Obchodníci s pochybnostmi

Obchodníci s pochybnostmi

Květen 13, 2021

Jak prostupují různé kauzy naší politické scény mediálním a veřejným prostorem, můžeme vidět, jak mnohá hlavní média vytvářejí falešnou realitu, která by se podle nich měla stát nakonec pravdou. Tato média mnohdy objektivně neinformují (ani se o to nesnaží) a svoji prezentaci staví na senzacích, domněnkách, vytváření jiné pravdy. Dokonce i veřejnoprávní média, která si téměř každý z nás platí v tzv. koncesionářských poplatcích, se nesnaží o objektivitu a dost často nadržují určitým politickým subjektům nebo některé záměrně umlčují tím, že se s nimi ani nebaví. I to je strategie mnohých médií.

Na příkladu kauzy Vrbětice ve vztahu k prohlášením proti ministrovi vnitra Janu Hamáčkovi můžeme pozorovat, kam až jsou někteří novináři schopní zajít. Rád bych upozornil na vzestup české mediokracie, kdy média čím dál více ovlivňují politickou scénu a chování voličů před volbami a nesnaží se o objektivitu. Mediokracie není obvykle samonosná, spíše je bulvárním prostředkem, prostřednictvím něhož se moc přenáší od privátních transnacionálních i českých korporací a zpravodajských a dalších „služeb“. Společnost je silně přehlcena manipulativními mediálními zprávami a lidé často tápou v tom, aby rozlišili, co jsou lži a fake news a co zbytky skutečnosti. Média tím pádem můžeme označit za obchodníky s pochybnostmi.

S podivem jsem si přečetl jeden článek, který obviňuje ministra Hamáčka z toho, že měl za milion dávek vakcíny Sputnik ututlat kauzu Vrbětice. Na celém článku mě nejvíce pobavilo vyjádření onoho „reportéra“, který článek napsal. Reportér Seznam Zpráv Janek Kroupa v rozhovoru pro ČT24 uvedl, že informace, které jeho článek obsahuje, lze jednoznačně doložit: „Máme poměrně jasnou představu toho, co se odehrálo,“ zdůraznil.

Z jeho prohlášení můžeme jednoznačně vyčíst, že jednak, za prvé, nemá žádné důkazy a staví jen na pochybnostech a to i konspiračních, za druhé, má jasnou představu o tom, co se stalo. To znamená, že má jasno o tom, co se podle něj stalo a ne to, co se skutečně stalo. K tomu lze z dalších informací o kauze dodat, že za třetí, můžeme vidět, že mediální prostor vytváří poměrně hodně fake news, které jsou posléze zneužity (využity) v rámci předvolebního boje, za čtrvté, celá kauza Vrbětice stále více připomíná kauzu známou jako zpráva Jana Kubiceho z roku 2006.

Kubiceho zpráva (aféra) byla tenkrát zneužita k deformaci demokratických voleb, aby po volbách nemohla ČSSD sestavit středolevou vládu. Záhadně se objevila před volbami, podobně jako dnes kauza Vrbětice. Na celé věci dnes jasně participuje zejména pravicová politická scéna, od koalice Spolu po STAN a Piráty. Ti všichni démonizují Rusko, které je označováno za agresora, byť tomu tak ve skutečnosti není, protože chybí jasné důkazy.

Poskládejme si tedy celou mozaiku, která vedla ke kauze Vrbětice. V roce 2018 se ve veřejnosti i mediálním prostoru začala objevovat antiruská hysterie ve spojení s demonstracemi proti zvoleným politikům Andreji Babišovi a hlavně Miloši Zemanovi, který spolupracuje s EU, USA a také s Čínou a Ruskem. Jednalo se o demonstrace Milionu chvilek. Antiruská hysterie začala nabírat na obrátkách v době 75. výročí konce druhé světové války v květnu roku 2020. Stačí si připomenout přepisování historie o tom, kdo osvobodil Prahu, aféru kolem sochy Koněva nebo účast Vlasovců na povstání v Praze roku 1945 a jména primátor Hřib, starostové Novotný a Kolář.

Souběžně s tím se v roce 2020 objevila ještě větší hysterie proti Rusku a také Číně směrem k možné dostavbě jaderné elektrárny Dukovany s tvrzením, že tyto země jsou bezpečnostním rizikem. Tato aféra se živila hlavně v Senátu a v pravicových politických stranách. V roce 2021 se k tendru na Dukovany objevila i možnost získat vakcíny Sputnik V, což byl další motiv k tomu, aby se spustila kauza Vrbětice proti Rusku a proti současné české vládě.

Výsledky se dostavují v celé své nahotě, kdy pravicová politická scéna používá i takové bulvární agresivní obraty, že někdo vyjednával s teroristy (rozumějme, že za teroristy je v tomto případě označeno Rusko) nebo, že pokud by byl ministr Hamáček dříve narozený, vyhandloval by i odstoupení pohraničí Hitlerovi. Tyto výroky, které pocházejí od představitelů TOP 09, jsou nejen za hranou tolerance, ale jsou nebezpečné, protože ještě více posílají k bodu mrazu vzájemné vztahy ČR s Ruskem. Možná by si představitelé pravice měli uvědomit, že existuje „Západní terorismus", abych použila slova amerického autora Noama Chomského. Chomsky zde odkazuje například na ilegální válku v Iráku. Doporučuji jeho knihu Západní terorismus: Od Hirošimy k dronové válce.
 

České studené puče

České studené puče

Květen 10, 2021

Historie států zná puče, kdy se pomocí násilí chopí někteří politici či vojáci moci. Takových „horkých“ pučů se odehrálo nespočet. V našich podmínkách ale k žádnému takovému v posledních desetiletích nedošlo. Za posledních třicet let od roku 1989 však v České republice vznikla tradice „studených pučů“, což je termín, který užívá český filosof a sociolog Marek Hrubec, když ho přenáší z analýz Latinské Ameriky na rozbory vývoje české politické scény za posledních 30 let. Studeným pučem se zde v přeneseném slova smyslu myslí změna vlády, která není způsobena pouze standardními demokratickými volbami, ale také pomocí nenásilného policejního, zpravodajského a mediálního manipulování. Toto manipulování veřejnosti, ústavy či soudů probíhá ve spolupráci s domácími a zahraničními finančními a majetkovými zájmovými skupinami. K různým manipulacím se vždy vytvoří určitý typ kauzy, který posléze rezonuje veřejným prostorem. Tyto kauzy můžeme vidět zejména v momentech, kdy se blíží nějaké důležité volby – typicky volby do Poslanecké sněmovny. Tyto změny měly vždy výrazný dopad na výsledky voleb a směřování naší země. Za poslední tři dekády můžeme v našem prostředí vysledovat tyto studené puče vždy, když se po dvou obdobích mění vlády z levicové na pravicovou a naopak (nebo přesněji ze středopravé na středolevou a naopak).

Hned historicky první studený puč se odehrál při zrodu samostatné existence České republiky v roce 1992, kdy se rozdělovalo Československo, což byla uměle vyvolaná krize tehdejšími vrcholnými politiky Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem. Následující rok (1993) nakonec došlo ke kolapsu Československa a to i přes to, že se nikdo občanů tehdejšího státu na nic neptal. Při takto důležitém aktu zániku republiky a vytvoření jiných států mělo totiž být demokraticky vyhlášeno referendum. K tomu ale nedošlo a byl antidemokraticky vytvořen první studený puč, který znamenal založení této neblahé tradice.

Studené puče mají svůj materiální základ v divoké privatizaci státního majetku. Po řadě skandálů tohoto charakteru došlo k druhému studenému puči v roce 1997, který se nazývá „sarajevským atentátem“ na tehdejšího premiéra Václava Klause. Tato krize, která vycházela z rozporů mezi politickými frakcemi v ODS, vyústila v rozpad vlády a vypsání předčasných voleb v roce 1998. Pučistům se sice nepodařilo prosadit, ale došlo ke konci Klausovy neoliberální vlády a k nástupu sociální demokracie.

Třetí studený puč se datuje do roku 2006, tedy do doby, kdy se konaly volby do Poslanecké sněmovny. Od roku 1998 vládla středolevá koaliční vláda pod vedením ČSSD a pravicová politická reprezentace toužila po moci. Jelikož hrozilo, že ČSSD opět volby drtivě vyhraje, čtyři dny před volbami se objevila tzv. Kubiceho zpráva, v níž plukovník Kubice uváděl, že organizovaný zločin prorůstá do státní správy, která v té době byla pod vládou ČSSD. Bylo ukázáno především na tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka, který měl být potenciálním viníkem tohoto procesu. Zpráva silně poznamenala volby, které nakonec skončily volebním patem, byť je ČSSD vyhrála. Nakonec se ale moci chopila neoliberální vládní koalice pod vedením ODS s pomocí přeběhlíků. Po volbách Kubiceho zpráva vyšuměla do ztracena.

Čtvrtý studený puč má řada lidí ještě dobře v živé paměti. Byla to kauza tehdejšího premiéra Petra Nečase a šéfky Úřadu vlády Jany Nagyové, dnes Nečasové, v roce 2013. Zde můžeme pozorovat úzké zapojení bezpečnostních a informačních služeb do tohoto puče. Nebýt totiž jejich informací, těžkooděnci by na Úřad vlády nepřišli. Studený puč přinesl své výsledky: kolaps vlády a opět se konaly předčasné volby, aby se poté s výsledky puče pracovalo ještě po nějakou dobu, až se postupně na něj zapomnělo a poté se vytratil do ztracena po několika soudech s manželi Nečasovými.

Pátým a zatím posledním studeným pučem je současná kauza kolem Vrbětic v roce 2021. Opět se tato kauza objevuje ve chvílích, kdy se blíží volby do Poslanecké sněmovny a opět je to po dvou volebních obdobích, kdy vládla jedna část politického spektra, nyní konkrétně středolevá vláda ANO, ČSSD s podporou KSČM. Také do tohoto puče přímo i nepřímo vstupují zpravodajské služby, které pomocí médií (více, než kdy dříve) vytvářejí svoje pojetí pravdy. BIS poslední dobou vysílá různé indicie a to zejména novinářům. Dnešní studený puč je ale nesmírně nebezpečný, protože má silný mezinárodní rozměr. Všechny předešlé puče takový rozsah neměly, vždy se jednalo především o naši tuzemskou záležitost, přestože určité mezinárodní pozadí tam bylo rovněž přítomno.

Můžeme jen odhadovat, co se stane v letošních volbách, ale vše nasvědčuje tomu, že současný probíhající studený puč jménem Vrbětice má za cíl zdiskreditovat současné vládnoucí vrcholné politiky, kteří chtějí multilaterální politiku spolupráce se všemi významnými zahraničními partnery: EU, USA, Čínou, Ruskem a dalšími. To ovšem jednostranně proamericky orientovaná pravicová opozice odmítá. Především jde o pokus o diskreditaci ČSSD, aby v nadcházejících volbách nezískala potřebných minimálních 5% a už se nedostala do Poslanecké sněmovny. Tím by po volbách ANO nemělo koaličního partnera a nemohlo by už znovu vytvořit středolevou vládu. Nástup pravice by byl patrně nevyhnutelný.

Každopádně také v současném studeném puči můžeme pozorovat definiční prvky, které se objevily v předešlých pučích: kauza s různými podezřeními a spekulacemi vytváří mediální hysterii a snahy o diskreditaci vládnoucích politiků a jejich stran za účelem jejich neúspěchu v nadcházejících sněmovních volbách. Nyní za pomoci zpravodajských služeb situaci využívá a zneužívá pravicová politická scéna, která po dvou volebních obdobích v poslanecké opozici už touží po moci. Výše uvedené případy českých studených pučů ukazují, že se cyklicky opakují po dvou volebních obdobích Poslanecké sněmovny. Od vzniku České republiky se staly tradiční stabilní součástí naší politické scény v rámci boje o moc. Marek Hrubec v této souvislosti připomíná Masarykovu tezi, která skutečně nečekaně platí i na tuto tradici: "státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily".
 

Vrbětice: pokus o převzetí vlády zpravodajskými službami?

Vrbětice: pokus o převzetí vlády zpravodajskými službami?

Duben 25, 2021

Projev prezidenta Miloše Zemana k aktuální diplomatické roztržce mezi Českou republikou a Ruskou federací kvůli kauze Vrbětice přinesl uvážené a informačně podložené zhodnocení situace. V projevu fakticky zazněla kritika práce Bezpečnostní a informační služby (BIS), prostřednictvím které se nyní zpráva o vrbětické aféře rozšířila. Na celou věc je skutečně vhodné nahlédnout prostřednictvím aktivit této bezpečnostní služby. Služba každý rok předkládá svoji výroční zprávu, ve které ukazuje možná rizika, případně předkládá „jasné“ důkazy. V posledních letech však spíše předkládá různé domněnky, kvůli nimž ji lidé přezdívají „čučkaři“. Mnozí doufají, že svoji práci jen nedělají pořádně, ale přitom se obávají, že pracují v režii a na zadání cizích zpravodajských služeb, patrně USA. Prezident Zeman uvádí, že jsou dvě verze vyšetřování kauzy Vrbětice: buď se najdou důkazy, nebo je to hra zpravodajských služeb.

Zajímavé na celé věci je, že vyšetřování, které se vedlo v roce 2014-2015, ukázalo na to, že za oním výbuchem byla neodborná manipulace s výbušným materiálem a nikoliv ruští agenti. Proč až nyní přišla BIS s jiným tvrzením, které je spojeno s ruskými agenty? Patrně nyní vyhovuje uvést kauzu v jiných souvislostech, aby dobře zapadala do americké eskalace vztahů s Ruskem, aktuálně při americkém vyhošťování ruských diplomatů a při pořádání vojenského cvičení NATO na Ukrajině, a také do českých podmínek. Aktuální záminkou k vytvoření vnějšího nepřítele posloužil české pravicové opozici zájem Ruska o dostavbu jaderné elektrárny Dukovany a zájem naší vlády o dovoz vakcíny Sputnik V. Po celý rok 2020 se v českém Senátu pořádala antiruská představení, za přizvukování českých zpravodajců. Stačí si vzpomenout na výpady senátora Pavla Fischera a poslanců a poslankyň z řad pravicové opozice, například dnes senátorky a dříve poslankyně ODS Miroslavy Němcové nebo předsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové, která označila vakcínu Sputnik V za politickou vakcínu.

Může se ještě stát, že Dukovany stále Rosatom dostaví, protože nikdo jiný nebude schopen předložit řádný projekt. Miloš Zeman ponechal v této věci otevřené dveře tím, že uvedl, že pokud se vina Ruska za Vrbětice neprokáže, Rosatom může v soutěži zůstat. Jiná situace je kolem vakcíny Sputnik V. Jelikož jsme o tuto vakcínu projevili zájem, mohli jsme ji brzy dostat a zachránit plno životů a zdraví mnoha lidí. Nyní ale asi budeme muset počkat, než se Sputnik vyrobí v Německu, kde se již domlouvá jeho výroba.

Avšak zpátky k práci BIS, které mnoho občanů nedůvěřuje. Uveďme jeden příklad. V únoru 2019 vydala svoji zprávu o rizicích a k překvapení mnoha upozornila, že bezpečnostním rizikem je výuka moderních dějin. Ty se prý učí stále podle sovětského vzoru. BIS v naší nedávné minulosti „pronikavě“ identifikovala již dřívější „agenty“, kteří určitým způsobem dodnes ovlivňují naši společnost. Jedná se o období národního obrození v 19. století, kde se vyskytovala poměrně silná náklonnost k Rusku a to zejména v oblasti literatury. Ruskými agenty se tím pádem podle BIS asi stali Dobrovský, Jungmann, Palacký a další obrozenci. Ředitel BIS pak musel veřejně vysvětlovat, že formulace jeho zpravodajské služby nebyly vhodné, aby to nevypadalo jako pokus o cenzuru výuku na školách. Jelikož na tuto bizarní kauzu se již pozapomnělo, je potřeba si ji připomenout ve vztahu k dnešní situaci.

Lze uvést další pochybení. Nedávno nebyli zpravodajci schopni odhalit problematické činy pražského imáma, nebo prezidentovi již šest měsíců nepodali žádné informace o ruských zpravodajcích, o které je prezident žádal, atd. Nelze se proto divit prezidentovi Zemanovi, že práci těchto zpravodajců dlouhodobě kritizuje.

V případě, že se nepotvrdí podezření ve vrbětické kauze, může to mít "vážné důsledky pro náš vnitřní politický život", řekl Zeman. Jinými slovy, zpravodajské služby, konkrétně BIS, a patrně pod vlivem cizích zpravodajských služeb, by významně deformovaly a destabilizovaly českou politiku, což by znamenalo fakticky pokus o řízení naší země místo vlády, jednalo by se tedy o ohrožení demokracie. Mělo by to ovšem také závažné mezinárodní důsledky ve formě rozdmychávání mezinárodního napětí, což by mohlo v případě napětí mezi USA a Ruskem v současné situaci vojenských cvičení NATO na Ukrajině vést ke spoluodpovědnosti také za případné vojenské střety a válku.

Americká kauza Vrběticegate

Americká kauza Vrběticegate

Duben 21, 2021

Naší politickou scénou cloumají emoce, které jsou zapříčiněny aférou Vrbětice založenou pouze na „důvodném podezření“, jak to označil premiér ve svém historickém projevu v sobotu 17. 4. 2021, abychom byli přesní. Můžeme tvrdit, že ona aféra je u nás svým rozsahem bezprecedentní - odtud v názvu článku slova gate, které se používá u takovýchto podobných kauz v USA od doby aféry Watergate. A že je to kauza svým původem americká, neříká jen ruské ministerstvo zahraničí, ale i mnozí další.

Rozsáhlost a účelové namíření proti Rusku v sobě skrývá mnoho nebezpečného. Jelikož nebyly prezentovány žádné důkazy, zatím to vypadá pouze na lži, které mají za cíl narušit naše vztahy s Ruskem a přispět tak k eskalaci konfliktních vztahů USA s Ruskem, které se do konfliktu snaží nebezpečně zatáhnout co nejvíce západních zemí.

Pokud začneme rozplétat celý scénář, dost se podobá fake news a konspiracím, které americké a britské zpravodajské služby sestavovaly USA v roce 2002 – 2003 při ilegálním útoku na Irák. V té době rovněž lhali, aby poskytli požadované podklady, které si vyžádali v Bílém domě pověstní jestřábi. Vylhaná tvrzení o zbraních hromadného ničení v Iráku vyústila v ilegální válku s destrukcí země a půl milionem až milionem mrtvých. Kdo by takovým zpravodajským službám dnes mohl věřit? A jejich českým spojencům, či asi přesněji jejich českým podřízeným?

Dnes je prefabrikování materiálů velmi podobné. Do všeho se nám přidává dostavba jaderné elektrárny Dukovany ruskou společností Rosatom a zájem o ruskou vakcínu Sputnik V. Jelikož byly obě dvě záležitosti „na spadnutí“, zpolitizovaní zpravodajci usilovali o znemožnění, abychom se v těchto věcech obrátili směrem k Rusku. Jistě není těžké si představit, jakou roli v to mohl hrát šéf české bezpečnostní služby, který byl od CIA vyznamenán nejvyšším americkým oceněním za zahraniční spolupráci, oceněním George Teneta. Pro inteligentní zpravodajské služby by bylo inteligentní alespoň nedemonstrovat takto veřejně podřízenost českých složek složkám americkým, ale úroveň v současnosti oproti minulosti klesla. Samozřejmě telefonátů mohlo přijít více, nejen ze CIA, ale i z dalších amerických zdrojů. To se patrně dozvíme až po desítkách let po odtajnění dokumentů, jak je to v takových případech obvyklé. Pokud nám do té doby nepomůžou Wikileaks nebo jiní investigativní aktéři.

Zpráva z USA však mohla být jednoznačná: vidíte, že eskalujeme napětí s Ruskem, chystáme vojenské cvičení NATO na Ukrajině, což může vyústit v další válku, tak se podle toto zařiďte; koukejte se odříznout od Ruska, jsme vaši spojenci a Rusko je náš, a tedy i váš, nepřítel; vymyslete si něco, ale koukejte to udělat, jinak vás označíme za ruské kolaboranty a přineseme „důkazy“. V Maďarsku k tomu ale nedošlo, přestože dovezlo vakcínu Sputnik V. avšak tam není prezident či premiér tak silně angažován ve všestranné spolupráci s mnoha zeměmi, včetně Ruska, jako v České republice. Maďarsko spolupracuje silněji hlavně s Čínou.

Nicméně scénář byl jasný. Viník byl předem určen, jen se musela připravit účelová podezření. Malá Česká republika na základě pouhého nepodloženého podezření vyhostila enormní počet ruských velvyslanců, více než velké USA. Presumpce neviny neplatí, nejsme tedy asi už právním státem. Stačí „vyhrabat“ nějakou starou kauzu po 7 letech, která vůbec s ruskými aktéry nebyla tehdy spojována.

Celá kauza ale není tvůrci dostatečně doladěna a objevují se trhliny. Zpravodajci, kteří kauzu vymýšleli, asi českému premiérovi a ministrovi zapomněli podrobněji říci, co mají vlastně říkat. Nebo spíše spoléhali na jejich loajalitu, na základě které si přece detaily domyslí a veřejně rozšíří. Ti se však zdráhají, neboť chtějí spolupracovat s Východem i Západem a špinění Ruska dělají jen do míry, do níž jsou asi přinuceni. Krásným příkladem výmluv je místopředseda vlády a ministr Jan Hamáček, který vše postavil na hlavu. Nejprve měl totiž letět do Moskvy vyjednávat dodávky vakcíny Sputnik V, ale když dva dny před odletem vznikla aféra Vrbětice, svoji cestu komentoval jako zastírací manévr vrbětické akce. K tomu všemu se vyjádřil premiér Babiš, když na tiskové konferenci prohlásil, že o žádném zastíracím manévru neví a nevěděl. Takže jak to tedy vlastně bylo? Už nejsou interpretačně sladěni ani dva hlavní vládní politici v této zemi? Opravdu tedy ve Vrběticích „řádili“ agenti ruské tajné služby GRU?

Díky kauze Vrbětice budou zcela jistě vztahy naší republiky s Ruskem výrazně ochlazeny a dopady budou zcela jasné. Půjde hlavně o to, že se k našim občanům nedostanou vakcíny včas (bez ohledu na to, kdo je vyrábí) a zbytečně tak na koronavirus zemřou mnozí lidé. Tvůrci aktuální vrbětické zpravodajské kauzy budou mít patrně na svědomí lidské životy. Sputnik V bude v EU asi odmítnut, silně pochybuji o tom, že jej EMA povolí. Navíc to bude ve chvíli, kdy mezi sebou soupeří západní farmaceutické korporace o to, která vakcína je bezpečnější a bude jí ještě větší nedostatek. Nevšiml jsem si ale, že by se podobná diskuze o zdravotních rizicích vedla směrem k ruské vakcíně, kterou se bezpečně očkuje již ve více než 60 zemích světa.

Dalším negativní dopad bude na jadernou energetiku. Nejen, že Dukovany by měl dostavět někdo jiný, ale ony možná nebudou dostavěny vůbec, neboť je nebude mít kdo postavit. V roce 2020 bylo na světě zprovozněno celkem pět jaderných bloků. Z toho dva v Číně, jeden jihokorejský blok ve Spojených arabských emirátech a dva ruské bloky, a to v Rusku a Bělorusku. Francie a USA nula. Budovat se začalo pět reaktorů a to čtyři bloky v Číně, jeden ruský v Turecku. Francie, USA a Jižní Korea nula (zdroj:oenergetice.cz). Jen za poslední roky se v USA odstavilo více jak 5 bloků a jejich společnost Westinghouse je patrně v bankrotu. Lze se ptát, kdo má v současné době na světě největší zkušenosti s výstavbou jaderných reaktorů? Fakta mluví sama za sebe: Rusko a Čína. Navíc ruská společnost Rosatom má nejvíce rozestavěných reaktorů v zahraničí a dokonce i v Číně. Navíc má velkou zkušenost také u nás v ČR. Reaktor se u nás tedy patrně stavět nebude a po skončení životnosti těch stávajících se staneme přímo závislými na dodávkách energie z jiných států, a to zejména z Německa, odkud nakupujeme různé komodity.

To jsou reálné české důsledky kauzy Vrběticegate. Ale nebuďme sebestřední. Česká kauza je jen součástí podstatně větší geopolitické hry USA, které jsou v úpadku, a to v době, kdy řada jiných států, včetně rozvojových, roste a je schopna svého domácího rozvoje. Navíc Čína, Rusko, Indie a řada dalších jsou schopny hrát stále větší roli ve světě. Už nejsme v 90. letech v éře amerického triumfalismu. Světová ekonomická krize 2008 zasadila USA těžkou ránu, kterou se všem na světě ukázalo, jaký je stav věcí. Asociální přístup amerického zdravotního a politického systému k americkým občanům v době pandemie vloni ukázal tamní krizi ještě více. USA teď kolem sebe kopou jako raněné zvíře.
 
 

Od Vrbětic k válce NATO s Ruskem

Od Vrbětic k válce NATO s Ruskem

Duben 18, 2021

Evropou obchází strašidlo ne komunismu, jak říkával Karel Marx, ale strašidlo Ruska. Alespoň takto je Rusko spatřováno v očích USA, které vedou „mírový“ pakt NATO. Největší zemi na světě pořád někdo z něčeho obviňuje. Jednou je to obvinění z vměšování se do voleb v USA, jindy z kybernetických útoků nebo jen z toho, že přesouvá svá vlastní vojka na svém vlastním území. Jedná se o obvinění, kde neexistují důkazy, ale pouze domněnky a konspirace. Velmi to připomíná spekulace na počátcích amerických ilegálních válek proti Srbsku v roce 1999 nebo proti Iráku v roce 2003. Vzpomínáte si, jak prý britské a americké bezpečnostní služby našli v Iráku zbraně hromadného ničení? Britští politici se nakonec museli omluvit, že lhali a že důkazy byly vymyšlené. Válka způsobila nejméně statisíce mrtvých civilistů, včetně žen a dětí. Dosud nebyli britští a američtí váleční zločinci potrestáni. Pak věřte bezpečnostním službám těchto zemí, které se naprosto zdiskreditovaly. České bezpečnostní služby však s nimi kolaborují a mají také máslo na hlavě.    

Podobné podezření či konspiraci se podařilo vytvořit našim zpravodajským tajným službám, když předaly vládě až po 7 letech informaci, že za výbuchem ve vojenském areálu Vrbětice (2014) je odpovědné Rusko a jeho špioni, kteří se pokusili ve Velké Británii otrávit dvojitého agenta Sergeje Skripala, který nejprve záhadně zemřel, aby posléze stejně záhadně obživl. V aktuálním prohlášení českého premiéra a ministra vnitra a zahraničí stojí, že existuje pouhé podezření, nikoli důraz, že na našem území v roce 2014 operovali právě jedni a ti samí špioni spojeni s kauzou Skripal, kteří prý způsobili výbuch ve Vrběticích, protože dle tvrzení zpravodajců chtěli znemožnit dodávky našich zbraní do Sýrie a na Ukrajinu. Kdybychom argument dovedli do konce, znamenalo by to, že se tito špioni vlastně pokusili oním výbuchem ochránit obyvatele oněch zemí, aby naše zbraně nezabíjeli nevinné lidi. Jedná se o kontroverzní výklad, ale i ten je možný.

Vraťme se nyní zpátky k nebezpečí hrozby možné války s Ruskem, kterou nezodpovědní američtí politici rozehrávají. Na květen připravují vojenské cvičení NATO na Ukrajině. Už řadu let je tam situace napjatá a nyní chtějí USA opět přilévat olej do ohně. Biden starší a mladší se už před lety podíleli na rozdmýchávání ozbrojených a obchodních aktivit na Ukrajině. Za Trumpa se tyto aktivity výrazně oslabily a nyní Biden obnovuje svoji ukrajinskou činnost. Pokud se bude vojenské cvičení NATO na Ukrajině skutečně konat, budou na Donbasu proti sobě na jedné straně stát americká vojska a na straně druhé na ruském území ruská vojska. Kdokoli, kdo bude usilovat o válku, například malé ukrajinské skupinky banderovců nebo ukrajinská vláda nebo některé americké složky, bude moci situace zneužít a zahájit palbu. Rusové by se pak pochopitelně museli bránit. Jak pak zabránit eskalaci konfliktu, který může skončit i u použití jaderných zbraní, které USA a Rusko mají. Riziko je zde velké, hrozí třetí světová válka. 

Nové války se ale nebudou vést jen na bitevních polích, kde by byl muž proti muži, ale nejprve se povedou ve virtuálním a mediálním prostoru. Ne jinak je tomu právě při tvrzení, že výbuch ve vojenském areálu roku 2014 zapříčinilo Rusko. Kauza dobře zapadá do české mediální reality. Když se podíváme, co se v médiích za poslední dny odehrávalo kolem dostavby jaderné elektrárny Dukovany a přizváním ruské společnosti Rosatom, vše nám postupně začne do sebe zapadávat. Pravicová politická scéna začala provádět doslova masovou hysterii proti Rusku a nyní skanduje, že chce vyhostit ruské diplomaty: vyhostit, vyhostit, vyhostit! No a kdo, že tomuto kroku přitakavá? Nikdo jiný, než USA, které několik dní před skandálem ve Vrběticích samy z jiných důvodů vyhostily 10 ruských diplomatů. Jak pěkně se daří vyloučit z tendru o dostavbu Dukovan Rusko a přihrát ji nejlépe společnosti „přitakávačů“ Westinghouse z USA, že? Zajímalo by mě, co budou všichni pravicoví „křiklouni“ dělat, až se Rusko po obviněních ohledně Vrbětic, vyhoštění ruských diplomatů, neférové soutěže ohledně jaderné elektrárny a českých mediálních přestřelek rozhodne uzavřít kohoutky s ropou a zemním plynem, které tečou do Česka. Asi budou říkat: za to může Rusko! Ale již neřeknou, co tomu předcházelo a jak sami tento stav připravili.

Kromě uvedených bodů zde máme ale ještě jednu záležitost, která nám pomůže vyjasnit situaci. Je to snaha mnoha našich občanů a politiků získat z Ruska vakcínu Sputnik V, proti které se rovněž rozhořela ideologická válka. No, a jelikož už zřejmě pravicová opozice a české a zahraniční bezpečnostní služby nevěděly kudy kam, začaly vytvářet určitý typ konspirace, protože jsou to právě antiruské vrbětické konspirační fake news, které jsou nesmírně populární a dokáží ovlivnit veřejné mínění jako nic dalšího. Tento nový konstrukt reality a obvinění Ruska byl posléze předložen vládě s tím, že Rusko přímo ohrožuje naši bezpečnost. Zároveň se tím však zastírají jiné zprávy. V médiích se totiž prosakují informace o aktuálním údajném americkém pokusu o státní převrat v Bělorusku, i když jsou to informace zatím neověřené.

Na závěr si to tedy celé shrňme: Skripal, Novičok, Vrbětice, Sputnik, Dukovany, cvičení NATO na Ukrajině i jinde v blízkosti Ruska, možná převrat v Bělorusku a do toho všeho schvalování nové české bezpečnostní strategie. Že by to celé byla jen náhoda? Vypadá to velmi nápadně jako předem promyšlený konstrukt vystřižený jako z doby studené války. Tento typ konfliktu dnes můžeme nazvat studenou válkou 2.0., protože se neprovádí jen v tom, kdo má více jaderného arzenálu, ale také se přesouvá na pole obchodní, ideologické, politické a dezinformační. Ne jinak je to i v našem případě, kdy vláda a skandující pravice obvinila Rusko za výbuch ve Vrběticích. Jelikož je nyní údajně potvrzena správnost tvrzení pravice a řady senátorů, že Rusko je bezpečnostní hrozbou, musejí odmítnout vše, co bude z Ruska. Tedy jak možnou dostavbu Dukovan, tak i vakcínu Sputnik, protože dle výkladu pravice jsou obě dvě věci strategickou záležitostí bezpečnosti země, nebo spíše NATO a hlavně USA. Vše je bez důkazů a ohrožuje stabilitu vztahů mezi naší republikou a Ruskem a přispívá k možnému americkému válečnému konfliktu proti Rusku na Ukrajině. Od nové studené války je už jen krůček k válce horké, ozbrojené. A Česká republika v tom sehrává ostudnou roli.

100 let komunistické strany a její obraz v novém tisíciletí

100 let komunistické strany a její obraz v novém tisíciletí

Duben 16, 2021

Kulaté výročí založení komunistické strany na území tehdejšího Československa dnes evokuje různé emoce, které cloumají nejen širokou veřejností, ale i stranickou základnou dnešní KSČM. Zdá se, že strašidlo komunismu stále obchází Evropou, jak říkal už Marx. Na danou věc je potřeba nahlížet jak politicky, ale také věcně a kriticky, protože za uplynulých 100 let existence komunistické strany a hnutí na našem území se odehrálo mnohé. Na svém kontě má KSČ, jakožto zakladatelka komunistického hnutí v našich podmínkách, řadu úspěchů, ale také špatné chvíle, na které se samozřejmě nerado vzpomíná. Tak to ostatně v dějinách bylo i v jiných hnutích, která se snažila o změnu systému. Neoddiskutovatelným kladem je sociální rovina KSČ, kdy se již za první republiky silně veřejně postavila za pracující a jejich sociální ochranu. Nesmíme zapomínat také na velice významnou úlohu komunistického odboje za druhé světové války, který je dnes upozaděn na úkor zveličování odboje západního. Bez komunistického příspěvku k odboji by totiž nebylo mnohých z nás, takže v tomto ohledu patří KSČ veliké díky.

Pokud jde o etapu po roce 1948, kdy byla KSČ zodpovědná za vládu, zde můžeme vydělit několik historických etap, které měly rozdílnou míru úspěchů a deficitů. Poválečná politická orientace občanů byla zaměřena z pochopitelných historických důvodů doleva. Světová ekonomická krize kapitalismu ve 30. letech, zrada západních zemí v Mnichovské dohodě, nástup nacismu, hrůzy druhé světové války a osvobození Rudou armádou vytvořily velkou podporu levice, včetně komunistického hnutí a strany. Důležitou roli v získání podpory občanů sehrál také Antonín Zápotocký, který byl úzce spjat s odborovým hnutím. KSČ se za této situace pokusila přinést zásadní systémovou změnu a ustavení socialismu v Československu. Snaha o racionální plánované řízení ekonomiky a důraz na budování státních podniků byly velkými experimenty, které následovaly sovětské vzory, do nichž si tehdy hodně lidí promítalo naději na spravedlivější svět.

Československo však neexistovalo v izolaci a patřilo do sovětské sféry vlivu, a to v drsných poválečných podmínkách, které vytvořily krutosti druhé světové války. Mezi negativní prvky té doby musíme řadit nástup politických procesů, kdy byli odsouzeni i nevinní lidé ve vykonstruovaných procesech a to podle Sovětského svazu. Podobné procesy ostatně probíhaly za mccarthismu například také v USA, což ale není pro české a sovětské podmínky omluvou. Samozřejmě že za tuto věc nemohla celá strana, tedy všichni členové strany, ale lidé, kteří v té době byli u moci. Vedení KSČ si tento stav věcí začalo uvědomovat za destalinizace a ještě více v době „tání“ v 60. letech minulého století, kdy probíhaly různé rehabilitace. Nová éra socialismu 60. let, která měla své skvělé projevy například také ve filmu, výtvarném umění nebo filosofii, vyvrcholila v Pražském jaru, jež se stalo mezinárodně proslulým.

Na konci šedesátých let došlo ke kvasu, který měl být návratem k československé cestě k socialismu, jak ji zdůrazňoval ještě v roce 1946 Klement Gottwald, ale tento vývoj se bohužel vymkl kontrole. Ve výčtu negativních stránek posledních 100 let existence KSČ proto nesmíme zapomenout i na části osudného roku 1968, které uštědřily myšlence socialismu a komunismu nemalý šrám, který se do dnešních dní nezhojil, když k nám intervenovala vojska Varšavské smlouvy. Potenciál roku 1968 nebyl vůbec využit ani v onom přelomovém roce, ani na konci éry vlády KSČ. Právě v letech 1967–1968 dosahovala popularita KSČ značné výše a lidé straně důvěřovali, ale bohužel po srpnových událostech a následných prověrkách po roce 1970 došlo k odklonu důvěry obyvatel a k apatii.

Mezi úspěchy nesporně patří oblast sociálního sektoru, zde vynikala oblast péče o rodinu. Byly vytvořeny jesle, které však byly po roce 1990 zničeny jako nepotřebné. Na vysoké úrovni i ve srovnání se západními zeměmi byla emancipace žen. Ženy se dostávaly na stejnou rovinu jako muži, i v zaměstnání. Mohli jsme najít například ženy v různých pozicích, včetně například jeřábnice. Žena přestala být závislá na muži. Do důchodu odcházely ženy dříve a to podle počtu vychovaných dětí. Co se týká veřejné správy jako sektoru, socialistický systém měl nespornou výhodu v tom, že vytvářel tzv. střediskové obce, z jejichž pozůstatků těží současný systém dodnes. V každé takové obci bylo většinou zdravotní středisko (tzv. OÚNZ – Okresní ústav národního zdraví.) a dále různé významnější obchody. Byla vybudována mnohá kulturní střediska, sportovní zařízení apod.

K úspěchům let, kdy vládla KSČ, je třeba řadit bytovou výstavbu pro široké skupiny obyvatelstva (bez nutnosti hypoték) ve velkém měřítku, které do té doby neměla u nás obdoby, a to zejména po roce 1970. Je třeba uvést také další úspěchy ve stavebnictví: pražské metro, vltavská kaskáda nebo podíl na výstavbě našich dvou jaderných elektráren a také na Slovensku. Dále sem můžeme řadit i masivní výstavbu těžkého průmysl, který dokázal tehdejší Československo pozvednout na špičkovou úroveň, ale bohužel jednostranné orientace techniky pouze na Sovětský svaz nebo země sdružené v RVHP vedlo k postupnému zaostávání, což byla značná škoda. Vysoká závislost na rozvoji těžkého průmyslu měla podobně jako v řadě jiných zemí svoji negativní stránku směrem k přírodě, kdy se do ovzduší vypouštělo vysoké množství zplodin, například v tzv. uhelné pánvi v oblasti Krušných hor. Na tuto věc reagovala vláda až později v 80. letech, kdy se vynořila řada ekologických hnutí například Brontosaurus. Velice významnou roli v rámci ekologie v té době hrál Socialistický svaz mládeže (SSM), který často inicioval různé ekologické akce – například čištění lesa od odpadků atd. Systém před rokem 1989 dával také silný důraz na zemědělství, kdy jsme se snažili být v mnoha ohledech soběstačnými a to včetně živočišné výroby – vepříny a kravíny. Velice významnou úlohou bylo vybudování vodních děl a to zejména na Vltavě, Labi, Moravě, Váhu.

Pokud jde o technický sektor, doba před rokem 1989 se mohla pyšnit nejen velkou výrobou zde konstruovaných a vyráběných lokomotiv, ale také autobusů, tramvají, osobních i nákladních automobilů, byť jejich dizajn postupně uvadal. Například nákladní automobily Tatra se staly světově proslulými svojí kvalitou a schopností obstát v náročných terénech. Je třeba zmínit také úspěch české kosmonautiky, kdy Vladimír Remek byl reprezentantem teprve třetího národa, který se letěl podívat do vesmíru (po SSSR a USA).

Bohužel všechny tyto úspěchy nedokázaly „přebít“ touhu některých lidí po větší spotřebě a po cestování do zahraničí. Troufnu si tvrdit, že pokud by tehdejší systém, který skončil v roce 1989, zajistil větší pestrost a množství spotřebního zboží a umožnil lidem volný pohyb do zahraničí, patrně by existoval dál. Lidé totiž s povděkem přijímali vyspělý sociální stát, byť sovětského typu, univerzální zdravotnictví, jisté zaměstnání, bytovou výstavbu, bezpečné prostředí pro sebe i pro své děti (byli jsme jednou z nejbezpečnějších zemí na světě, což je do jisté míry i v současnosti, byť se ona bezpečnost postupně zhoršuje), ve velké míře soběstačnost v potravinách a další plusy, které se přímo dotýkaly jejich života. Zde je možné zmínit jeden sociologický průzkum z roku 1989/1990, kdy se většina respondentů vyslovila pro různé verze modelu socialismu, který dnes můžeme nazvat „lepším“ socialismem. V tomto výzkumu se totiž odrážel fakt, že lidé chtěli zachovat základní socialistické prvky, ale rovněž chtěli větší osobní spotřebu a volnost.
Po roce 1989 došlo v naší zemi k dramatickým změnám a ty vedly ke vzniku nové strany – KSČM. Ta v principu navazuje na dobré věci z minulosti a distancuje se od zneužívání moci KSČ, odsuzuje jak politické procesy, tak i vojenskou intervenci roku 1968. Musíme konstatovat, že KSČM je novou politickou sranou, která navazuje na existenci komunistického hnutí a jeho úspěchy.

Nedílnou součástí nového systému, ve kterém se ustavovala KSČM, bylo co nejrychlejší zrušení paragrafu 132 trestního zákona z roku 1961, který se týkal rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Tento paragraf nebyl zrušen z důvodu politických změn, ale musel být z našeho právního řádu odstraněn, aby se mohla spustit divoká privatizace státního (rozuměj kolektivního) majetku, stejně tak i družstevního. Výše uvedeným paragrafem chránil stát v letech 1950 -1990 svůj majetek a hospodářství před možným zničením, což je v ostrém kontrastu s utvářením „porevolučních“ zákonů, které umožňovaly ty největší privatizační „zločiny“ a „masové“ rozkrádání v divokých devadesátkách.

Je nutné zmínit, že představitelé systému, který se ustavoval po revoluci (přesněji po převratu) roku 1989, se snažili co nejvíce odlišovat od doby předcházející a také tomu odpovídaly jeho kroky. Ty můžeme rozdělit do dvou rovin. První rovinou je odmítnutí kolektivního vlastnictví, což mělo za následek divokou privatizaci a masové tunelování státního majetku. Byl ustanoven instrument soukromého vlastnictví, které je podle pravicových stran nedotknutelné a postaveno tak výše, než vlastnictví státní. Byť jsou obě dvě vlastnictví dle Ústavy postavena na stejnou úroveň. Druhou rovinou je vytváření různých nelegitimních zákonů, které měly a dodnes mají kriminalizovat snahy o sociálně spravedlivou společnost, a mají za cíl dobu v letech 1948–1989 označovat jako protiprávní. K tomuto účelu představitelé staronového kapitalistického systému přišli s několika zákony.

Prvním je zákon č. 198/1993 Sb. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Tento zákon má za cíl kriminalizovat celé období let 1948–1989 a de facto znemožňuje plně rozvinout diskuzi o vytvoření sociálně spravedlivé společnosti: socialismu a komunismu. Právě kvůli tomuto zákonu nemůže KSČM plnohodnotně vykonávat svoji politiku, protože diskuze o změně systému je a priori předem tímto zákonem kriminalizována. Zde je nutno uvést, že i navzdory existenci tohoto zákona si KSČM jako jediná parlamentní strana radikálně levicového zaměření ve střední a východní Evropě ponechala ve svém názvu termín „komunistická“ na rozdíl od jiných podobných stran, které byly pod nátlakem nebo z opatrnosti vedeny ke změně názvu.

Za druhé, existují tzv. lustrační zákony zákon č. 451/1991 Sb. Velký lustrační zákon a zákon č. 279/1992 Sb. Malý lustrační zákon. Tyto zákony můžeme vnímat jako silně diskriminační, protože po roce 1989 vylučovaly z veřejné správy mnohé lidi, kteří působili ve veřejné správě před rokem 1989 a souběžně byli ve vedoucích funkcích KSČ nebo jiných organizacích státu. Jedná se o podobný případ jako s prověrkami a vylučováním z KSČ po roce 1970, protože lustrace fungovaly podobně jako vyloučení ze společnosti. Po prověrkách začátkem normalizace se také mnozí vyloučení ocitli v zaměstnáních, které nikdy vykonávat nechtěli. Stejně tomu bylo v době „lustrací“ – mnohým schopným (často profesionálům) bylo znemožněno, aby vykonávali různé funkce ve veřejné správě. Mnozí z těchto diskriminovaných osob ale postupem času díky svým zkušenostem a schopnostem našli úspěšně uplatnění v soukromé sféře. Kvůli lustračním zákonům stát ztratil profesionály a došlo k rozkrádání státního majetku těmi, kteří cítili, že stát je kvůli tomu oslaben. Na základě nových zákonů, které měly utvářet novou dobu, a pod manipulativním vlivem masových médií došlo k posunu velké části společnosti od levicových hodnot k hodnotám pravicovým. Také kvůli tomu má současná KSČM omezené možností své působnosti.

Je tedy nutné rozlišovat mezi KSČ a KSČM. Existence Komunistické strany Čech a Moravy nám všem dává naději, že myšlenka na sociálně spravedlivou společnost nebude jen vzpomínkou, ale také socialistickou a komunistickou nadějí do budoucna. Myšlenka komunismu je totiž nejvyšší fází humanity, nicméně je nutné si uvědomit, že v dnešních změněných podmínkách, kdy je určujícím hráčem globální kapitalismus, tomu všemu musí odpovídat i změna pohledu na svět. Je třeba navázat na internacionalismus a umožnit, abychom se ve jménu socialismu propojovali na národní, evropské i světové rovině. Nestačí se jen zabývat minulostí, kterou stejně již nikdo nikdy nevrátí, ale je nutné aktivně vytvářet spravedlivější budoucnost.

Raději Sputnik, než zemřít pro Západ

Raději Sputnik, než zemřít pro Západ

Duben 12, 2021

Mladá fronta Dnes si nechala vyhotovit sociologický průzkum u společnosti STEM/MARK, který se týkal podpory/nepodpory českých občanů k ruské vakcíně Sputnik V. Z výzkumu vyšla zajímavá čísla, která musela u některých popíračů této vakcíny způsobit doslova šok a druhým dát za pravdu. Připomeňme, že odpůrci této vakcíny se rekrutují zejména z řad pravicových politických subjektů jako TOP 09, ODS, ale i Pirátů nebo silně antilevicového spolku STAN. Podívejme se ale na onen výzkum trochu detailněji.

Skoro polovina dotázaných má k ruské vakcíně pozitivní přístup, což znamená miliony lidí. Je zde vidět skutečně velký zájem o ruskou vakcínu. Téměř 47% dotázaných uvedlo, že by se vakcínou Sputnik V nechalo naočkovat, kdyby od našeho SÚKL dostala výjimku.

Jaké jsou důvody odmítačů vakcíny? Hraje zde roli faktor, do velké míry ideologický, který tvrdí, že vše, co je z Ruska nebo Číny, je nevalné kvality nebo souvisí s nedůvěrou k těmto zemím. Někteří dotázaní tvrdí, že se očkovat nedají, dokud vakcína nebude mít razítko Evropské lékové agentury (EMA). Zde si musíme připomenout, jak se EMA vymlouvala na to, zda Rusko poslalo potřebné dokumenty, aby mohla být jeho vakcína schválena. Lidé, kteří se tedy nechtějí ruskou vakcínou Sputnik V nechat očkovat, tak jsou silně v zajetí pochybností, které o této vakcíně šíří různý političtí obchodníci, kteří vyvolávají nedůvěru vůči všemu, co není z věhlasného „Západu“. Jedná se o ideologické konstrukce reality a obchodních a politických válek, kdy se jedna nebo druhá vakcína očerňuje, protože může být pro konkurenci nebezpečná například díky nižší ceně. Tento nesmyslný konkurenční kapitalistický boj posléze vede k nedostatku vakcín nejen v Evropě, ale i jinde na světě a tím pádem i k nárůstu úmrtí lidí, ke kterým se vakcína (jakákoliv) nedostane včas.

Ve své podstatě je vakcína Sputnik V na stejné bázi jako některé západní vakcíny, kterých je nedostatek nebo je dravě skupují nejbohatší země. Například britský konzervativní premiér řekl, že vakcín mají v Británii hodně díky své chamtivosti a dravosti v kapitalismu. Naopak Rusko a Čína solidárně nabízejí vakcíny rozvojovým chudým zemím, což je politické poselství, z něhož by si západní země měly vzít příklad. Ruská vakcína je skutečně solidární vakcínou, která zachraňuje lidské životy. Tuto skutečnost si dokonce uvědomují například v Rakousku, když si tamní vláda domluvila v Kremlu dodávku této vakcíny v počtu milion dávek. Přitom tamní politici prohlásili, že nebudou čekat na schválení Evropskou lékovou agenturou (EMA) a řekli, že v tomto případě není na co čekat, když dodávky západních vakcín, kde se snoubí dravý kapitalismus a konkurence, váznou a farmaceutické korporace nejsou s to splnit nasmlouvané dodávky.

Nesmíme mít na očích ideologické klapky, které jsou částečně vidět i v tomto sociologickém výzkumu, kdy 22% dotázaných uvedlo, že vakcínu Sputnik V odmítá právě kvůli nedůvěře k Rusku. Tato ideologická nedůvěra a zaslepenost může nedůvěřivé lidi stát i život, když se k nim vakcína nedostane zavčasu. Za takto zmařené životy neponesou odpovědnost pouze jedinci, kteří se nechali ideologicky zlomit, ale také ti, kdo onu ideologii zaměřenou proti ruským a čínským vakcínám rozšiřují - zejména pravicové strany od Pirátů počínaje, po TOP 09 konče.

Na závěr si řekněme jednu skutečnost, kterou nikdo „neokecá“, protože čísla nelžou: do dnešního dne se vakcínou Sputnik V již očkuje v téměř 60 zemích světa. Jaké jsou vedlejší účinky? Podobné jako u západních vakcín. A účinnost? Možná vyšší, ale minimálně na stejné úrovni jako u jiných typů vakcín, kterými se očkuje po celém světě.
 
 
 

Piráti v pravicové koalici

Piráti v pravicové koalici

Duben 10, 2021

Piráti českých luhů a hájů o sobě poslední dobou dávají vědět s velkou vervou. Ještě aby nedávali, když ve volební koalici s hnutím STAN dosahují pomyslného prvního místa ve volebních průzkumech. Už samo spojení těchto stran, kdy jedna z nich říká, že je určitým způsobem široce rozkročena zprava doleva (Piráti) a druhá se zase úzkou spoluprací s TOP09 zdiskreditovala v pravicové Nečasově vládě (STAN) nám musí být krajně podezřelé. Musíme si dávat pozor, o co tady jde.

V tomto případě jde o to, že se Piráti snaží manipulativně přitáhnout mimo jiné také levicové mladé lidi k jejich volební koalici důrazem na mediálně předstírané rebelství, například Bartošovými dredy, občasným neformálním vyjadřováním apod. Generace mladých lidí narozených po roce 1990 je kvůli současnému systému globálního kapitalismu svým způsobem ztracenou generací. Potácí se v době plné nejistot, rychlých problematických změn, krachujících finančních trhů a o důchodu ani nesní, protože je jim jasně řečeno, že skoro žádný mít nebudou, pokud vůbec nějaký. Chmurné to vyhlídky mladých lidí, kteří jsou většinou nějakým způsobem levicoví nebo alespoň středoví. Právě z tohoto důvodu je v našem politickém spektru nastrčena Pirátská strana, která mnohá témata otevírá a navíc předstírá rebelství. To na její popularitě u konzumentů hodně přidává.

Poslední prohlášení předsedy Pirátů Ivana Bartoše a místopředsedkyně Olgy Richterové o tom, že po sněmovních volbách budou raději spolupracovat s ODS, než s hnutím ANO nebo levicovými subjekty, dává tušit, že občasná levicová rétorika, kterou používají je osudovou pastí pro mladé voliče. Piráti jsou prostě jen jedna z dalších populistických stran, které manipulují voliči: vedle SPD, Trikolóry a dalších.

V Pirátské straně se snoubí členové od levice po pravici. Jedni mají alespoň malé sociální cítění, jiní chtějí nelegálně stahovat z internetu a další jsou zarytými pravičáky. Pěkný to chaos, ale můžeme v tom vidět i taktiku, jak získat co nejvíce voličů. Navenek se prezentují jako široce rozkročená strana, které oslovuje i sociálně cítící občany, ale na straně druhé uvažují ryze tržně, podnikatelsky a antikomunisticky až antilevicově, jak se ukazuje z posledních výroků uvedených pirátských politiků. Chtějí vystupovat jako líbivý marketingový produkt, který chce všeobecné blaho a zalíbit se všem, ale jejich cíl bude asi jasný: dostat se na posty, kde budou s ODS a dalšími zdiskreditovanými pravicovými stranami moci ovlivňovat dění ve společnosti, politice a státu.

K tomuto účelu se proto Piráti vnitřně spojí s ODS, protože ta jim dodá hlasy i od těch, kteří inklinují k pravicovému křídlu v Pirátské straně. No a zbytek přijde od těch, co věří tomu, že daná strana je vlastně levicová. Že ale Pirátská strana není vůbec levicová, dokazuje nejen jejich spojení pro volby do sněmovny s hnutím STAN, které mělo i ministry ve vládě s TOP09 a ODS, ale dokonce i v uzavřené koalici po volbách do zastupitelstev krajů nebo obcí. Jako příklad nám může posloužit koalice na magistrátu Hlavního města Prahy, kde jsou Piráti v koalici s pravicovými stranami a jejich počínání tomu také odpovídá. Od různého deformování historie v rámci toho, kdo vlastně ve druhé světové válce osvobodil Prahu, až po různé hrátky v rámci zahraniční politiky směrem k Tchaj-wanu proti Číně nebo Rusku, třeba i s nechvalně proslulým řeporyjským starostou. Ano, i toho jsou schopní čeští Piráti, kteří sami sebe představují trochu jako pravici a trochu jako levici, která je ale spíše pseudolevicí s cool dredy.
Podobně tomu je i v rámci našich krajů. Například ve Středočeském kraji Piráti rovněž spolupracují s ODS, STAN a dokonce i TOP 09. V řadě českých a moravských měst je to podobné. Kupříkladu v Kutné Hoře je to ještě více zmatečné, kdy Piráti sice spolupracují se STAN, ale jsou v koalici s ANO. Zřejmě případ od případu. Tam, kde to bude výhodné, Piráti oportunisticky poslouží jako „užiteční idioti“ jednou pro toho, podruhé pro onoho. Jednou budou napravo, podruhé nalevo – jak se to bude aktuálně hodit.

U voleb do Poslanecké sněmovny by si tohle měl volič uvědomit. Pirátská strana je totiž i podle posledních výroků jejich vrcholných politiků kompletně pravicová se všemi svými důsledky směrem ke společnosti. Levicově smýšlející voliči Pirátů si musí dát všechny tyto dílky dohromady a tuto stranu nevolit, protože Piráti zneužívají levicové hodnoty. Jak Ivan Bartoš, tak Olga Richterová jsou populističtí manipulátoři sociálně zaměřených voličů, které chtějí získat na svoji stranu, aby po určité době svoji politiku namířili právě proti nim. Český volič tedy musí být velice obezřetný a uvědomit si, které strany jsou skutečně levicové, které pravicové, které nastrčené k zájmům kapitálu, a konečně které jsou ryze populistické.  
 

Dojná kráva jménem NATO proti Rusku

Dojná kráva jménem NATO proti Rusku

Duben 06, 2021

Česká pravice, Ukrajina a řada západních zemí si už nevidí ani na špičku nosu, když absurdně kritizují Rusko už i za to, že si přesouvá svá vlastní vojska na svém vlastním území. Zatímco západní země (v čele s USA a NATO) posílají vojska po celém světě do ilegálních válek a na vytváření napětí. Na tomto příkladu můžeme vidět, kdo záměrně vytváří napětí. Není to Rusko, které si na svém vlastním území může v rámci armády dělat, co chce, ale jsou to mnohé západní země, které se k Rusku přibližují svými armádami a pak ho absurdně záměrně obviňují, že eskaluje napětí. Musíme si uvědomit, že Rusko se povětšinou brání expanzi NATO směrem k jeho hranicím (jinak by se pořádaly různé přesuny vojsk přes členské země NATO, Českou republiku nevyjímaje). S tím souvisí otázka, z jakého důvodu se NATO rozrůstá právě směrem k Rusku? Kdyby mělo NATO za cíl udržení míru na světě, tak přeci Rusko pozve ke vstupu do svých struktur, nebo snad ne? O to ale tomuto spolku, kde povětšinou rozhodují USA v rámci pořádání ilegálních (a jiných) válek, nejde.

Musíme si tedy položit otázku, zda NATO bylo opravdu založeno jako obranný pakt v roce 1949, když Varšavská smlouva vznikla až v roce 1955? Na to si odpovězte každý sám. Dnes se mnohé členské země NATO po boku USA účastní ilegálních válek, které jsou pečlivě připraveny PR agenturami a médii. Ve své podstatě se v médiích nejprve ukáže na ten či onen stát, lživě se informuje například o tom, že má nebezpečné zbraně hromadného ničení (jako v případě Iráku), nebo že na jeho území jsou buď omezována lidská práva, nebo že se na jeho území zdržují teroristé, a proto je nutný zásah zvenčí, aby tato údajná nespravedlnost byla odstraněna. USA zahajují různé války, včetně ilegálních, které nemají žádné opodstatnění než vojenskostrategické, kterým USA rozšiřují sféru svého vlivu a ničí potenciální alternativní politicko-ekonomická uspořádání.

Nepřímo se na těchto ilegálních válkách podílejí členské země NATO, už jen proto, že přispívají mnoho financí (procenta ze svého HDP) na činnost tohoto paktu a jsou následně (zne)užívány těmi, kteří chtějí pořádat vojenské šarvátky, jako ochotné „dojné krávy“. Je zřejmé, že když bylo NATO vytvořeno jako obranný pakt proti Sovětskému svazu nebo Varšavské smlouvě, dnes by nemělo existovat, protože fakticky už neexistuje nic, proti čemu byl onen pakt ustaven. Ovšem po roce 1991, kdy se rozpadl jak SSSR a svoji činnost ukončila Varšavská smlouva, ale stále existuje NATO a jako nepřítele si pod vedoucí úlohou USA určilo Rusko, jakožto nástupnický stát SSSR. To znamená, že cílem NATO není mírová stabilita, ale destabilita (případně válečná stabilita) a to podle země, která zdaleka nejvíce platí kasu paktu - tedy USA. Ostatní členské země jsou hlavně donátory, kteří platí na různé vojenské hrátky, a dílem přispívají do konkrétních bojů. 

Proč tedy vlastně všichni uvedení kritizují Rusko za přesuny své armády po svém vlastním území? Je to proto, že dnes je Rusko (ale také stále více i Čína) vykreslováno zejména USA jako nesvobodný, potažmo totalitární svět. Jedná se o myšlenkovou zkratku z doby studené války, kdy se USA stavěly do pozice vůdce svobodného (čti: oligarchického) světa proti tomu jinému – v té době socialistickému. Úpadek USA se ale touto novou geopolitickou hrou nedá zastavit a USA nejsou schopny zabrzdit Rusko, Čínu a mnoho dalších zemí v jejich rozvoji.
 

Autoritářská TOP 09

Autoritářská TOP 09

Duben 03, 2021

Od roku 1989 je v Česku slovo demokracie spojováno často se svobodou. V našich podmínkách se slovo „vláda lidu“ slilo v jedno s podivným svévolným pojetím svobody – mohu si dělat, co chci. To však není svoboda ale bezohlednost a sobectví. Tomu odpovídá i situace na naší politické scéně, kdy se prostorem šíří konspirační teorie nebo různé polopravdy, případně účelové upravování jak přítomnosti, minulosti, ale v poslední době i budoucnosti.

Posledním takovým příkladem je prohlášení senátora Tomáše Czernina za TOP 09, který prohlásil, že do tendru k dostavbě jaderné elektrárny Dukovany nemůžeme přizvat ten stát, který na nás mířil své rakety. To je výrok hodný zápisu do análů, protože pěkně ukazuje na to, co je TOP 09 jako politická strana zač. Ohání se rétoricky demokracií a svobodou, ale sama se chová antidemokraticky, respektive používá prvky autoritářství, kdy sama bez ohledu volby občanů účelově z nějakého procesu někoho dopředu vylučuje. V tomto případě je to Rusko a jeho společnost Rosatom a argument je ideologicky jasný – Rusko je nepřítel (v logice výkladu je to nepřítel TOP 09 a jiných pravicových stran), protože na nás míří svými raketami. Když tuto logiku použijeme i na druhou stranu za pověstnou „velkou louži“, tedy USA, tak se dostaneme do jasného rozporu, protože v nedávné minulosti to byly také USA, které na náš stát mířily svými raketami. Navíc v poslední době nás USA zatahují do podpory svých ilegálních válek, například v Jugoslávii na konci 90. let nebo v Iráku od roku 2003. To stojí mnoho lidských životů a způsobuje to destrukci zemí a destabilizaci celých regionů. Takže koho tedy nemáme přizvat do tendru na dostavbu naší jaderné elektrárny? Jedni míří zbraněmi a druzí je proti mezinárodnímu právu skutečně užívají ve válkách, které stojí mnoho obětí.

Vraťme se ale ještě zpět k pojetí demokracie v rámci pravicových stran, kam se řadí samotná TOP 09, jejíž zakladatel Mirek Kalousek si to možná dravě míří na prezidenta. V rétorice představitelů této strany se slovo demokracie používá v případě ideologické ochrany jejich pojetí pravdy a jejich vidění světa, který je podle nich rozdělen na kapitalisticky hodné a jiné zlé. Za nepřátele jsou označeny ty státy, které nechtějí do svých podmínek implementovat ideologii neregulovaného volného trhu a nekontrolovatelné moci privátního vlastnictví, bezbřehé svobody (čti: svévole) a konzumu, případně se jedná o státy, které nějakým způsobem kritizují západní země, především USA.

Mnohdy se používá slovník jako vystřižený z doby, která je již dávno minulostí. Vzhledem k tomu, že TOP 09, ale i mnozí další senátoři (zde si musíme položit otázku k čemu je Senát, když se zabývá takovými věcmi a mnohdy ohrožuje i samotnou bezpečnost České republiky; někteří jeho představitelé navíc totiž útočí na dvě velmoci – Rusko a Čínu) chtějí z dostavby Dukovan dopředu vyškrtnout Rusko a Čínu (tendr ještě ani nezačal), chovají se nedemokraticky sektářsky a netržně v rozporu se svojí obhajobou volného trhu, z něhož někoho vylučují. Na tomto příkladu můžeme vidět netransparentnost a účelovost části české politiky, kdy se pravice snaží veškeré zakázky přihrát hlavně americké korporaci, která v posledních letech nebyla schopna spustit ani jeden reaktor. Jak smutné …

Podobně se vyjádřila předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová o ruské vakcíně Sputnik V s tím, že je to prý vakcína politická, protože Rusko jejím prostřednictvím chce získávat vliv v zahraničí. Lépe by bylo možná upozornit na politické poselství západních vakcín, které jsou ztělesnění sobectví západních zemí, které se předvádějí tím, že se rvou o tom, jaké země si vakcín přivlastní co nejvíce. Například britský konzervativní premiér řekl, že vakcín mají hodně díky své chamtivosti a dravosti v kapitalismu. Naopak Rusko a Čína solidárně nabízejí vakcíny rozvojovým chudým zemím, což je politické poselství, z něhož by si západní země měly vzít příklad. Z toho všeho plyne, že politika se v Česku pravicovými stranami využívá účelově svévolně jen pro někoho a proti někomu. A namísto toho, aby se jasně dodržovaly zákony, vládne zde chaos a zastrašování někým, kdo žádným strašákem není.
 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Aktuální problémy