(Ne)řádný hospodář

(Ne)řádný hospodář

Únor 19, 2020

Zcela jistě mnozí z vás slyšeli pojem „pečovat o svěřený majetek s péčí řádného hospodáře“. Toto vymezení najdeme i v zákoně o obcích, kdy se obec má o svůj majetek (a nejen ten) starat právě s péčí řádného hospodáře. Ve městě Kutná Hora ale tomu tak není. Z historie víme, že řada městského majetku byla zprivatizována s argumentem, že daný podnik je ve ztrátě nebo, že není výdělečný. Používala se logika, že obec je špatný hospodář a soukromý hospodář lepší. Tímto způsobem byl zničen místní pivovar Dačický s dlouholetou tradicí již od roku 1573. Mikuláš Dačický z Heslova by se určitě podivil, co že se to stalo s měšťanským pivovarem. Pivo se zde sice zde po delší době vaří, ale nemůže to být pověstný Dačický a pivo se jmenuje Kutná Hora. Technologii a značku totiž vlastní Heineken a ten ji nechtěl dát městu zpět. Jak je možné, že město v tomto selhalo? Na to dnes už nikdo nedokáže řádně odpovědět. Kdyby se alespoň město z těchto chyb poučilo. Jenže nastal pravý opak.
Kdysi to byla městská nemocnice, která byla vyhlášená. Na krátkém úseku se vyskytovaly tři nemocnice – Čáslav, Kutná Hora a Kolín. Zatímco první zmíněná zůstala stále v majetku města, tak ta kutnohorská byla naprosto některými místními zastupiteli „zničena“, protože se používal argument hodný zápisu do Guinesovy knihy rekordů – aby totiž nemocnice mohla efektivně fungovat, tak v zastupitelstvu muselo být co nejvíce lidí nakloněno „přesunu“ peněz do oblasti zdraví. Čím více peněz, tím lépe. Ovšem jak pro koho. Nemocnici potkal krutý osud, když musela být převedena pod oblastní nemocnici Kolín, která patří Středočeskému kraji. Byla totiž enormně zadlužená a město již nedokázalo sanovat navyšující se zadlužení. A jak k navyšování zadlužení do neudržitelné výše vlastně došlo? Tehdejší zastupitelstvo v čele se starostou Šalátkem /tehdy z ODS/ totiž hospodařilo systémem, že město nenechá nemocnici padnout a přisouvalo další a další peníze. Dnes už je celkem jedno, zda tyto peníze byly nebo nebyly smysluplně využity. Jednalo se o systém „z cizího krev neteče“. Bohužel tekla a to z rozpočtu města. Závěr je jasný – město přišlo o svoji nemocnici, kterou mnozí rodáci považovali za svou.
Dalším příkladem neřádného hospodaření je kupříkladu výstavba megalomanské sportovní haly Na Klimešce, která již nyní stála v I. a II. Etapě 140 milionů a to ještě není zdaleka hotova etapa III. V této fázi město sáhlo ke vzetí úvěru, aby se stavba mohla realizovat. Nemám nic proti sportu, ale když se podívám do rozpočtu města, kde zjistíme, že neúměrně mnoho peněz se rozděluje sportovním svazům a klubům a spolkům, tak se nestačíte divit. Prapodivně nastavený systém, kdy v různých spolcích můžou figurovat ti samí žáci (sportovci) a dle jejich počtu daný spolek získá dotaci od města, tak to můžeme nazvat „legálním podvodem“. Prý sami sportovci navrhli změnu systému, ale ta pořád není schválena. Proč asi? Z logiky věci totiž plyne, že když budou mít všichni několik stovek stejných „duší“, tak dostanou závratné sumy. Že by se vracel systém „z cizího krev neteče“? Možná se nastavuje systém nový – „jak vydojit co nejvíce“. Třeba ale nastane změna.
No a v neposlední řadě zde máme problém s ustavením nových osadních výborů. Zákon o obcích říká, že obce mohou zřizovat osadní (místní) výbory. Minimální počet členů osadního výboru jsou tři. Maximální počet není stanoven. Poslední jednání zastupitelstva, které proběhlo v lednu 2020, se ustavení nových osadních výborů setkalo s opovržením současné koalice. Zřejmě se bojí, že by jí do její místní politiky někdo mohl „házet vidle“, protože osadní výbory mají jasně definované pravomoci v zákoně o obcích. Navíc zde bude asi rezonovat participativní rozpočet, který byl sice schválen, ale nikdo ani pořádně neví, o co se vlastně jedná. To znamená, že současná vládnoucí koalice si chce „uzurpovat“ co nejvíce pro sobě nakloněné osadní výbory a to zřejmě nové osadní výbory nesplňovaly. Jako argument se používaly zástupné problémy – moc lidí, chceme jejich jména, kdo tam bude chodit nebo, že ten či onen osadní výbor není potřeba.
Z výše uvedeného plyne, že se naše město nechová jako řádný hospodář, když nesmyslně mrhá prostředky. A mezitím město chátrá, chátrá infrastruktura, že se bojíte, aby na vás někde nespadla lampa, nebo jste si nevymknuli kotník na hrbolatých (pokud vůbec existují) chodnících. Smutný to obraz města, které má být „perlou středních Čech“ a místem k dobrému žití. Zatím nastává pravý opak….

Utopie poslušnosti

Utopie poslušnosti

Únor 12, 2020

Když se kolem sebe rozhlédneme a snažíme se někdy věci změnit, tak se často nestačíme divit, jako něco nejde. V naší legislativní džungli se ztrácí nejen řadový občan, ale mnohdy i profesionální politik. Jediný, kdo se aspoň trochu v chaosu zákonů vyzná, je právník. Zde ale nastává problém při zkušenosti, že dva právníci vytvoří i tři právní názory na danou věc. Ve skrytu duše se všichni odvolávají na zákony, které to či ono upravují. Uvedeme si zde jeden příklad z reality, kdy se úředníci (ale i politici) zaštiťují zákony pro obhájení své vlastní pravdy na úkor obecné reality a logického úsudku, které tím trpí.
Již mnoho let válčím v mém městě, které kdysi bývalo stříbrnou pokladnicí, Kutné Hoře, s místním zastupitelstvem, kdy město nechce vystavět v jedné městské části chodník nebo alespoň udělat přechod pro chodce na rušné silnici. Z dané lokality se prostě a jednoduše nedokážete bezpečně dostat, bez toho aniž byste museli podniknout nebezpečnou cestu přecházením rušné silnice. Argument úředníků města, proč tam nemůže být přechod pro chodce je jednoduchý. Prý v dané lokalitě nejsou žádní lidé a nikdo tam silnici nepřechází. Došlo to dokonce tak daleko, že se utvrzovali ve svojí pravdě na základě tvrdých dat z monitoringu pohybujících se osob. Zde si ale úředníci „naběhli na vidle“, když jsem chtěl vědět, ve kterých dnech se onen monitoring prováděl, a zjistil jsem, že minimálně ve dvou dnech jsem přes danou silnici šel minimálně já osobně. Zřejmě jsem se stal neviditelným. To bych ještě dokázal pochopit, protože neustále po nich něco požaduji pro občany, tak mě úřednici raději nevidí. Pravda byla ale mnohem smutnější. Zjistilo se totiž, že úředníci v dané lokalitě vůbec nebyli a monitoring chodců dělali z tepla a pohodlí kanceláře. Proč by vlastně chodili do terénu, když v dané lokalitě nikdo nebydlí? Úředníci města, se vždy schovávají za zákony, případně normy. Ohánějí se čísly, kdy se pro obhájení poslušnosti k zákonům snaží vysvětlit, že daná lokalita prostě a jednoduše nesplňuje zákonné požadavky pro výstavbu chodníku nebo realizaci přechodu pro chodce. Nastává zde tyranie čísel na úkor klasického selského uvažování, protože pokud mám někde určitou lokalitu, kde žije několik stovek lidí, tak lidem musím z pozice města zajistit bezpečný přístup do dané lokality. Prvotním úkolem města má přeci být starání se o své občany.
Jak se rozhodující orgány místní a státní správy schovávají za čísla, tak se do pozadí odsouvá normální uvažování bez argumentace čísel. Všichni slibují všechno, ale nikdo raději nic nedělá. Kdo nic totiž nedělá, nic přeci nezkazí. Vedení města neustále něco slibuje ve snaze uchlácholit občany, že je vše v pořádku a „výhledově“ se všechny věci začnou realizovat. Slibem totiž nezarmoutíš. Mnoho lidí se mě často ptá, proč něco ve městě nejde? Vždy jim odpovídám, že buď se úředníci bojí rozhodnout, nebo se chrání „tvrdými čísly“, které jsou mnohdy smyšlené, jak jsem již uvedl výše. A tak pořád plujeme močálem černým kolem bílých skal, kdy se vymýšlí spousta věcí, jak co zlepšit, ale jelikož zde máme zákony, které nás limitují, tak neuděláme stejně nic, protože to vlastně ani nejde. Posléze se nám kupí samé sliby, co by, kdyby. Stáváme se poté otroky zákonů, jsme utopicky poslušní a přestáváme racionálně uvažovat o běžné realitě a lidském žití.
 

Jako za krále Klacka

Jako za krále Klacka

Leden 18, 2020

Letos tomu budou dva roky, kdy v našem krásném městě proběhly komunální volby. Ustavil se koaliční slepenec poražených uskupení, tak aby byl vyšachován vítěz voleb. Za rok a půl fungování současného slepence jsme se ale ve městě nikam nehnuli. Přešlapujeme na místě, kdy se stále odkládají důležité věci k řešení. Musím podotknout, že se jedná o věci, které se přímo dotýkají fungování města, stejně i jeho obyvatel.
Asi nemá moc smyslu se vracet k problému v okrajových částech města, kde je absence bezpečných přístupů do daných lokalit (chodníků) a to na Karlově, Třešňovce atd. Takových míst bychom našli více. K tomu všemu si připočtěme „novou koncepci“ autobusové dopravy, kdy jedna linka jezdí pouze jedním směrem, ale zpět už nejede. Prý nejsou řidiči. Ale důležité je, že máme nový vozový park. Tedy spíše Arriva, která městskou hromadnou dopravu zajišťuje.
Pokračujme však ve výčtu neřešených problémů dále.
Před několika lety město získalo od Českých drah pozemky kolem městského nádraží. Plán byl vskutku velkolepý – vybudovat zde parkoviště P + R. A realita? Vůbec nic se nezměnilo, vše leží ladem. Takže kdy se dočkáme tohoto parkoviště? Myslím, že výhledově někdy v budoucnu. Pravděpodobně ve chvíli, až budou naplněny touhy a přání místních sportovců a dostaví se další část naší megalomanské sportovní haly Na Klimešce. S parkovištěm není ale jen problém u městského nádraží. Naprosto katastrofální je situace u hlavního nádraží, kde několik pozemků vlastní krom českých drah také jednotliví lidé. O tomto problému se raději mlčí a vše se nechává na řidičích, aby si poradili, jak chtějí.
Neřešeným problémem je vztah k církvi, která zde vlastní mnoho lukrativních památek. Snad nejspornější je chrám Svaté Panny Barbory, který postavili měšťané a z logiky věci má tedy patřit městu a ne církvi. Jak je možné, že na tomto chrámu participuje církev, není do dnešní doby až tak úplně jasné. Podobná situace panuje tam, kde vše ovládá Sedlecká farnost nebo ta Kutnohorská. K přístupu do svých památek využívají veřejný prostor (chodníky, silnice), vytvářejí zisk, ale již žádný městu neodvádějí a město tak musí za své peníze zajistit úklid dané lokality, včetně různých oprav. Církev na tyto věci nic nedává a to je špatně. Chtělo by to v Kutné Hoře, která neustále podřimuje, trochu rozvířit usazený prach.
A jak je to s trhy na náměstí? Stále nikde žádné nemůžete najít a musíte jezdit do sousední Čáslavi? To jsme na tom naprosto stejně. Hlavně, že se na závěrečné diskuzi před volbami v roce 2018 v GASKu všichni prsili, jak se zasadí o návrat trhů na centrální náměstí. Popravdě si ale řekněme, kdo zapříčinil vymizení trhů z náměstí? Bylo to za městské vlády ODS v čele se starostou Ivo Šalátkem a důvod? Stačí se podívat, kde měla jeho manželka prodejnu a co prodávala. Je pravdou, že se ODS s panem Šalátkem rozloučila, ale i tak její lídr Tomáš Havlíček v této věci nic nedělá. Možná si po přečtení těchto řádek povzdechne a prohlásí „z opozičních stran se toho moc nedá dělat“, ale jako profesionální politik musí vědět, že jde dělat plno věcí, ale musí se chtít.
Letošním rokem nám začala třetí dekáda nového století a naše město vypadá jako za „krále Klacka“. Nic výstižnějšího mě nenapadá. Kupí se jen neřešené problémy, vše se odkládá do budoucnosti, případně někteří doufají, že se vše vyřeší samo. Město vypadá naprosto stejně jako před 10 lety. Nic moc se nezměnilo (maximálně sportovní hala, nějaké to nákupní centrum a vylidněné náměstí). Starosta města Josef Viktora je sice hodný pán, ale neublíží, nepomůže. A když se na radniční vládě podílí Piráti v čele se Štěpánem Drtinou, který si při odebírání čestných občanství bývalým prezidentům Klementu Gottwaldovi a Antonínu Zápotockému, ani neujasní fakta, za jakých podmínek jim bylo občanství uděleno, tak se už nedivím vůbec ničemu. Čemu se čemu, žijeme přeci v Kutné Hoře.

S jídlem roste chuť

S jídlem roste chuť

Prosinec 18, 2018

Po letošních komunálních volbách a po ustavení komunálních vlád dochází zejména ve městech, které vlastní své obchodní společnosti, k radikálním obměnám ve složení dozorčích rad. Ne jinak je tomu v našem historickém městě Kutná Hora. To sice vlastní už jen torza některých společností: Městské lesy a rybníky, Technické služby města Kutná Hora a společnost KH Tebis, ale i tak nové vedení radnice dokázalo střelhbitě vyměnit plno lidí za politicky korektní a loajální současnému vedení. Z uveřejněných jmen tak můžeme zjistit, že v dozorčích radách zasednou jak zástupci Pirátů, kteří tyto zvyklosti kritizovali, stejně i zastupitele a zastupitelky, kteří umožnili vznik současné městské vlády. Rozchází se zde slova a činy. Před volbami říkám něco, po volbách dělám pravý opak. Prý potřebujeme mít v dozorčích radách své lidi, abychom mohli zabránit různým podvodům. Spíš si myslím, že je to proto, aby někteří nedělali problémy a nedozorovali, jak mají. Z tohoto důvodu si na tato místa vládnoucí politici často dosazují své oddané. Nejhorší na celé věci ale je to, že zákon takové věci umožňuje. Zde se tedy současné vedení radnice řídí mottem: co není zákonem zakázáno, je dovoleno. Absence zákona o dozorčích radách a jmenování jejích členů má značné dopady směrem do společnosti, kdy je členství v takových radách vnímáno jako post za zásluhy, případně jako teplé místečko. Bez ohledu na to, zda je tento post nějak lukrativně honorován nebo ne.
Vzhledem k tomu, že zákon taxativně neříká, jak mají být dozorčí rady obchodních společností ve vlastnictví měst obsazovány (natož na úrovni státu), tak po volbách dochází k radikálním obměnám. Zákon by tomuto měl zamezit a do dozorčích rad by mohli být jmenování jen lidé s určitou praxí, věkem, vzděláním, případně jiným omezením. Neměli by být posuzováni jen podle stranického dresu. Na příkladu z mého města je ale vidět, že do dozorčích rady městských obchodních společností byli dosazeni lidé podle stranického dresu. Tedy zástupkyně a zástupci těch stran, kteří v současné době vládnou. Případně zde hrají roli rodinné vazby, kdy se například syn nedostal do zastupitelstva, tak jej otec zastupitel navrhne do dozorčí rady. Vzniká zde určitý typ nepotismu. Tedy dosazování rodinných příslušníků na různé posty. Zabředli jsme v Kutné Hoře do pěkného bahna.
Dozorčí rady mají dozorovat, odměňovat, ale také trestat. Mají ve své podstatě kontrolní funkci a nemají být zdrojem zisku pro ty, co v takových radách sedí. Výše jsem uvedl příklad špatné praxe ve veřejné správě. Zákon o dozorčích radách by zcela jistě přinesl určitá zlepšení, ale mnohem lepší by bylo, kdyby se dodržovala obecná pravidla. A ne se pořád říkalo, že pokud nám to zákon explicitně nezakazuje, tak to vlastně můžeme dělat. To totiž vede k erozi systému a nechuti lidí chodit k volbám, protože se nakonec ukáže, že si to stejně udělají, jak chtějí a často jinak, než jsme chtěli. Nad tím se musí nejen komunální politici zamyslet.

Privatizační zločiny stratégů nové doby

Privatizační zločiny stratégů nové doby

Prosinec 12, 2018

Privatizační zločiny představují jednu z nejhorších kapitol nejtemnějších dějin naší polistopadové historie. Téměř všechny velké „rozkrádací“ akce se děly v průběhu divokých privatizačních 90. let minulého století. Do začátku nového milénia byl téměř celý státní majetek likvidován, v konkurzu nebo v soukromých rukou. Postižena byla celá republika a kapsu si mastili podivní lidé jako Viktor Kožený a další. Každý kraj, obec nebo město mělo své specifické případy privatizačních zločinů. Středočeský kraj nebyl žádnou výjimkou, protože se na jeho území nacházelo mnoho podniků typu Poldi Kladno, ČKD, místní pivovary, výrobci dětského oblečení a mnohé další strategické podniky. Ty byly v hledáčku nenasytných stratégů nové doby.
Uvedu zde dva smutné případy podniků, které byly kdysi prosperující a nakonec likvidovány. Jsou z mého města Kutná Hora. Prvním příkladem je fabrika ČKD, která dnes má zahraničního vlastníka, ale ve své době byla výhradním zaměstnavatelem okresu. Dnes je z této kdysi prosperující výrobny jen torzo, které se často nachází v insolvenci. Podobné podniky typu ČKD byly likvidovány po celé zemi, včetně Prahy. Zahraniční kapitál se potřeboval zbavit konkurence na trhu. Ve spojení se slabými politickými elitami, které prahly po tom se co nejvíce odlišit od doby minulé, docházelo k mnohým podvodům. Zisky z prodeje různých fabrik, které se zaměřovaly na těžký průmysl, nešly do státního rozpočtu, ale do kapes privatizátorům.
Druhou ukázkou, opět z mého města, je smutný osud místního pivovaru Dačický. Tento známý pivovar byl oblíbený nejen na okrese Kutná Hora, ale i jinde. Jednalo se o majetek města Kutná Hora, který přežil privatizační éru, ale setkal se se špatným osudem za doby vlád ODS, jak na centrální úrovni, stejně i na městě. V roce 2001 město prodalo 100% společnosti Union Drinks a ta posléze v roce 2008 pivovar prodala společnosti Heineken a ta v roce 2010 výrobu tradičního piva ukončila. Místní lidé se zlobili, vedení radnice chtělo značku Dačický odkoupit, ale bezvýsledně. Pivovar byl zlikvidován, varny rozřezány. Dnes se zde sice pivo opět vaří, ale již to není klasický „dáča“. Zde vidíme další typický příklad špatné a mnohdy záměrně špatné privatizace. Ve finále na tom tratí zejména občané nebo obce, celá společnost. Kdyby byl pivovar ve vlastnictví města, tak by z prodeje piva mělo město příjem, ale pozdě bycha honiti.
Na celé věci je zarážející, že v podivných privatizačních krocích byli a jsou zapleteni politici z řad pravice – v tomto případě ODS, ale také z ČSSD. Kdybychom šli město od města v našem kraji, tak zjistíme, kde se co záměrně ničilo. Různé osudy na našem okrese potkala výroba obuvi ve Zruči nad Sázavou, kdy likvidace přišla s nástupem tržní společnosti a levných bot ze zahraničí. Například v Dobříši se vyráběly rukavice, dnes je zde jen malá společnost, která žije jen díky luxusnímu zboží.
Privatizační zločiny se ale netýkají jen podniků, ale mnohdy se týkají i bytového fondu, který byl rovněž privatizován. Obce a města se totiž zbavovaly ve velkém svých domů a bytů, ale dnes nastává problém, protože obecní výstavby je žalostně málo a nájmy jsou na vysoké úrovni. Nastává tedy efekt, kdy je privatizováno téměř vše a volný trh nás naprosto pohlcuje.

Stanovisko Městské rady KSČM k podání žádosti na zneplatnění voleb ze strany uskupení Město pro lidi.

Stanovisko Městské rady KSČM k podání žádosti na zneplatnění voleb ze strany uskupení Město pro lidi.

Říjen 22, 2018

Městská rada KSČM v Kutné Hoře konstatuje, že je věcí každého kandidujícího subjektu v komunálních volbách v našem městě, zda podá žádost na zneplatnění výsledků voleb. Chápeme krok uskupení Město pro lidi, protože proti tomuto uskupení byla několik dní před volbami vedena negativní kampaň, která mohla ovlivnit rozhodování voličů na poslední chvíli a volební výsledky do jisté míry ovlivnit. KSČM vyčká na rozhodnutí příslušného soudu a je připravena i na možnost, že budou volby zneplatněny a bude nutné jejich opakování. Je nám líto, že to muselo zajít až takhle daleko, ale vše je důsledkem neférové volební kampaně v podobě tzv. „letákové aféry“.

Stanovisko Městské rady KSČM k povolební situaci v Kutné Hoře

Stanovisko Městské rady KSČM k povolební situaci v Kutné Hoře

Říjen 15, 2018

 
KSČM v Kutné Hoře respektuje výsledky voleb do městského zastupitelstva, ve kterých vyhrálo místní uskupení Město pro lidi. Je tedy výhradním právem tohoto hnutí koho si vezme do případné koalice. KSČM ve volbách obdržela dva mandáty a již nyní je jasné, že skončí v opozici. Pro KSČM je nemožná spolupráce s ODS jak na celostátní, krajské i lokální úrovni. I sama ODS ústy pana Tomáše Havlíčka, jakožto jejího vedoucího kandidáta, veřejně deklarovala, že do žádné koalice s KSČM nepůjde ani se o její hlasy nebude opírat. Z toho vyplývá, nemožnost naší podpory pro paní Kateřinu Daczickou na post místostarostky města. Dalším důležitým faktorem pro její nepodpoření z naší strany je i její nezkušenost v oblasti komunální politiky Kutné Hory a jejích potřeb celkově.
Zároveň je pro nás nemožná podpora koalice, která se bude veřejně opírat o uskupení STAN a Šance pro Kutnou Horu, jejíž kandidáti mají na svědomí rozpoutání „letákové aféry“ několik dní před volbami. S takovými praktikami nechceme mít nic společného a dle našeho názoru mohla tato akce mít negativní dopady na rozhodování voličů našeho města. Navíc mnozí představitelé uskupení prohlašují, že KSČM je nedemokratickou stranou, ale z řad těchto „demokratických“ kandidátů byli i ti, kteří stojí za letákovou aférou. Odmítáme spolupracovat s uskupením, jehož představitelé se snižují k takovýmto výpadům a jednání.
V pozici starosty nám nevadí ani pan Starý, ani pan Viktora. Je věcí koalice, koho si do této pozice zvolí. Jak je uvedeno výše, tak nebudeme podporovat žádného kandidáta ODS, ani koalici, které se bude o její hlasy opírat. Zároveň nebudeme podporovat koalici, která se bude opírat o strany, které se vymezují negativně vůči KSČM. Tedy subjekty a strany KDU – ČSL, Piráti a Změna pro Kutnou Horu.
Vzhledem k tomu, že KSČM skončí v opozici, tak budeme opozicí kritickou, ale rovněž věcnou a konstruktivní. Cílem a klíčem ke vzájemné spolupráci je pro nás podporovat takové věci, které budou přínosné pro rozvoj našeho města a jeho stabilitu. Musí se přestat politikařit a „vyhazovat“ peníze za nesmyslné projekty. Je nutné postavit Kutnou Horu opět na nohy. V opoziční roli budeme podporovat takové věci, které tyto změny nastartují. Zároveň budeme důsledně hlídat zadlužování města, jakož i kroky koalice, které budou mít zásadní vliv na chod města.
V Kutné Hoře dne 15.10.2018 Petr Hons, předseda Městské rady KSČM Kutná Hora

Kutnohorská singularita

Kutnohorská singularita

Září 28, 2018

Dne 20.9.2018 se v Kutné Hoře konala předvolební diskuze za účasti zástupců jednotlivých kandidujících subjektů v letošních komunálních volbách. Diskuze byla věcná, ale místy to zajiskřilo do osobních výpadů. Z celkové atmosféry vyplynulo, že není vůbec jasný výsledek komunálních voleb, protože zde kandiduje 12 stran a hnutí. Ve svém článku, který jsem nazval singularitou se zaměřím na jednu oblast, o které ve svém vystoupení hovořili zástupci SPD Tomia Okamury a Piráti. Než však přejdu k oné věci, tak by bylo vhodné říci, co myslím oním hrůzostrašným slovem „singularita“? Definice říká, že ono slovo znamená ojedinělý, jedinečný. Ovšem ve futurologii, kam mířím já, to znamená takové období, kdy nejsme přesně schopni určit, co s největší pravděpodobností nastane. Dle mého názoru tento výraz přesně vystihuje náladu před komunálními volbami v Kutné Hoře. Nikdo si není jistý vůbec ničím. A hlavně nápady některých uskupení, které kandidují, jsou někdy tristní a nahrávající nejistotě.
Vraťme se ale k předvolební diskuzi, kde padla otázka, jak by město mohlo zasáhnout do vývoje nemocnice v Kutné Hoře? Na úvod si řekněme, že nijak, protože vlastníkem nemocnice je Středočeský kraj a nemocnice spadá pod oblastní nemocnici Kolín. Před rokem 2010 to byla nemocnice města Kutná Hora, ale čím dál častěji se dostávala do červených čísel a ztráty desítek milionů. Město v té době, kdy na radnici vládla ODS, nebylo schopno nemocnici finančně udržet a bylo štěstí, že si ji pod sebe vzal kraj. Mohlo to totiž dopadnout ještě hůře. V diskuzi však zástupci SPD a Pirátů shodně začali tvrdit, že by vyhlásili referendum o tom, zda občané chtějí nemocnici zpět pod město. Pokud pominu, že by referendum vyhlašovaly strany, které spolu nechtějí spolupracovat, tak se jedná o „úlet“ mimo realitu. Jednak si musíme říci, že pokud by se takové referendum vyhlásilo, tak jaká je jistota, že by bylo platné? A co více, pokud by dopadlo kladně, tak kde by na provoz nemocnice město vzalo peníze? Když se totiž podíváme na rozpočet, zjistíme, že po základních mandatorních výdajích zbývá přibližně 50 milionů korun na rok. To moc není. Když si představíte, že i v dnešní době je nemocnice Kutná Hora v mínusu 12 milionů (částka je za rok 2017), tak vám z toho musí jít hlava kolem. Pokud by přeci jen tyto dvě strany chtěly referendum vyhlásit, tak se připravme na to, že by město nemohlo dělat vůbec nic. Je sice hezké mít svoji vlastní nemocnici, ale když nyní patří někomu jinému, tak mu nemohu diktovat podmínky, co může a co nesmí. Ať se mi to líbí nebo ne. Mohu s ním jednat, aby zde byla zachována různá oddělení, finančně přispívat dary, ale to je všechno. Ve vzduchu však visí ještě jeden háček: i kdyby referendum dopadlo pro převedení nemocnice zpět pod město, tak kraj na to nemusí přistoupit. Z toho všeho plyne, že referendum o nemocnici v Kutné Hoře je passé.
Diskuze, která měla za cíl přijít s konstruktivními nápady na oživení města, nakonec skončila spíš různými nápady z říše virtuální reality a nástupu singularity. Letošní volby budou o tom, zda se do naší místní politiky vnese jistota nebo ještě více naroste nejistota. Osobně si přeji první možnost.

Kutná Hora: mýtus a realita

Kutná Hora: mýtus a realita

Září 19, 2018

Za několik dní nám začnou komunální volby. Lidé si vyberou své zástupce, kteří jim budou „vládnout“ v místě, kde žijí, bydlí. Stejně tomu bude i u nás v Kutné Hoře. Na člověka zvenčí působí toto historické město velice malebně. Pro toho, kdo zde žije, už tomu tak není. To se prolíná do předvolební kampaně, kdy se již neargumentuje věcně, ale postupně se začíná nabalovat ideologický balast. Tento jev se začal objevovat u několika hnutí a stran, které kandidují do městského zastupitelstva. Největší milovníci ideologických šarvátek jsou ODS a Změna pro Kutnou Horu (na její kandidátce najdeme i členy SNK-ED). Občas nějaký výstřelek zazní i od někoho jiného. Místo toho, aby se začaly předkládat návrhy na řešení současného stavu našeho města, tak začal boj. Na jedné straně se jedná o různá trestní oznámení proti tomu či onomu člověku. Ať jednotlivcům nebo skupině lidí. Tahá se „špína“ z let minulých, ke které se snižují ti lidé, kterým jde jen o moc (a to) za každou cenu. Samozřejmě, že je nutné si připomínat, co se přihodilo za minulých městských vlád, ale voliče tolik nezajímá, zda byl ten či onen člověk před rokem 1989 v KSČ nebo někde jinde. Přeci jen tady už téměř 30 let vládne kapitalismus v podání liberálních a neoliberálních politických stran. Takže snaha vše svádět na dobu dávno minulou je jaksi mimo realitu. Nicméně na tom někteří staví svoji argumentaci.
Když se ale podíváme na dobu po inkriminovaném roce změn a převratu, kdy se na náměstí objeví umělci jako Pavel Zedníček nebo Věra Martinová, zjistíme, že se město postupně dostalo do sestupné tendence. Největší sešup nastane v první dekádě nového tisíciletí, kdy je privatizován městský majetek. Městská nemocnice je nucena z finančních důvodů přejít pod Oblastní nemocnici Kolín a pivovar Kutná Hora: Dačický je rovněž zlikvidován. Je zajímavé, že u obou dvou případů vládla na radnici ODS, která se tak moc vyžívá v ideologickém boji. Na moji otázku, zda se za to nestydí, tak jejich zástupci halasně říkají, že se to odehrálo za starosty Šalátka, který již není členem ODS. Místo toho nám „nová“ ODS nabízí slogany jako: jsme tu pro Vás, Naše Kutná Hora nebo budoucnost je v nás. Nejprve se nabízí otázka, kde se ODS vyskytovala celé 4 roky? No a slogan Naše Kutná Hora svědčí za vše. Město je nás všech a ne jejich.
Na sociální síti se toho člověk dozví opravdu hodně. Dokonce i to, co nechce. Nedávno jsem na svých stránkách narazil na komentář, který říkal, že je to jedno, zda jít k volbám. Akorát voliče využijí pro hlas a poté jej neznají. Odborně se tomu říká selhání demokracie, kdy si člověk myslí, že volby nejsou potřeba. Jenže jak jinak chcete vyměnit politiky, kteří vám vadí? Jedině volbami, abyste jim vystavili pověstnou stopku. K volbám by měl chodit každý, protože se jedná o významný prvek občanské společnosti. Rozumím tomu, že jsou mnozí lidé znechuceni politikou a politikařením. Většinou je unavuje, že se neřeší jejich problémy nebo problémy města. V poslední době se naráží na jev, že není vůle se na zastupitelstvu na něčem domluvit. Nastala jistá polarizace, kdy každý hájí své tvrdé stranické zájmy a to je špatně. V nadcházejících volbách mají lidé jedinečnou šanci tento jev změnit a vybrat si z kandidátek a kandidátů ty, kteří je budou reprezentovat. Je nutné se dokázat domluvit a podle toho řídit město. Ne pořád poukazovat na to, co bylo v době dávno minulé, i když ani na to se nesmí zapomínat.

Skutečnost není tím, čím se zdá

Skutečnost není tím, čím se zdá

Srpen 26, 2018

Naše krásné historické město se potýká s problémem. Můžeme jej definovat jako vyprazdňování veřejného prostoru. Nejedná se ani tak o to, že někteří lidé už nekandidují v letošních volbách a dle svých slov opouští veřejný prostor (možná dobře), ale o to, že se ve veřejném prostoru pohybují lidé, kteří k nám přijedou na návštěvu.
Kutná Hora by měla být určitou bránou do dalších měst UNESCO a s tímto pojmem pracovat. Většinou se tomu ale neděje. Města, která jsou zapsána na seznamu světového kulturního dědictví bohužel z toho moc nemají. Mají většinou jen problémy, protože jejich město musí odpovídat duchu historických měst a dost často se dostávají do křížku s památkáři. Ne jinak tomu bylo u nás. Největší emoce vyvolalo zavedení autobusové dopravy do centra města. V tomto případě se však památkářů nikdo nezeptal, zda autobusové zastávky odpovídají duchu města UNESCO a město dostalo pokutu 100 tisíc korun. Zásadní chyba. Zapomíná se totiž na to, že veřejný prostor je často určován i dalšími institucemi. Město do dnešního dne neustále tají, kdo nese odpovědnost za vyhozené peníze a po kom je bude vymáhat. Je to určité kutnohorské tajemno.
Nejhorší na celé věci je fakt, že veřejný prostor, kde se pohybují všichni lidé, využívají kupříkladu soukromé společnosti, církve, obchodní centra atd. k tomu, aby do svých „chrámů“ dostala co nejvíce návštěvníků. Samozřejmě za nemalý poplatek. Buď se vybírá vstupné za návštěvu památky nebo bezhlavě utrácíte v chrámech konzumní společnosti. Veřejný prostor ale chátrá, protože tím nejvíce trpí chodníky, komunikace, sídliště atd. Je tedy nutné, aby všichni, kdo nějakým způsobem profitují na veřejném prostoru, přispívali na jeho údržbu a rozvoj. Vždy je nejjednodušším řešením říci: město oprav tohle, město tohle je tvoje atd. Jenže pokud někdo využívá společné věci k tomu, aby z nich vytvořil zisk, tak musí odvádět určitou částku zpět. Kritici zcela jistě namítnou, že všichni odvádí daně a ty posléze stát přerozděluje zpět. Jenže zde nastává problém, kdy nejvíce prostředků směřuje do velkých měst (typicky Praze, Brnu atd.). V zásadě by se muselo změnit rozpočtové určení daní. To ale není až tak jednoduché. Mnohem jednodušší je buď přinutit (nástroje existují ve formě vyhlášek, místních daní atd.) ty, kdo profitují na veřejném prostoru, nebo vytvářet dohody. Vždy je lepší se domluvit, než hned sankcionovat. Právě proto jsme přišli s možností, že budeme nově požadovat po církvi (z logiky věci nejen po ní), aby přispívala do místního rozpočtu, protože zde vlastní památky a vydělává na jejich návštěvnosti. Někteří (včetně různých politických uskupení) chtějí oprášit fond cestovního ruchu, kam by přispívali ti, kteří na něm profitují a podporují jeho rozvoj. Je zde ale jedno velké ALE. Peníze takto alokované půjdou jen na rozvoj cestovního ruchu a vůbec ne na obnovu veřejného prostoru (tedy oprav chodníků, komunikací, ale klidně i sídlišť. Ať z toho místní také něco mají, když už musí „trpět“ turistický ruch). To se musí změnit! Navíc musíme zmínit fakt, že současná podoba fondu cestovního ruchu je sice veřejná, ale nikdo neví kolik je ve fondu alokováno prostředků. Co je však ještě horší, tak se nikdo nedozví, kam jsou peníze z fondu směrovány. Musíme si totiž říci, že fond by měl být maximálně transparentní, byť do něj přispívají i různá soukromá sdružení, včetně církve.
Ptáte se proč by měl být fond cestovního ruchu co nejvíce transparentní, i když v něm jsou „soukromé“ prostředky? Odpověď je naprosto jednoduchá. Pokud je jedním z přispěvatelů (z logiky věci je téměř vždy) město, tak do fondu putují veřejné prostředky a lidé mají právo vědět, jak je nakládáno s veřejnými penězi. Ostatně i prostředky získané za nakupování nebo navštívení památky jsou ve své podstatě veřejné, protože byly vydělány na tom, že člověk se do daného místa nějak dopravil (křídla, ani virtuální přenos nemáme) a použil k tomu veřejný prostor. Nebo tomu tak není?

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Regionální témata