kroky koalice, které budou mít zásadní vliv na chod města.
V Kutné Hoře dne 15.10.2018 Petr Hons, předseda Městské rady KSČM Kutná Hora

Kutnohorská singularita

Kutnohorská singularita

Září 28, 2018

Dne 20.9.2018 se v Kutné Hoře konala předvolební diskuze za účasti zástupců jednotlivých kandidujících subjektů v letošních komunálních volbách. Diskuze byla věcná, ale místy to zajiskřilo do osobních výpadů. Z celkové atmosféry vyplynulo, že není vůbec jasný výsledek komunálních voleb, protože zde kandiduje 12 stran a hnutí. Ve svém článku, který jsem nazval singularitou se zaměřím na jednu oblast, o které ve svém vystoupení hovořili zástupci SPD Tomia Okamury a Piráti. Než však přejdu k oné věci, tak by bylo vhodné říci, co myslím oním hrůzostrašným slovem „singularita“? Definice říká, že ono slovo znamená ojedinělý, jedinečný. Ovšem ve futurologii, kam mířím já, to znamená takové období, kdy nejsme přesně schopni určit, co s největší pravděpodobností nastane. Dle mého názoru tento výraz přesně vystihuje náladu před komunálními volbami v Kutné Hoře. Nikdo si není jistý vůbec ničím. A hlavně nápady některých uskupení, které kandidují, jsou někdy tristní a nahrávající nejistotě.
Vraťme se ale k předvolební diskuzi, kde padla otázka, jak by město mohlo zasáhnout do vývoje nemocnice v Kutné Hoře? Na úvod si řekněme, že nijak, protože vlastníkem nemocnice je Středočeský kraj a nemocnice spadá pod oblastní nemocnici Kolín. Před rokem 2010 to byla nemocnice města Kutná Hora, ale čím dál častěji se dostávala do červených čísel a ztráty desítek milionů. Město v té době, kdy na radnici vládla ODS, nebylo schopno nemocnici finančně udržet a bylo štěstí, že si ji pod sebe vzal kraj. Mohlo to totiž dopadnout ještě hůře. V diskuzi však zástupci SPD a Pirátů shodně začali tvrdit, že by vyhlásili referendum o tom, zda občané chtějí nemocnici zpět pod město. Pokud pominu, že by referendum vyhlašovaly strany, které spolu nechtějí spolupracovat, tak se jedná o „úlet“ mimo realitu. Jednak si musíme říci, že pokud by se takové referendum vyhlásilo, tak jaká je jistota, že by bylo platné? A co více, pokud by dopadlo kladně, tak kde by na provoz nemocnice město vzalo peníze? Když se totiž podíváme na rozpočet, zjistíme, že po základních mandatorních výdajích zbývá přibližně 50 milionů korun na rok. To moc není. Když si představíte, že i v dnešní době je nemocnice Kutná Hora v mínusu 12 milionů (částka je za rok 2017), tak vám z toho musí jít hlava kolem. Pokud by přeci jen tyto dvě strany chtěly referendum vyhlásit, tak se připravme na to, že by město nemohlo dělat vůbec nic. Je sice hezké mít svoji vlastní nemocnici, ale když nyní patří někomu jinému, tak mu nemohu diktovat podmínky, co může a co nesmí. Ať se mi to líbí nebo ne. Mohu s ním jednat, aby zde byla zachována různá oddělení, finančně přispívat dary, ale to je všechno. Ve vzduchu však visí ještě jeden háček: i kdyby referendum dopadlo pro převedení nemocnice zpět pod město, tak kraj na to nemusí přistoupit. Z toho všeho plyne, že referendum o nemocnici v Kutné Hoře je passé.
Diskuze, která měla za cíl přijít s konstruktivními nápady na oživení města, nakonec skončila spíš různými nápady z říše virtuální reality a nástupu singularity. Letošní volby budou o tom, zda se do naší místní politiky vnese jistota nebo ještě více naroste nejistota. Osobně si přeji první možnost.

Kutná Hora: mýtus a realita

Kutná Hora: mýtus a realita

Září 19, 2018

Za několik dní nám začnou komunální volby. Lidé si vyberou své zástupce, kteří jim budou „vládnout“ v místě, kde žijí, bydlí. Stejně tomu bude i u nás v Kutné Hoře. Na člověka zvenčí působí toto historické město velice malebně. Pro toho, kdo zde žije, už tomu tak není. To se prolíná do předvolební kampaně, kdy se již neargumentuje věcně, ale postupně se začíná nabalovat ideologický balast. Tento jev se začal objevovat u několika hnutí a stran, které kandidují do městského zastupitelstva. Největší milovníci ideologických šarvátek jsou ODS a Změna pro Kutnou Horu (na její kandidátce najdeme i členy SNK-ED). Občas nějaký výstřelek zazní i od někoho jiného. Místo toho, aby se začaly předkládat návrhy na řešení současného stavu našeho města, tak začal boj. Na jedné straně se jedná o různá trestní oznámení proti tomu či onomu člověku. Ať jednotlivcům nebo skupině lidí. Tahá se „špína“ z let minulých, ke které se snižují ti lidé, kterým jde jen o moc (a to) za každou cenu. Samozřejmě, že je nutné si připomínat, co se přihodilo za minulých městských vlád, ale voliče tolik nezajímá, zda byl ten či onen člověk před rokem 1989 v KSČ nebo někde jinde. Přeci jen tady už téměř 30 let vládne kapitalismus v podání liberálních a neoliberálních politických stran. Takže snaha vše svádět na dobu dávno minulou je jaksi mimo realitu. Nicméně na tom někteří staví svoji argumentaci.
Když se ale podíváme na dobu po inkriminovaném roce změn a převratu, kdy se na náměstí objeví umělci jako Pavel Zedníček nebo Věra Martinová, zjistíme, že se město postupně dostalo do sestupné tendence. Největší sešup nastane v první dekádě nového tisíciletí, kdy je privatizován městský majetek. Městská nemocnice je nucena z finančních důvodů přejít pod Oblastní nemocnici Kolín a pivovar Kutná Hora: Dačický je rovněž zlikvidován. Je zajímavé, že u obou dvou případů vládla na radnici ODS, která se tak moc vyžívá v ideologickém boji. Na moji otázku, zda se za to nestydí, tak jejich zástupci halasně říkají, že se to odehrálo za starosty Šalátka, který již není členem ODS. Místo toho nám „nová“ ODS nabízí slogany jako: jsme tu pro Vás, Naše Kutná Hora nebo budoucnost je v nás. Nejprve se nabízí otázka, kde se ODS vyskytovala celé 4 roky? No a slogan Naše Kutná Hora svědčí za vše. Město je nás všech a ne jejich.
Na sociální síti se toho člověk dozví opravdu hodně. Dokonce i to, co nechce. Nedávno jsem na svých stránkách narazil na komentář, který říkal, že je to jedno, zda jít k volbám. Akorát voliče využijí pro hlas a poté jej neznají. Odborně se tomu říká selhání demokracie, kdy si člověk myslí, že volby nejsou potřeba. Jenže jak jinak chcete vyměnit politiky, kteří vám vadí? Jedině volbami, abyste jim vystavili pověstnou stopku. K volbám by měl chodit každý, protože se jedná o významný prvek občanské společnosti. Rozumím tomu, že jsou mnozí lidé znechuceni politikou a politikařením. Většinou je unavuje, že se neřeší jejich problémy nebo problémy města. V poslední době se naráží na jev, že není vůle se na zastupitelstvu na něčem domluvit. Nastala jistá polarizace, kdy každý hájí své tvrdé stranické zájmy a to je špatně. V nadcházejících volbách mají lidé jedinečnou šanci tento jev změnit a vybrat si z kandidátek a kandidátů ty, kteří je budou reprezentovat. Je nutné se dokázat domluvit a podle toho řídit město. Ne pořád poukazovat na to, co bylo v době dávno minulé, i když ani na to se nesmí zapomínat.

Skutečnost není tím, čím se zdá

Skutečnost není tím, čím se zdá

Srpen 26, 2018

Naše krásné historické město se potýká s problémem. Můžeme jej definovat jako vyprazdňování veřejného prostoru. Nejedná se ani tak o to, že někteří lidé už nekandidují v letošních volbách a dle svých slov opouští veřejný prostor (možná dobře), ale o to, že se ve veřejném prostoru pohybují lidé, kteří k nám přijedou na návštěvu.
Kutná Hora by měla být určitou bránou do dalších měst UNESCO a s tímto pojmem pracovat. Většinou se tomu ale neděje. Města, která jsou zapsána na seznamu světového kulturního dědictví bohužel z toho moc nemají. Mají většinou jen problémy, protože jejich město musí odpovídat duchu historických měst a dost často se dostávají do křížku s památkáři. Ne jinak tomu bylo u nás. Největší emoce vyvolalo zavedení autobusové dopravy do centra města. V tomto případě se však památkářů nikdo nezeptal, zda autobusové zastávky odpovídají duchu města UNESCO a město dostalo pokutu 100 tisíc korun. Zásadní chyba. Zapomíná se totiž na to, že veřejný prostor je často určován i dalšími institucemi. Město do dnešního dne neustále tají, kdo nese odpovědnost za vyhozené peníze a po kom je bude vymáhat. Je to určité kutnohorské tajemno.
Nejhorší na celé věci je fakt, že veřejný prostor, kde se pohybují všichni lidé, využívají kupříkladu soukromé společnosti, církve, obchodní centra atd. k tomu, aby do svých „chrámů“ dostala co nejvíce návštěvníků. Samozřejmě za nemalý poplatek. Buď se vybírá vstupné za návštěvu památky nebo bezhlavě utrácíte v chrámech konzumní společnosti. Veřejný prostor ale chátrá, protože tím nejvíce trpí chodníky, komunikace, sídliště atd. Je tedy nutné, aby všichni, kdo nějakým způsobem profitují na veřejném prostoru, přispívali na jeho údržbu a rozvoj. Vždy je nejjednodušším řešením říci: město oprav tohle, město tohle je tvoje atd. Jenže pokud někdo využívá společné věci k tomu, aby z nich vytvořil zisk, tak musí odvádět určitou částku zpět. Kritici zcela jistě namítnou, že všichni odvádí daně a ty posléze stát přerozděluje zpět. Jenže zde nastává problém, kdy nejvíce prostředků směřuje do velkých měst (typicky Praze, Brnu atd.). V zásadě by se muselo změnit rozpočtové určení daní. To ale není až tak jednoduché. Mnohem jednodušší je buď přinutit (nástroje existují ve formě vyhlášek, místních daní atd.) ty, kdo profitují na veřejném prostoru, nebo vytvářet dohody. Vždy je lepší se domluvit, než hned sankcionovat. Právě proto jsme přišli s možností, že budeme nově požadovat po církvi (z logiky věci nejen po ní), aby přispívala do místního rozpočtu, protože zde vlastní památky a vydělává na jejich návštěvnosti. Někteří (včetně různých politických uskupení) chtějí oprášit fond cestovního ruchu, kam by přispívali ti, kteří na něm profitují a podporují jeho rozvoj. Je zde ale jedno velké ALE. Peníze takto alokované půjdou jen na rozvoj cestovního ruchu a vůbec ne na obnovu veřejného prostoru (tedy oprav chodníků, komunikací, ale klidně i sídlišť. Ať z toho místní také něco mají, když už musí „trpět“ turistický ruch). To se musí změnit! Navíc musíme zmínit fakt, že současná podoba fondu cestovního ruchu je sice veřejná, ale nikdo neví kolik je ve fondu alokováno prostředků. Co je však ještě horší, tak se nikdo nedozví, kam jsou peníze z fondu směrovány. Musíme si totiž říci, že fond by měl být maximálně transparentní, byť do něj přispívají i různá soukromá sdružení, včetně církve.
Ptáte se proč by měl být fond cestovního ruchu co nejvíce transparentní, i když v něm jsou „soukromé“ prostředky? Odpověď je naprosto jednoduchá. Pokud je jedním z přispěvatelů (z logiky věci je téměř vždy) město, tak do fondu putují veřejné prostředky a lidé mají právo vědět, jak je nakládáno s veřejnými penězi. Ostatně i prostředky získané za nakupování nebo navštívení památky jsou ve své podstatě veřejné, protože byly vydělány na tom, že člověk se do daného místa nějak dopravil (křídla, ani virtuální přenos nemáme) a použil k tomu veřejný prostor. Nebo tomu tak není?

Počátek nového města

Počátek nového města

Srpen 14, 2018

S blížícími se komunálními volbami v našem městě je jasné, že všem kandidujícím subjektům jde o obecné blaho. Jenže mnohé subjekty zapomněli na jednu podstatnou věc: radikálně řešit současné problémy našeho města. Možná se ptáte, co myslím pod slovem radikálně? Myslím tím jít ke kořenům problému současného marasmu v našem městě a hledat obecná i specifická řešení. Jako KSČM jsme přistoupili k několika zásadním návrhům, které mají zlepšit funkčnost našeho města. V tomto článku představím dva body našeho volebního programu, které považujeme za stěžejní.

Prvním bodem, který má zlepšit fungování našeho městského úřadu je, že se nově zavede úřední den v pátek. Co nás k tomu vede? Jednoduchá logika. V dnešní době si lidé většinou berou dovolenou, když si prodlužují víkend. Tedy na páteční den. Z logiky věci plyne, že když si berou na onen den dovolenou, tak si i mohou na úřadech vyřídit potřebné věci. Chceme tím vyjít vstříc občanům, kteří by si museli nesmyslně brát dovolenou v jiné dny, protože náš městský úřad má úřední dny oficiálně v pondělí a ve středu. V úterý a čtvrtek jsou také otevřeny některé odbory úřadu, ale kupříkladu jen dopoledne. Chápu, že vzhledem k tomu, že se nově zavede pátek jako úřední den, tak to bude znamenat vyšší nároky na úřednice a úředníky. Vyjdeme jim také vstříc a to tím, že se upraví dny v úterý a čtvrtek. Přísně vzato, agendu, kterou dělali v pátek, budou dělat v jiných dnech. Mnohá města mají pátek zaveden jako úřední den a není v tom problém. Navíc je tato úprava v kompetenci starosty, tajemníka a případně rady nebo zastupitelstva. Takže pojďme do toho!

Druhým bodem, který již v současné době vyvolává nemalé emoce je, že nově budeme požadovat po církvi, aby přispívala do rozpočtu města. Co nás k této úpravě vede? Není to nic složitého: pokud má církev na území našeho města památky (jakože má) a vydělává na jejich návštěvnosti, tak je logické, že má přispívat do městského rozpočtu. Kupříkladu nejnavštěvovanější památkou byla loni v našem městě kostnice v Sedleci. Navštívilo ji přes 431 000 lidí (dle statistiky Středočeského kraje). Komu asi kostnice patří? Římskokatolické farnosti Sedlec. Když se podíváme na cenu vstupného, zjistíme, že základní vstupné je 90,-Kč. Když si to vynásobíme, tak nám z toho vznikne pěkná částka. Nyní se dostáváme k jádru samotného problému. Kolik peněz odvádí církev z toho, že vydělává nemalé finanční prostředky na návštěvnosti? Přeci jsou tyto památky na území města. Peníze, které půjdou do rozpočtu města z této oblasti, se kupříkladu mohou použít na jeho rozvoj. Například i na opravu chodníků, protože po chodnících chodí právě turisté, kteří navštěvují ony památky. Chodí po nich všichni. Dokonce i církevní hodnostáři. Prostě všichni. Jedná se o veřejný prostor, a pokud jej někdo používá k tomu, aby jeho památku navštívili turisté, tak rovněž musí přispívat na jeho rozvoj a údržbu. Zřejmě se ptáte, jak chceme docílit toho, aby církev přispívala peníze do městského rozpočtu? V zásadě máme dvě možnosti. Za 1. gentlemanská dohoda, kdy se církev férově domluví s městem, kolik bude odvádět do rozpočtu. Někdo může namítnout, že církev přispívá do Fondu cestovního ruchu. Ten ale v letošním roce končí, takže se musí něco udělat dál. Fond cestovního ruchu shromažďuje totiž prostředky, které jsou následně určeny na propagaci a prezentaci destinace Kutná Hora a okolí. Kamenem úrazu tohoto Fondu je, že příjmy do jeho rozpočtu jsou tyto: prostředky z rozpočtu města (!), finanční dary a příjmy z reklamní spolupráce. Přispěvatelem může být pouze subjekt, který působí v oblasti cestovního ruchu většinou na okrese (destinaci) Kutná Hora. Zde vidíte, že církev nemá žádnou povinnost do fondu přispívat. Vše je na bázi dobrovolnosti. To se musí změnit.

2. obecně závaznou vyhláškou, kdy to prostě město církvi řekne jasně - máte zde památky a vyděláváte na jejich návštěvnosti. Jsou na území města a z toho důvodu požadujeme, abyste přispívali do obecního rozpočtu. Vyhláška lze samozřejmě přesně napsat. Tohle je samozřejmě pouze modelový příklad.

Oponenti a kritici tohoto konceptu budou říkat, že to nejde? To už jsem slyšel mnohokrát. Všechno jde, když se chce, ale musí se chtít a nebát se. Věřím tomu, že lidé budou chtít opravdu v Kutné Hoře změny. Věřím, že k přemýšlení o tom, koho volit, přispěl i tento článek.

Kutnohorská glosa

Kutnohorská glosa

Červenec 23, 2018

Před několika dny začala dlouho očekávaná rekonstrukce Vlašského dvora v celkové částce 120 milionů. Jedná se doslova o noční můru, protože oprava potrvá dlouho a bude i finančně náročná. 90 milionů má pokrýt dotace a zbylých 30 milionů musí doplatit město. Otázkou zůstává, zda skutečně muselo dojít k rekonstrukci nebo zda je to jen účelovost?

Chápu, že každý objekt by se měl po nějaké době rekonstruovat. O tom žádná. Problém nastává ve chvíli, kdy zjistíte, že to není moc potřeba a rekonstrukce by jistě počkala. To je částečně případ i Vlašského dvora. Prý se musí nově udělat elektroinstalace, nové počítačové sítě, kanceláře a na půdě má vzniknout radniční archiv. Nejde mně moc do hlavy, proč má být archív na půdě, když většinou jej máte v podzemí, kde je požadovaná stabilní teplota pro archiválie. Navíc, když vypukne požár, tak oheň jde přeci vzhůru a proto se písemnosti dávají do sklepení. Tam sice pronikne voda při hašení, ale rozhodně je to lepší, než oheň na půdě. Tolik můj názor.

Vyvstává zde ale jiný problém. Ten můžeme nazvat paradoxem našeho města, kdy se peníze investují do věcí, které mají malou nebo žádnou návratnost. Když se navíc podíváme do výzkumů, které se týkají kvality života v jednotlivých obcích a městech, tak zjistíme, že z 206 hodnocených měst a obcí s rozšířenou působností v republice, je naše město na 161 místě. Máme se tedy čím chlubit. Co je ale ještě horší, tak z 26 obcí a měst, které se ve výzkumu objevují ze Středočeského kraje, je Kutná Hora na posledním místě. Vztahy  a služby jsou dle výzkumu v našem městě tragické a to ve své podstatě odráží celkový stav města a dělá jeho vizitku. Je tedy nutné mnoho věcí zlepšit.

Na závěr si ale dovolím menší glosu. Hlavně, že se nám rekonstruuje Vlašský dvůr v celkové hodnotě 120 milionů korun, ale máme v žalostném stavu mnoho místních komunikací. Hlavně, že máme novou sportovní halu Na Klimešce za 150 milionů korun, ale na řadě místech nám chybí chodníky. Hlavně, že máme relativně všechno, co potřebujeme, ale naše město je z 26 obcí s rozšířenou působností ve Středočeském kraji v kvalitě života na tom posledním. Máme tedy vlastně všechno, aby se nám tady žilo všem lépe? Rozhodně nemáme. Jinak bychom nebyli na posledním místě.

Až půjdete v říjnu k volbám, tak se nad tím vším zkuste zamyslet. Kdo vám co minule sliboval a kam jsme to dopracovali. Je nutné začít myslet radikálně a dělat takové věci, které zvýší jak kvalitu života, tak i prestiž našeho města.

Nefunkčnost komisí města Kutná Hora

Nefunkčnost komisí města Kutná Hora

Červenec 11, 2018

Podle zákona o obcích si každá obec může zřídit komise, které jsou ze své podstaty poradním orgánem. Z toho plyne, že jejich rozhodnutí mohou být změněna zastupitelstvem, radou nebo starostou. Nejinak je tomu v Kutné Hoře. Čím dál více se ale ukazuje, že komise města jsou de facto i de jure k ničemu. Ve svém článku uvedu dva příklady selhání místní politiky, na příkladu práce kulturní komise a také komise pro městská sídliště. Vždy se naráží na jeden a ten samý problém. Komise rozhodne a v našem případě rada rozhodne v té samé věci úplně obráceně. Co z toho plyne? Celkový úpadek chodu města ve směru nízké participace občanů na jeho řízení. Položme si jasnou otázku: kde se stala chyba a je možná náprava?

Pokud se podíváme do historie, tak zjistíme, že až do městské vlády ODS komise určitým způsobem fungovaly. Byly v nich často zástupci, kteří byli buď odborníky v dané oblasti, nebo oblasti rozuměli či se jí zabývali. V případě kulturní komise to mělo jedno jediné negativum. Lidé, kteří byli v komisi, totiž viděli do problému a rovněž žádali o granty samotné město. Jenže to není nic proti ničemu, protože z možnosti žádat o dotace a granty přeci nemohu nikoho explicitně vylučovat. Z toho vyplývalo i hodnocení komisí, aby se z toho nestávala pověstná „malá domů“.

Za starosty ODS Šalátka se z účasti v komisích staly trafiky. Když se ODS s podporou Zelených dostala k veslu, tak ve všech komisích vyměnila lidi a dala tam své. To celkově vedlo k úpadku. Mnozí noví členové si totiž mysleli, že z toho plyne hodně užitku a žádná práce. Když se jejich představy nenaplnily, v průběhu volebního období se jich většina odhlásila nebo přestala na jednání docházet a komise začaly kolabovat.

Za Šance to nebylo o moc lepší. Jejich vláda zase začala poukazovat na to, že se při hodnocení a přidělování grantů nepostupuje nestranně. Opět se objevil problém s tím, že na granty dosahují lidé z komisí a ostatní nemají nic. Jenže tomu tak nebylo. Vadilo to ve své podstatě vlastně hlavně těm, kteří příspěvek nedostali v takovém rozsahu, s jakým počítali. V té době se pracovalo na nových kritériích, ale podklady, které vypracovali sami členové komisí, byly bohužel smeteny ze stolu. Nahradila je myšlenka, aby granty dokonce posuzovali lidé z jiných měst. Jenže jak může objektivně žádosti posuzovat někdo z jiného města, když město a potřeby jeho obyvatel nezná?

Podobný problém panuje v komisi pro městská sídliště. Tam se objevil zase problém, který se jmenuje nevyužité objekty na sídlištích. Komise je složena z lidí, kteří si k danému tématu mají co říci. Rozhodnou tedy určitým způsobem, ale rada města otočí o 180 stupňů. Takže máte rozhodnutí dvě. Jedno je však pouze doporučující (komise), druhé závazné (rada). Jelikož si kompetence závazných rozhodnutí drží rada, tak dochází k selhání, kdy je činnost komise ponižována a zatracována jako nepotřebná. To posléze lidi demotivuje a na komise jakéhokoliv typu přestávají chodit.

Existuje řešení, jak zastavit tento úpadek? Nepochybně existuje. Jednou z možností je, aby nové zastupitelstvo jasně přidělilo kompetence radě a také upravilo činnost komisí. Jejich postavení je definováno v zákoně o obcích, ale tam je to dosti obecně. Je tedy na novém zastupitelstvu, jak upraví metodiku ve vztahu k příslušným rozhodnutím. Například tím způsobem, že by s daným rozhodnutím musela komise souhlasit. To není nic proti zákonu. Když lidé v komisích budou vidět, že se jejich názor neztrácí a nezapadne, budou mít motivaci v dané oblasti pro rozvoj města pracovat.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Regionální témata