Co média nechtějí říkat?!

Co média nechtějí říkat?!

Prosinec 04, 2022

Je to jisté. Pravicová vláda přezdívaná jako Pětipes nebo Pětidemoliční už v České republice vládne více než rok.  Ostatně se to dalo očekávat, česká pravice se svého koryta nevzdá. Vláda s Piráty je jiným pokračováním vlády s Věcmi veřejnými z let 2010-2013. Nicméně několik věcí je nutné si připomenout a dále rozvinout. Je  zvláštní, jak se vytratila grilovací taktika redaktorů České televize. Ale o níže uvedených věcech si šuškají běžní lidé na ulicích, hospodách a řetězových e-mailech a já jako skutečný levicový politik chci vyzvednout jejich hlas, aby byl slyšet a nezanikl ve vřavě klasických médií.

Kdy se někdo zeptá premiéra na to, jak to bylo s milionovými dotacemi pro jeho neziskovou organizaci CDK, které tam přitekly za různé žvásty? Kdy se ho někdo zeptá, jak to bylo a je s teplým místečkem pro jeho synka, které ony žvásty produkuje? Proč se Petra Fialy nikdo nezeptá na jeho „kámoše“ z Řeporyjí Novotného, který je starosta za ODS, přestože je několikrát trestně stíhaný a dokonce je dvakrát odsouzený? Proč si Česká televize nebo Český rozhlas, které si „téměř“ všichni platíme za objektivní zpravodajství, nepozve ministra spravedlnosti, profláknutého don Pabla Blažka a nezeptá se ho na jeho trestní stíhání v řadě kauz? Budou se veřejnoprávní média ptát ministra sociálních věcí, bývalého ministra zemědělství, Mariána Jurečky, na jeho obří střet zájmů, když žádal a přijímal dotace jako ministr zemědělství pro svoji firmu, kterou posléze rychle přepsal na svoji ženu? Zloděj křičel, chyťte zloděje, když pranýřoval Andreje Babiše! Proč si Česká televize nepozve ministra financí Zbyňka Stanjuru, který je svým technickým vzděláním zcela jistě typickým odborníkem na oblast financí a nezeptá se ho na to, jak to bylo, když v roli primátora Opavy získával dotace pro firmu Eskon, ve které měl třetinový podíl? Kdy začnou veřejnoprávní novináři pátrat, zda noví vládní činitelé mají patřičné vzdělání a někde neopsali diplomku nebo zda v ní špatně necitovali? Kdy začne ten veřejnoprávní hon hlídacích psů české demokracie? Nebo se nic dít nebude? Bude ticho po pěšině? Asi ano, protože veřejnoprávní média jsou ovládána lidmi z pravicové politické sféry a jedna ruka ani nikdy netleská.

Tím ale nekončíme. Kdy se začnou prověřovat „špinavé“ peníze, které přistály na účtech hnutí STAN, kterému šéfuje ministr vnitra Vít Rakušan? Co se bude dít kolem korupční kauzy Dozimetr, kde se rozkrádal Dopravní podnik hlavního města Prahy za účasti Petra Hlubočka z hnutí STAN? Začnou to orgány činné v trestním řízení nějak více řešit? Celé to vypadá, že se to nechává vyhnít. Vždyť šéfem vnitra je sám Vítek Rakušan následovník Petra Gazdíka, který se nestyděl být v kontaktu s obchodním partnerem Radovana Krejčíře. Kdo koho kryje? A co teprve brněnská chobotnice ohledně podivného nákupu bytů, do kterého je rovněž zapleteno mnoho vlivných pravicových politiků. Je to náhoda, že k tomu nic moc neříká ministr spravedlnosti don Pablo Blažek, Brňák. Co na to premiér, Petr Fialevič Fialenko, taky Brňák. Nebo dnes po vzoru J. F. Kenedyho také Kyjevan? No a co Piráti, zdánlivě protikorupční strana ve zkorumpované vládě. Ti raději mlčí, protože by přišli o své šolichy pro své soudruhy politické náměstky. Korupce jen kvete a média, včetně České televize raději mlčí. Že by snad korupce zasahovala i tam? Je to celé prapodivné, ale rovněž do očí bijící, co vše si současná Pětipsí vláda dovoluje – rozkrádat veřejné rozpočty.

Co je tedy horší? 100 dezinformátorů, kteří jsou často nazýváni dezoláti nebo skupinka korupčníků přisátých na ten či onen veřejný rozpočet. Odpovězte si sami, ale podle mě jsou nebezpečnější právě ti, co rozbíjejí řád a rozkrádají veřejné statky. Právě proto, že ničí kontrolní pravidla pro fungování státu.
 

Vláda radí: Pleťte svetry a šup pod peřinu!

Vláda radí: Pleťte svetry a šup pod peřinu!

Prosinec 04, 2022

Blíží se konec roku 2022 a s ním rozesílání záloh za elektrickou energii pro domácnosti, živnostníky a firmy. Na některé se bude vztahovat cenový strop na jiné nikoliv. Pro některé to bude náraz do stropu, pro další likvidace. Pravicová asociální vláda úřaduje na plné obrátky. Její politika žene mnoho lidí do energetické chudoby. Možná si předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová myslí, že opět vznikne něco jako vlna solidarity za covidu. Tenkrát se ve velkém šily roušky. Dnes se možná začnou ve velkém plést svetry. Možná po večerech, možná ve sněmovně a senátu. Česká republika má totiž jeden z nejvyšších cenových stropů a ještě kašle na tuzemský průmysl. Jsme tak premiantem v Evropě. Aspoň v něčem...Bohužel.

Pokud se podíváme na naše východní sousedy – Slovensko, zjistíme, že zde mají zavedený cenový strop ve výši 1,50, - Kč za kWh elektřiny a plyn i teplo jim zdraží maximálně o 15 %. Důvod? Tamní vláda se domluvila se státním podnikem Slovenské elektrárny. U nás se všichni lidé hodili do vody a plavte. Navíc se šlo tvrdě na ruku akcionářům a soukromým vlastníkům. Jasný důsledek divoké privatizace za pravicových vlád, kdy máme obtížnou regulaci. I to ale šlo vyřešit státním dodavatelem energií. O něm se chvíli mluvilo, ale je ticho po pěšině. Další úspěch asociální vlády? Kdepak! Její lež. Dokonce i odkoupení soukromých akcí od polostátní energetické společnosti ČEZ se odkládá. Plujeme tedy dál močálem černým kolem bílých skal.

Když nahlédneme za naše západní hranice – do Německa, zjistíme zajímavou věc. Nejen, že v Německu zavedli cenový strop na elektřinu ve výši 400 euro za MWh elektrické energie, ale rázně pomohli tamnímu průmyslu. Na něj totiž nejvíce dopadá nárůst cen elektrické energie. Prioritou Německa je tedy podpora průmyslu a tím pádem zaměstnanosti. Má to svoji logiku. Lidé budou chodit do práce, nebude tolik sociálních bouří. Nebude extrémní drahota. Jaký je tedy cenový strop pro německé podniky? 130 eur za MWh elektrické energie. Zatímco český promysl skomírá, protože pro něj je cenový strop v „luftě“. Ale nebojte, prý možná v polovině prosince přijde naše vláda s ryze českým řešením. Sice nějaké peníze velké podniky dostanou, ale část budou muset vracet. K tomu lze dodat: chce se mi zvracet!

Naše vlastní vláda vystavila všechny energetické chudobě, dokonce nás vydala i na milost a nemilost vysokým cenám všeho. Když jsou totiž drahé vstupy, jsou i drahé výstupy. Inflace láme rekordy. Mělo by tedy logiku zavést cenový strop na energie i pro všechny tuzemské podnikatele. O tom vede dlouhé teorie ministr průmyslu a obchodu z korupčního hnutí STAN Jozef Síkela, bankéř, který asi nikdy neuměl počítat. Bude tedy cenový strop i pro české podniky? Dokud tomu bude šéfovat ministr likvidace českého průmyslu nikoliv. Pokud ano, tak se bude jednat o chaotický model. Jako vždycky.

A jaké řešení tedy nabízí naše vláda? Pleťte svetry, stáhněte si topení na 18 stupňů a pod peřinou se k sobě můžete tulit. K tomu omezte spotřebu elektřiny. Energetický regulátor (ERÚ) totiž radí, abychom v určitých časových úsecích nesvítili, netopili a povídali si třeba pohádky. Tohle už tady jednou v minulosti bylo. Vzpomínáte? V 50. letech 20. století se rovněž omezovaly dodávky elektřiny. Tenkrát za to mohli zlí imperialisté. Dnes za to mohou opět zlí imperialisté. Tato vláda za současné problémy vinila a viní minulou vládu. Kdo za to může teď? Současná vláda! A někteří komentátoři (v tomto případě komentátorka) dokonce tvrdí, že nastal zázrak. Dle ní klesá cena energií z důvodu, že se šetří. Jenže lidé šetří, protože je cena energií vysoká. Inu podivuhodný to kraj český.
 

Komu není z hůry dáno, u prezidenta nekoupí

Komu není z hůry dáno, u prezidenta nekoupí

Listopad 27, 2022

Ústava ČR prezidentu přisuzuje povinnost jmenovat generály a profesory. Tedy není český profesor, aby jeho status nebyl „pomazán“ hlavou státu a vrchním velitelem ozbrojených sil. Pravda vítězí. Nicméně ani diplom od autority potvrzující, že 100 % českých prezidentů osvědčuje kvality profesora, nezmění nic na faktu, že někteří profesoři pracující nezištně v NERV, jsou ve skutečnosti osli národa. V situaci, kdy vláda musela s odkazem na § 22 zákona o Policii ČR policii posílit o vojáky, aby zajistila kontrolu hranice, se NERV usnesl na tom, že je třeba policii redukovat a tím přispět k úsporám prostředků státního rozpočtu. Byla za tímto názorem jen hloupost, nebo i akademici pracují stejně jako tato vláda na podkopání funkčnosti českého státu?

 

Vývoj počtu policistů v České republice (průměrné přepočtené počty) v letech 2001–2021

pramen: Návrh státního závěrečného účtu Státního rozpočtu ČR, kapitola Ministerstvo vnitra (2002–2022)

 

Zastavme to nejhorší! Statistiky varují!

Zastavme to nejhorší! Statistiky varují!

Listopad 27, 2022

V průběhu roku 2022 došlo k nárůstů počtu vražd a sebevražd. Zejména narostl počet vícenásobných vražd. Příčinnou těchto tragických událostí byly většinou rodinné spory. Tím to ale nekončí. Současná neutěšená situace a nastupující krize mnohdy lidi žene k různým zkratovým jednáním. Když nahlédneme do statistik, zjistíme, že nárůst počtu vražd je většinou v době krize. Stejně je tomu i v případě počtu sebevražd. Je zajímavé sledovat, že nárůst násilných úmrtí koreluje s ekonomickou situací. Navíc zde lze sledovat i vztah k vládnoucí garnituře v době krize – vždy to byla vláda pravice (celá 90. léta 20. století, 2008, 2012). Dnes se ale nacházíme v úplně jiné situaci. Covidová pandemie „skončila“ a nastoupila energetická krize ve spojení s inflační a ekonomickou. To negativně dopadá na nízkopříjmové osoby, ale i střední třídu. Jestliže nevyšší počet duševních problémů byl za covidu z důvodu izolace, tak dnes je daný stav způsoben vysokými cenami, obavami z budoucnosti, případně z eskalace válečného konfliktu.

Místo toho, aby rizika přebíral stát, tak je přenáší na jednotlivce. To se projevuje v nárůstu duševních problémů, kdy lidé mají problém uživit rodinu a zabezpečit chod domácnosti. Nejvíce na to doplácí chudí a středně příjmové vrstvy, kdy se riziko nespravedlivě přerozděluje. Ti, kdo mají vysoké příjmy, riziko tolik nepociťují a mohou pouze spadnout do nižší vrstvy (rozuměj střední vrstvy). Zatímco sociálně ohrožení už nemají kam padat. V těchto případech může vzniknout nárůst jevu, který můžeme slovy prvního československého prezidenta T. G. Masaryka nazvat jako sebevražda, hromadným jevem společenským. O tomto aktu již dnes dokonce uvažují někteří umělci. Například herečka Obermaierová, která pomýšlí na sebevraždu, kdy ji drtí vysoké ceny energií. Kolik takových lidí je a v dohledné době bude? Nepochybně více. Bohužel. Inflace totiž stále roste, vše se zdražuje a lidem dochází peníze. Tento fakt může posléze vést ke zkratovým jednáním. V médiích pak můžeme číst titulky, že se upálil člověk, ten či onen se zastřelil, proběhla rodinná tragédie atd.

Měli jsme v mnoha oblastech fungující sociální stát. Ten je dnes v troskách a ještě je zde snaha o jeho další demontáž. Nápady se jen hrnou z úst pětidemoliční vlády a jejich poradního orgánu – Národní ekonomické rady vlády (NERV). Zvýšit věk odchodu do důchodu, privatizovat zdravotnictví i bezpečí. Pilíře, které mají být silné a státní jsou vystaveny oslabení a privatizaci. Jak tohle všechno vnímají ti, co nemají velké příjmy? Určitě jako zradu sociálních jistot, humanity, lidství. Kapitalismus vše nevyřeší, naráží na své limity. Ukazuje se, že začíná požírat své děti a nejen je. Požírá celou společnost a lidé začínají být bezradní. Od státu totiž očekávají pomoc a ne ničení. Současná Pětipsí vláda nás ale ve snaze zavést divoký kapitalismus žene do hluboké krize. Jak ekonomické, společenské, ale i morální. To vše může vést k nárůstu negativních jevů ve společnosti, zejména k vysoké míře kriminality.

Jako viníka nárůstu negativních společenských jevů můžeme označit současný systém, který nechává mnoho lidí v bezradnosti. Nikde nejsou žádná pozitiva. Navíc se začíná vytvářet tlak na zdravotní systém. Zejména v oblasti psychiatrie a psychologie, kdy evidujeme zvýšený nárůst psychických, ale i rodinných problémů. Tyto věci primárně plodí současný dravý systém – celý život je převeden na finance, což je lidsky špatně. Dluhové pasti, nízký příjem, vysoké ceny zboží denní spotřeby vede mnohé lidi až na okraj propasti. Jediným řešením je změna systému – od kapitalismu k socialismu tržního typu a sociálnímu státu.
 

Babišova EET? Jsem pro EET!

Babišova EET? Jsem pro EET!

Listopad 27, 2022

Poslanecká sněmovna na konci listopadu 2022 odhlasovala úplný konec Elektronické evidence tržeb (EET). Vládní asociální koalice to odůvodnila šikanou podnikatelů. Navíc prý nepřinesla nic pozitivního, jen problémy. Opravdu? Nemyslím si. Zavedením EET se narovnalo podnikatelské prostředí. Snížila se oblast šedé ekonomiky. Samozřejmě, že přinesla i náklady na zřízení registračních pokladen pro podnikatele. Záměrem EET bylo snížit únik peněz a více jich dostat do státního rozpočtu. Nikdo se nemohl vymluvit, že neodvádí daně.

Argumentem pravice pro zrušení EET je, že se jedná o šikanu státu a jeho dohled nad podnikatelským prostředím. Stát má dle pravice podnikatelům nechat trh neregulovaný a bez dohledu. Kam tento blud vede, jsme mohli vidět v devadesátkách. Rozkrádání, korupce, nepřehlednost, daňové úniky. Je toho mnoho. Zrušením EET se vracíme do oněch divokých privatizačních let. Tenkrát stát nic nehlídal, ba mnohdy i posvěcoval ty největší privatizační zločiny. Takže proč současná vláda 5P schválila zrušení EET? Že by zde byl opět záměr něco rozkrádat?

Kdyby EET zůstala zavedena, znamenalo by to vyšší příjem peněz do státního rozpočtu. Všichni by museli odvádět to, co mají státu odvádět. Bylo by více peněz na sociální péči, lepší a kvalitnější zdravotnictví. Rychlejší a kvalitnější silnice i doprava. Více peněz ve státním rozpočtu by se zcela jistě projevilo i jinde. Otázkou je pouze nastavení přerozdělování peněz. Nicméně nejdříve musím mít příjem, tam kde jej mám mít a posléze jej přerozdělovat tam, kde jsou peníze v rámci univerzality sociálního státu nejvíce potřeba.

Pochopil bych, že by EET nemuseli mít drobní živnostníci. Ti často stejně „melouchaří“ a dostávají peníze na fakturu. Tyto skutečnosti posléze zohledňují v daňovém přiznání. Drobní živnostníci by zavedením EET většinou tratili, protože nemají takový obrat. Zde šlo jen o správné nastavení systému. O nic víc. Z principu se má EET vztahovat na ty firmy, podniky a společnosti, které mají velké obraty. Jeho zrušením tohle všechno padá a připravujeme se na průšvih zvaný šedá ekonomika. Navíc ve spojení s nastupující krizí.

Ale možná je záměrem vládní pětidemolice zavést a rozvíjet švarcsystém, který bude výhodný pro občany. Všichni budou co nejvíce podvádět, aby měli doma své jisté. Do státní kasy se vybere ještě méně. Tím nastane tlak na další privatizaci všeho veřejného s odkazem, že na to nejsou peníze. Ostatně jak by mohly být, když se nevyberou a to i díky zrušení EET. Dle mého názoru není zrušení EET honba za démonem Babišem, za kterého bylo zavedeno. I když to pravice takto vykládá. Jedná se o skládačku, která nyní zapadá k nápadům NERVu. Ten totiž volá po další privatizaci a omezování státních výdajů.

Na závěr je nutné zmínit, zda jsou v Evropě země, které mají určitou obdobu EET zavedenu. Dle dostupných dat mělo k roku 2020 určitou formu elektronické evidence tržeb zavedenu 17 zemí. Posléze byla po dobu pandemie koronaviru EET mnohde pozastavena. Dalo se k ní ale bez problémů vrátit. Jejím zrušením stát bude přicházet o miliardy korun ročně. Nehledě na to, že největší tlak na zrušení EET vytvářela podnikatelská lobby. Tím vším vznikne prostředí, kde se vše bude obcházet, opět začne růst šedá ekonomika. Jako za pravicových vlád Klause, Topolánka či Nečase. Pravice se opět vybarvila. ODS a její kumpáni podporují své kamarády v dalším okrádání společnosti a státu. Falešná pravda a láska zvítězila nad rozumem.
 

Frost is coming from the East...

Frost is coming from the East...

Listopad 27, 2022

The New York Times reported that the videos circulating on the Internet regarding the shooting of the Russian prisoners are genuine. It is therefore evident that this crime was committed by the Ukrainian side. At least that is how it is being carefully interpreted by the US media. A distrust is beginning to emerge towards Ukrainian President Zelensky, who has been putting on (not only) acting performances of late. It was clear from the beginning that crimes are being committed in the war. It is more than obvious that they are being carried out by both sides of the conflict.

Not so long ago, even a report by the Nobel Peace Prize-winning human rights organisation Amnesty International made it clear that the Ukrainians were making shields of civilians and putting them at risk of death. This report has been vilified, especially by Czech right-wing politicians, even though it is highly objective and the organisation stands by it. Everyone understands that it is the civilians who bear the brunt of the war. War is an ox, as the classic would say. But to understand the current situation, it is necessary to know the history of the conflict. The conflict did not begin in 2014 or 2022, but immediately after the establishment of Ukraine in 1991.

From the very beginning, the Russian ethnic minority in eastern Ukraine has been a bone of contention. Until recently, it was the largest ethnic minority in the whole of Europe. It can be argued that if Ukraine had treated this minority in an orderly manner with clear rights, there would not have been a conflict. The second problem was the ill-considered expansion of NATO towards Russia's borders. As Pope Francis noted in May 2022, "perhaps NATO's barking at Russia's door led to the current war".

As the war approaches its one-year anniversary, the conflict threatens to freeze. Indeed, the energy war is proof of this. Europe is having a hard time preparing for winter, and some Czech cities are holding fundraisers for the Ukrainian army. Most recently in Unicov where people could bring old warm clothes. In a roundabout way, we have returned to the Protectorate period, when collections of this type were also organised. Only for the Nazi German army, which was freezing somewhere in the East. Here comes the new Winterhilfe!

Together with political scientist John Mearsheimer, we can argue that the West is directly responsible for the crisis in Ukraine. Not only by NATO expanding to Russia's doorstep and certainly causing panic in Russia. The West is responsible for one more thing: by promoting the neoliberal delusion of the invisible hand of the market. This led to a wild transformation not only in Russia but also in Ukraine after the collapse of the USSR. In real terms, it gave rise to large oligarchs, to high corruption. Ukraine is still the most corrupt country in Europe. It was 122nd out of 180 countries in the CPI (perception of corruption) in 2021.
 

Nejdříve vás budeme moralizovat, pak vás okrademe

Nejdříve vás budeme moralizovat, pak vás okrademe

Listopad 26, 2022

To je filosofie lidovecké strany už od 90. let 20. století. Daně se u nás nezvyšují, aby bylo více všeobecného blaha pro všechny, ale aby bylo z čeho přikrádat, a to jak na centrální úrovni (lidovci na Ministerstvo obrany), tak v krajích a obcích (např. pražský Dozimetr a brněnská Stoka). Stát se o výnos z daní dělí se 13 kraji plus hlavní město Praha a více než 6000 obcemi v rámci tzv. RUD (rozpočtové určení daní).

Lidovecký návrh na zavedení daňové progrese by tak měl zvýšit nejenom příjmy státu, ale také příjmy obcí. Ty jsou ale, na rozdíl od institucí centrální vlády, bez dohledu Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Člověk by proto očekával, že návrh na zavedení daňové progrese bude doprovázen návrhem na rozšíření kompetencí NKÚ, jak o to usilovaly politické subjekty s protikorupčním programem. Ty ale v současné vládě už nejsou. Takto je Jurečkův návrh jen dalším nepokrytým pokusem, jak pokračovat v lidovecké politice moralizování spojené s přikrádáním. Jak mi jednou sdělil jeden lidovec: "Trošku pomoct, trošku škodit. To se vždycky může hodit."

K tomu ještě musíme připočíst nápad Národní ekonomické rady vlády (NERV). Ten přišel v rámci úsporných dietních opatření s nápadem slučovat obce. Dle jeho propočtů se tím ušetří nemalé finanční prostředky. Sloučení je logické. Bude větší objem peněz a bude z čeho více přikrádat. Na tyhle peníze totiž Nejvyšší kontrolní úřad nevidí. Když už tedy NERV doporučuje slučování obcí, proč nedoporučí souběžně rozšíření pravomocí NKÚ? Že by to opět nikomu nevyhovovalo? Nepochybně. Mantrou současné prokorupční vlády je rozvoj korupce, ne její potírání. Za tichého nebo i aktivního tolerování strany KDU – ČSL.
 

"Nyní žijeme v jiném světě" - rozhovor s politologem Francisem Fukuyamou

"Nyní žijeme v jiném světě" - rozhovor s politologem Francisem Fukuyamou

Listopad 26, 2022

Dan Drollette Jr, 9. listopadu 2022
Dan Drollette je výkonným redaktorem Bulletinu atomových vědců. Je vědeckým spisovatelem/redaktorem a zahraničním zpravodajem, který psal reportáže ze všech kontinentů kromě Antarktidy. Jeho články vyšly mimo jiné v časopisech Scientific American, International Wildlife, MIT's Technology Review, Natural History, Cosmos, Science, New Scientist a BBC Online. Byl řečníkem TEDx v německém Frankfurtu nad Mohanem a držitelem Fulbrightova postgraduálního cestovního stipendia v Austrálii - kde žil celkem čtyři roky. Tři roky redigoval on-line týdeník CERN ve švýcarské Ženevě, kde se jeho kancelář nacházela 100 metrů od místa vstřiku Velkého hadronového urychlovače. Drollette je autorem knihy "Zlatá horečka v džungli: Závod o objevení a obranu nejvzácnějších zvířat vietnamského "ztraceného světa", kterou v dubnu 2013 vydalo nakladatelství Crown. Vystudoval BJ (bakalář žurnalistiky) na univerzitě v Missouri a magisterský obor psaní o vědě na programu Science, Health and Environmental Reporting na New York University.

V roce 1992 vydal politolog Francis Fukuyama nesmírně populární a velmi vlivný bestseller Konec dějin a poslední člověk. S rizikem přílišného zjednodušení v ní v podstatě tvrdil, že boj mezi ideologiemi je u konce a svět se po rozpadu Sovětského svazu a konci studené války ustálil na liberální demokracii a volném trhu. Fukuyama, který nyní působí na Institutu mezinárodních studií Freemana Spogliho na Stanfordově univerzitě, hovořil v polovině srpna v tomto rozhovoru s výkonným redaktorem Bulletinu Danem Drollettem Jr. o tom, jak se jeho myšlení od té doby vyvíjelo a měnilo - a v jiných ohledech zůstalo v některých otázkách stejné.

Fukuyama předpovídá, že navzdory tomu, že ruský prezident Vladimir Putin zpočátku převrátil trend liberální demokracie, dočká se dalších zvratů. Zatím se Putin nedočkal naplnění žádného ze svých nejtajnějších snů - Ukrajina bude ovládnuta Ruskem, neutrální země se vzdálí od NATO, východní Evropa se stane méně demokratickou. Podle Fukuyamy se však po celém světě - včetně Spojených států - stále objevují další tak zvaní autoritářští populisté.

Dan Drollette Jr: Blíží se 30. výročí vydání knihy Konec dějin a poslední člověk, a tak jsem doufal, že se dozvím, co si myslíte o současných událostech v Rusku a o tom, kam se věci od roku 1992 obecně ubírají. Jak byste pro naše čtenáře, kteří se narodili až po skončení studené války, nejlépe shrnul hlavní premisu knihy Konec dějin?
 
Francis Fukuyama: Nejprve bychom měli definovat některé pojmy. V době, kdy jsem je používal, jsem měl na mysli "dějiny" s velkým H - to, co byste dnes mohli nazvat modernizací nebo rozvojem. A "konec dějin" se netýkal ukončení historických událostí, ale spíše toho, kam tento historický proces směřuje.
 
Předpoklad se tedy v podstatě snažil nastolit otázku pokroku: Víte, děláme v lidské civilizaci pokrok? A pokud ano, jakým směrem se tento pohyb ubírá?
 
A v té době jsem argumentoval tím, že po 150 let si většina pokrokových intelektuálů myslela - spolu s Karlem Marxem -, že na konci dějin bude nějaká forma komunismu. Marx to říká zcela explicitně. Můj postřeh byl, že to rozhodně nevypadá, že bychom se tam někdy dostali, a že pokud bychom k nějakému konečnému výsledku směřovali, vypadalo by to spíše jako liberální demokracie spojená s tržní ekonomikou. Takový byl alespoň argument.
 
Neviděl jsem za obzorem žádnou lepší formu společenského uspořádání, o kterou bychom stále usilovali - ale to neznamenalo, že by všechny existující politické systémy byly skvělé nebo dokonalé. To byla každopádně podstata knihy.
Drollette: Putinova invaze do Ruska tento argument zpochybnila? Nebo byl převrácen již dříve, 11. zářím a válkou v Iráku?
 
Fukuyama: No, víte, dějiny nikdy neprobíhají lineárně, je v nich spousta vzestupů a pádů - což se odráží v mé následné velké dvousvazkové sérii o politickém řádu.
 
Ve 20. století jsme zažili velmi vážnou krizi demokracie, kdy došlo k nástupu Hitlera a Stalina. A dvě světové války. A mnoho dalších překážek na cestě. Ještě v 70. letech 20. století to s demokraciemi nevypadalo dobře.
 
Očekává se tedy, že ne každý rok bude všechno jen a jen na dobré cestě. Ale s dostatečně dlouhou perspektivou můžete vidět pokrok ve způsobu, jakým se lidská společenství organizují.
 
Přesto, pokud se na to podíváte z krátkodobého hlediska, je zřejmé, že se nyní nacházíme ve zcela jiném období než v roce 1992, kdy byla kniha vydána - což bylo jen několik let po pádu Berlínské zdi. Tehdy jsme byli zhruba v polovině toho, co politolog Samuel Huntington[1] nazval "třetí vlnou demokratizace", kdy jsme se z 35 demokracií na počátku 70. let dostali na více než 100 v prvním desetiletí 21. století.
 
Zhruba od roku 2008 se však nacházíme v takzvané "demokratické recesi", kdy se situace vrací zpět a počet demokracií klesá.
 
A myslím, že ještě důležitější je, že jsme zaznamenali skutečný úpadek demokracie v některých velkých a důležitých zemích, jmenovitě ve Spojených státech - ale víte, Indie by pravděpodobně měla být také na vrcholu tohoto seznamu. Je zřejmé, že se propadáme. Na cestě je mnoho autoritářských vlád, které upevňují svou moc.
 
Ruská invaze je součástí tohoto regresu. Má zvláštní význam, protože přinejmenším v Evropě na konci studené války panoval pocit, že nyní existuje konsensus o liberální demokracii - a že potřeba vojenských konfliktů a územních agresí byla prostě nahrazena, protože všichni akceptovali politické uspořádání v Evropě po roce 1991.
 
A to nyní zjevně neplatí.
 
Takže v tomto menším časovém měřítku jsme se vraceli zpět. Je to jiný druh světa, ve kterém nyní žijeme.
 
Drollette: Vzpomínám si, že na počátku 90. let panoval optimismus. Chvíli se zdálo, že všichni vědí, že ruské slovo "glasnosť" znamená "otevřenost" a "perestrojka" znamená " přestavba". Je však přehnané tvrdit, že se nyní vrací studená válka?
 
Fukuyama: Nejsem si jistý, zda je to nejpřínosnější způsob uvažování; studená válka měla určité velmi specifické rysy, například konflikt o ideologii. Ale určitě je to tak, že svět se nyní dělí na země, které jsou v podstatě liberálními demokraciemi, a na ty, které jimi nejsou.
 
A je třeba mít na paměti, že ty nedemokratické země jsou velmi různorodé. Některé z nich jsou levicové režimy jako Venezuela nebo Nikaragua, jiné jsou konzervativní nacionalistické, jako Erdoganovo Turecko nebo Maďarsko Viktora Orbána.
 
Co však mají tito autoritáři společné, je to, co se jim nelíbí - a nelíbí se jim pravidla, která omezují jejich vlastní moc. Vidíte, že se to děje v poměrně velkém počtu zemí, a to velmi znepokojivým způsobem, právě teď po celém světě.
Drollette: Zařadil byste do této kategorie našeho exprezidenta Donalda Trumpa?
 
Fukuyama: Ano - je to exponát číslo jedna.
 
Víte, při vzestupu populistického vůdce se stává, že je tento vůdce nejprve legitimně zvolen, stejně jako byl v roce 2016 zvolen Trump. A pak tento demokratický mandát využije k tomu, aby začal demontovat liberální část liberální demokracie - to znamená právní stát nebo jakákoli ústavní omezení výkonné moci.
 
To je vlastně to, o co se Trump následující čtyři roky snažil: snažil se z ministerstva spravedlnosti udělat spíše politický nástroj, který by mohl používat, než nezávislého vykonavatele vzájemných zákonů. Snažil se zpolitizovat byrokracii a obecněji federální soudnictví.
 
A myslím, že vrcholným aktem nezákonnosti bylo to, co se stalo 6. ledna - o čemž díky Výboru 6. ledna nyní víme, že to nebyla jen spontánní demonstrace, která se nějak vymkla kontrole. To, co se toho dne stalo, bylo výsledkem plánované snahy o zvrácení legitimních voleb.
 
Takže ano, ve skutečnosti je pro mě velmi těžké vzpomenout si na jiný případ v amerických dějinách, kdy politik takového formátu neakceptoval výsledek voleb. Vlastně je velmi těžké vůbec pomyslet na jiné vyspělé demokracie, kde se něco podobného vzdáleně stalo. Takže se domnívám, že jde o velmi závažné porušení liberálních norem.
 
Drollette: Joe Biden byl přece také zvolen - a následně se pokusil některé z těchto norem obnovit. Myslíte si, že tyto dvě věci ukazují, že západní demokracie může být schopna autokorekce?
 
Fukuyama: Určitě je dobře, že máme volební proces, který nám umožňuje pohnat vůdce k odpovědnosti a vyměnit je.
 
To, co mi teď dělá starosti, je skutečnost, že se Trumpovi podařilo přesvědčit většinu Republikánské strany, že volby v roce 2020 byly nelegitimní. Není to většina země, ale pořád je to možná 30 nebo 40 procent voličů, kteří si myslí, že Biden není legitimním prezidentem. A to je z hlediska stability naší demokracie nesmírně znepokojivé.
 
Nejen to, ale myslím si, že Trump svým způsobem nepochopil mechanismy americké vlády natolik dobře, aby volby v roce 2020 skutečně zvrátil. Ale on a spousta jeho kolegů z Republikánské strany se teď snaží dosadit úředníky, kteří s tímto narativem o "ukradených volbách" souhlasí - jako ministry zahraničí nebo lidi zodpovědné za volební administrativu. Pokud by stejné podmínky nastaly v roce 2024, byli by tentokrát schopni volby skutečně úspěšně zvrátit.
 
A to vyvolá naprosto vážnou ústavní krizi. Myslím, že je to vlastně jedna z nejvážnějších hrozeb, kterým americká demokracie v současnosti čelí.
Drollette: Takže poprvé to byla taková zkouška na nečisto - jako by se učili, jak to dělat správně? A teď...
 
Fukuyama: ... a teď už mají know-how a vytvářejí nástroje, ano.
 
Drollette: Je to děsivý moment.
 
Fukuyama: Velmi děsivý. A co je také velmi nešťastné, je to, že většina lidí - včetně těch, kteří nemají rádi Donalda Trumpa - si tento problém nijak zvlášť neuvědomuje, ani se kolem něj příliš nemobilizuje.
 
To je do jisté míry pochopitelné, protože jsou to hlavně politologové - jako já -, kdo věnuje pozornost věcem, jako jsou pravidla pro sčítání hlasů nebo sbor volitelů a tak dále. Většinu běžných voličů mnohem více zajímají ceny benzínu a podobné bezprostřednější problémy. A myslím, že mají tendenci věřit, že naše politika je stále takovým normálním druhem sporu o daně, regulace a tak dále.
 
Ale já si myslím, že v současné době jde o mnohem zásadnější otázky.
 
Drollette: Můžeme změnit vývoj událostí? Nepomáhal jste založit časopis s tímto posláním?
 
Fukuyama: Ano, jmenuje se American Purpose[2].
 
Časopis byl skutečně založen s cílem bránit klasickou formu liberalismu - doktrínu, že všichni lidé mají základní práva, která musí být chráněna právním státem, a že tato myšlenka byla zpochybněna jak pravicí, tak levicí.
 
Myslím, že v konečném důsledku je způsob, jak chránit liberální demokracii, politický. Tím mám na mysli, že musíte vyhrát volby a dostat k moci lidi, kteří jsou oddáni liberální demokracii a jejím institucím, kteří jsou ochotni respektovat normy nutné k udržení demokracie v chodu.
 
Nakonec, pokud nevyhrajete volby, tak se vám to nepodaří. A tak jsem se na to hodně soustředil.
 
A slovo "liberalismus" nemyslím ve stranickém smyslu. Nikdy v životě jsem nebyl silným straníkem, kdy bych opravdu chtěl pracovat pro jednu konkrétní stranu. Ve skutečnosti jsem začínal jako republikán a pak jsem změnil stranu. Někdy v posledních letech jsem cítil, že Republikánská strana je stále extrémnější - a nastává okamžik, kdy jedna strana sklouzává k něčemu, co se v podstatě rovná podpoře autoritářských myšlenek, a pak už to není jen stranická záležitost, ale otázka základních hodnot demokracie. A myslím, že právě v tomto bodě se právě nacházíme.
Drollette: Kdo jsou vaši prezidentští velcí oblíbenci? Četl jsem, že jste mluvil o něčem, čemu se říká "realistický wilsoniánství"[3].
 
Fukuyama: Nejsem si jist, zda mám prezidentské oblíbence, kteří by se lišili od těch, které by jmenovala spousta jiných lidí. Pracoval jsem pro George H. W. Bushe - staršího Bushe - který byl v mnoha ohledech jedním z nejkompetentnějších prezidentů, pokud jde o zahraniční politiku. Určitě byl v mnoha ohledech jedním z prozíravějších prezidentů: Úspěšně zvládl konec studené války, což mohl být nesmírně nebezpečný okamžik v dějinách lidstva. A myslím, že to udělal velmi dobře.
 
A umožnil velké rozšíření počtu liberálních demokracií v Evropě a pokusil se položit základy postsovětského bezpečnostního uspořádání v Rusku.
 
Je pravda, že Vladimir Putin se to právě teď snaží zrušit, ale Bush měl schopnosti i vizi, aby alespoň nastoupil cestu vedoucí k takovému přechodu.
 
Vážím si vůdců, kteří mají podobný internacionalistický pohled, kteří Spojené státy nepovažují jen za další zemi, ale za důležitou oporu při budování širšího, stabilního globálního řádu. A pokud těmto povinnostem nebudeme dostát, svět nebude lepší.
 
Drollette: Bush starší se skutečně snažil oslovit spojence a vytvořit koalice, nevěřil, že půjde sám. A nepronesl George H. W. Bush nějaké prohlášení v tom smyslu, že až padne Berlínská zeď, nebude on tančit na jejím vrcholu? On chtěl...
 
Fukuyama: Byl velmi opatrný, nechtěl sovětskému vedení vmést do tváře, že jejich strana studenou válku prohrála. Bush starší si byl velmi dobře vědom potřeby spojenců a konsensu. A v tomto ohledu se dost lišil od svého syna George W. Bushe, který v podstatě ignoroval celkem všeobecný nesouhlas s invazí do Iráku a prostě pokračoval. Všichni za to v mnoha ohledech stále platíme.
 
Drollette: Vraťme se k Putinovi - v polovině dubna jste byl v Salonu citován[4], když jste řekl, že "on [Putin] v tuto chvíli vypadá jako velký nekompetentní hlupák. Jeho invaze na Ukrajinu vedla k přesně opačnému výsledku, než zamýšlel. Putin Ukrajince sjednotil. Upevnil jejich představu, že jsou samostatným národem se silnou národní identitou oddělenou od Ruska. Putin zničil obrovskou armádu, kterou vybudoval." Je to tak?
 
Fukuyama: Myslím, že nyní je to ještě pravdivější než v dubnu: Putin tvrdil, že se obává rozšiřování NATO - a v důsledku jeho invaze nyní Švédsko i Finsko vstupují do NATO.
 
Jediná část, která není zcela jasná, je, jaký bude nakonec výsledek války. Nadále jsem poměrně optimistický ohledně toho, čeho budou Ukrajinci schopni dosáhnout.
 
Protože pokud pozorně sledujete skutečné dění na místě, ruské ztráty na lidech a technice jsou naprosto ohromující. K dnešnímu dni [11. srpna] Pentagon odhaduje, že za prvních šest měsíců ztratili 70 000 až 80 000 mrtvých a zraněných.
 
To znamená, že Rusko ztratilo možná polovinu invazních sil, které shromáždilo kolem Ukrajiny. To je opravdu dost neuvěřitelné. Pokud jde o logistiku, tak z hlediska lidských zdrojů sáhli na dno, protože nemohou sehnat dost vlastních lidí, kteří by za ně bojovali.
 
Pokud bude tento trend pokračovat, je docela možné, že je Ukrajinci budou schopni vytlačit alespoň z jihu Ukrajiny a znovu otevřít své černomořské pobřeží - což je podle mého názoru pro přežití Ukrajiny jako nezávislého státu velmi důležité. Ukrajina je jedním z největších světových vývozců zemědělských produktů a tato celosvětová potravinová krize, ve které se globální jih nachází, je z velké části způsobena ruskou blokádou těchto černomořských přístavů. Je velmi důležité, aby byly znovu otevřeny - jak kvůli Ukrajině, tak kvůli všem lidem, kteří potřebují toto obilí kupovat.
 
A já si myslím, že existuje možnost, že se tak stane do konce tohoto kalendářního roku.
Drollette: Máte dojem, že pokud jde o očekávání lidí od Ukrajiny, tak se cíle neustále posouvají? Zdálo se, že na začátku experti říkali: "Pokud Ukrajina vydrží tři dny, bude to velké vítězství. Pak se říkalo: "Když neztratí hlavní město, tak je to úspěch." A pak se to změnilo. A teď je to "Dokážou Ukrajinci Rusy úplně vytlačit?".
 
Fukuyama: Ano, rozhodně.
 
A zároveň lidé Ukrajince od prvního dne podceňovali. V rámci americké zpravodajské komunity všichni odborníci očekávali, že Rusko může Ukrajinu velmi rychle porazit. Když se tak nestalo, začali pak říkat: "No, je nevyhnutelné, že dojde k šarvátce a dlouhé opotřebovávací válce a Ukrajina nebude schopna Rusům zabránit v postupných ziscích." To se stalo.
 
Ale nemyslím si, že konvenční moudrost je v tuto chvíli skutečnou moudrostí. Je možné, že Ukrajince stále podceňujeme. Uvidíme, ale mám důvodnou naději, že se dynamika změní - a mohla by se poměrně dramaticky změnit na ukrajinskou stranu. A to je podle mě jediný základ, na kterém má smysl zahájit nějaké mírové jednání.
 
Drollette: Jaké předpoklady musí být splněny, aby obě strany chtěly zasednout k jednacímu stolu?
Fukuyama: No, myslím, že Rusové musí být oslabeni do té míry, že je to bude bolet, a uvědomí si, že nejsou v pozici, kdy mohou očekávat udržitelnou a dlouhodobou okupaci země, kterou dobyli. K tomu může dojít buď vojensky - tím, že budou jednoduše vyhnáni -, nebo to může nastat v důsledku pouhého vyčerpání a uvědomění si, že tuto armádu nemohou v poli udržet.
 
V té chvíli se mohou obávat širšího zhroucení režimu, což by je mohlo připravit na to, aby zasedli k jednacímu stolu.
 
Drollette: A na straně Ukrajiny, potřebují ještě nějaká další vítězství?
 
Fukuyama: Ano, myslím, že ano.
 
To vše se vrací k základní analýze toho, proč k této válce vůbec došlo. Existuje názor, který prosazuje John Mearsheimer[5] z Chicagské univerzity, který říká, že Rusko bylo k této invazi dohnáno expanzí NATO, že soustavné rozšiřování NATO po roce 1991 vedlo k obavám Ruska o bezpečnost a toto je prostě jejich reakce na tento stav.
 
John je shodou okolností můj starý přítel. Ale v tomto bodě s ním naprosto nesouhlasím, a to z několika důvodů.
 
Zaprvé, pokud si jednoduše poslechnete, co Rusové říkají o svých motivech, pak se jim samozřejmě nelíbilo rozšiřování NATO - ale na druhou stranu se jim nelíbily žádné změny, ke kterým došlo po rozpadu bývalého Sovětského svazu: Nelíbilo se jim, že se Ukrajina stala samostatnou zemí. Nelíbilo se jim rozpuštění Varšavské smlouvy. Nelíbilo se jim, že se východní Evropa stala demokratickou. A v podstatě výslovně prohlásili, že by rádi všechny tyto věci zvrátili.
 
Takže si myslím, že jakékoliv krátkodobé příměří nebo mírové jednání právě teď, kdy okupují čtvrtinu území Ukrajiny, mír nepřinese. Bude to prostě příměří. Rusové budou znovu zbrojit a v okamžiku, kdy se budou cítit dostatečně silní na to, aby znovu začali válku, tak ta začne znovu.
 
V důsledku toho si myslím, že Rusové musí být postaveni do pozice, kdy si uvědomí, že nemohou pokračovat v této strategii. A to vyžaduje, aby byli vytlačeni z mnoha území, na kterých se právě nacházejí, a cítili se mnohem slabší. V tu chvíli si myslím, že by mohlo dojít k serióznímu jednání.
 
Drollette: V časopise American Purpose jste napsal článek nazvaný "Příprava na porážku", v němž jste tvrdil, že Rusko může na Ukrajině přímo prohrát - a že kolaps může být náhlý[6].
 
Fukuyama: Ano. Loni na jaře se to samozřejmě nestalo - i když Rusové byli poraženi na severu a museli se stáhnout z oblasti kolem hlavního města Ukrajiny Kyjeva a kolem Charkova a pak se přesunout zpět do malých sektorů na východě.
 
A stále existují důležité soubory bitev, které se teprve odehrají.
 
Ale myslím si, že je možné, že se jejich širší pozice začne úplně hroutit, protože jejich ztráty na lidských zdrojích a vybavení jsou naprosto ohromující. A teď zjišťují, že i samotný Krym je zranitelný. Ztrácejí to, co považovali za bezpečný týlový prostor.
 
Drollette: A když už mluvíme o zranitelnosti, bylo šokující vidět, že vlajková loď ruské flotily, Moskva, byla potopena. Myslíte si, že existuje nějaké nebezpečí, že v takových chvílích - když dojde k tak šokující ztrátě ruské hrdosti - si Putin řekne: "Já jim ukážu: "Udělám demonstraci, odpálím jadernou raketu?".
Fukuyama: Tendence k eskalaci je vážnou otázkou.
 
A nejde jen o jaderné zbraně - jsou tu i chemické a biologické zbraně, které mají Rusové ve svých zásobách.
 
Myslím, že každý, kdo tyto obavy bez rozmyslu zavrhuje, neuvažuje správně, protože se jedná o jednu z největších jaderných mocností na světě, se kterou máte co do činění.
 
Myslím si však, že pravděpodobnost, že se prostě takhle rozhodnou, není tak vysoká, jak si mnoho lidí myslí, a to z několika důvodů. Ten nejzásadnější souvisí s povahou jaderných zbraní. Opravdu nejsou dobré jako vojenské zbraně - jako věci, které se hodí k dobývání zemí tím, že se zmocní a udrží území, a podobně. Primárním účelem jaderných zbraní je odstrašení - zabránit druhé straně, aby použila své jaderné zbraně.
 
A Rusové to vědí a vědí, že na jakékoli první použití jaderných zbraní bude reagováno odvetou - buď jadernou, nebo konvenčními silami - a že všechny tyto scénáře způsobí, že Rusko na tom bude hůře, než kdyby k eskalaci nedošlo.
 
Takže dokud bude v Rusku racionální vedení, myslím, že to vydrží.
 
Druhým důvodem, proč si myslím, že takto nezasáhnou, je to, že během celé války vlastně nedali najevo, že by se chystali eskalovat tímto způsobem. Myslím tím, že kdyby to chtěli udělat, viděli byste nejrůznější indikátory, jako například to, že Rusové začnou vytahovat tyto zbraně ze skladů, přejdou na vyšší stupeň pohotovosti a tak dále. A nic z toho se nestalo, ani po potopení křižníku Moskva.
 
Chci říct, že ačkoli bylo překročeno mnoho prahů, Rusové vlastně zůstali docela, docela opatrní.
 
Takže si nemyslím, že jsou to takoví ti spouštěči.
 
Přesto si myslím, že Bidenova administrativa byla přiměřeně opatrná. Hned na začátku řekli, že se nepokusí zavést bezletovou zónu nad Ukrajinou, protože bezletová zóna by vyžadovala útoky na ruské cíle, a to jak ve vzduchu, tak na základnách v Rusku. A myslím, že existuje reálná obava, že jakmile překročíte tuto hranici - kdy USA nebo NATO přímo zaútočí na ruský cíl - bude to vyžadovat nějakou ruskou odpověď. A to je důvod, proč se Spojené státy drží zpátky s takovou eskalací.
 
Drollette: Vidíte způsob, jak může Putin přežít toto neúspěšné dobrodružství na Ukrajině?
 
Fukuyama: Bohužel, tyto autoritářské režimy jsou dost odolné. Podívejte se na Asada v Sýrii nebo Nicoláse Madura ve Venezuele - to jsou vůdci, kteří během deseti let svou zemi zcela rozvrátili. Sýrie a Venezuela jsou na pomyslném chvostu v počtu uprchlíků - v obou případech vyrobili přes 4 miliony lidí, kteří byli prostě vyhnáni ze svých zemí. Přesto jsou tito diktátoři stále u moci.
 
Takže si nemyslím, že existuje nějaká automatická míra selhání, která by Putina donutila odejít, i když se o tom hodně spekuluje. Jistě, pokud jste ruská elita nebo pracujete v bezpečnostních službách a vidíte, jak vás bičuje Ukrajina - o které jste si mysleli, že to bude procházka růžovým sadem -, pak byste byli dost naštvaní.
 
Ale v politice je velmi těžké poznat, kdy se toto znepokojení promítne do skutečné ochoty jednat, protože to je velmi riskantní. A je v tom spousta pocitů nacionalismu a národní hrdosti a tak dále. Takže bych nedělal žádné předpovědi ohledně Putinova přežití, kromě toho, že nemůžeme počítat s tím, že ho svrhne něco, co se stane na bojišti.
 
Drollette: Vůbec mě nenapadá, kdo by mohl být jeho možným nástupcem.
 
Fukuyama: Jedním z problémů Ruska je, že je to režim, kterému my politologové říkáme "personalistický" - to znamená, že není postaven na silných institucích, kde máte jasnou, ústavní linii nástupnictví. Mám na mysli, že mají ústavu a teoretickou linii nástupnictví, ale ve skutečnosti, kdyby Putin zítra zemřel na infarkt, nastala by šílená rvačka o moc mezi všemi těmi mocnými oligarchy a šéfy bezpečnostních služeb a vojáky. Na to se prostě nedá dohlédnout žádným řádným způsobem.

Odkaz na originální rozhovor: https://thebulletin.org/premium/2022-11/its-a-different-kind-of-world-were-living-in-now-interview-with-political-scientist-francis-fukuyama/?utm_source=Newsletter&utm_medium=Email&utm_campaign=MondayNewsletter11142022&utm_content=NuclearRisk_Fukuyama_11092022
 
Obrázek: Pixabay
Z anglického originálu přeložil: Jan Klán
 

Mráz přichází z Východu…

Mráz přichází z Východu…

Listopad 25, 2022

New York Times uvedl, že videa, která kolují po internetu ve věci zastřelení ruských zajatců, jsou pravá. Je tedy evidentní, že tento zločin spáchala ukrajinská strana. Alespoň je to takto opatrně vykládáno médii v USA. Začíná se objevovat nedůvěra směrem k ukrajinskému prezidentovi Zelenskému, který poslední dobou předvádí (nejen) herecké výkony. Od začátku bylo jasné, že ve válce se dějí zločiny. Je více, než zřejmé, že je provádějí obě dvě strany konfliktu.  

Není to tak dávno, co dokonce zpráva lidskoprávní organizace, nositelky Nobelovy ceny za mír, Amnesty International jasně říkala, že Ukrajinci si dělají z civilistů štíty a vystavují je riziku smrti. Tato zpráva byla haněna zejména českými pravicovými politiky, byť je vysoce objektivní a organizace si za ni stojí. Všichni chápou, že válku nejvíce odnášejí civilisté. Válka je vůl, jak by řekl klasik. Jenže pro pochopení současného stavu je nutné znát historii konfliktu. Ten totiž nezačal v roce 2014 ani v roce 2022, ale ihned po ustavení Ukrajiny roku 1991.

Jablkem sváru byla od samého počátku ruská etnická menšina na východě Ukrajiny. Ta byla do nedávna největší etnickou menšinou v celé Evropě. Můžeme tvrdit, že pokud by se Ukrajina k této menšině chovala spořádaně s jasnými právy, tak by ke konfliktu nedošlo. Druhým problémem bylo neuvážené rozšiřování NATO směrem k ruským hranicím. Jak v květnu 2022 poznamenal i papež František: „možná štěkání NATO u ruských dveří vedlo k současné válce“.

Jak se válka blíží ke svému ročnímu výročí, hrozí zamrznutí konfliktu. Ostatně válka o energie je toho důkazem. Evropa se těžko připravuje na zimu a v některých českých městech se pořádají sbírky pro ukrajinskou armádu. Naposledy v Uničově kam lidé mohli nosit i staré teplé oblečení. Oklikou jsme se vrátili do období protektorátu, kdy se rovněž pořádaly sbírky tohoto typu. Akorát pro nacistickou německou armádu, která mrzla kdesi na Východě. Přichází nové Winterhilfe!

Spolu s politologem Johnem Mearsheimerem můžeme tvrdit, že za krizi na Ukrajině je přímo zodpovědný Západ. Nejen tím, že se NATO rozšiřovalo k ruským dveřím a vyvolalo v Rusku určitě paniku. Západ je zodpovědný ještě jednou věcí: prosazováním neoliberálních bludů o neviditelné ruce trhu. Ta vedla po rozpadu SSSR k divoké transformaci nejen v Rusku, ale i na Ukrajině. Reálně dala vzniknout velkým oligarchům, vysoké korupci. Ukrajina je stále nejzkorumpovanější zemí v Evropě. Z celkového žebříčku CPI (vnímání korupce) byla v roce 2021 na 122 místě  ze 180 zemí.
 

Co říká - a neříká - nová revize stavu jaderných zbraní o jejich budoucnosti

Co říká - a neříká - nová revize stavu jaderných zbraní o jejich budoucnosti

Listopad 24, 2022

Victor Gilinsky
Victor Gilinsky je fyzik a v době Fordovy, Carterovy a Reaganovy vlády byl komisařem americké jaderné regulační komise.
Bidenova administrativa zveřejnila 27. října odtajněnou verzi dokumentu Nuclear Posture Review (NPR), který vypracovalo ministerstvo obrany na základě pověření Kongresu a který popisuje politiku administrativy ohledně úlohy jaderných sil USA. Ve srovnání s předchozí verzí, kterou Trumpova administrativa vydala v roce 2018, působí méně agresivně a zpřísňuje rozsah možností použití amerických jaderných zbraní. V mnohém se však překrývá. Hlavními hrozbami zůstávají Čína, Rusko, Severní Korea a Írán. A americké jaderné síly jsou popsány jako určené k odvrácení jaderných (a konvenčních) strategických útoků na Spojené státy a jejich "spojence a partnery" a k převaze, pokud dojde k válce. Různí analytici již NPR podrobně rozebrali. Zůstávají však nezodpovězené základní otázky: Kdo přesně jsou spojenci a partneři, kterým Spojené státy poskytují jadernou ochranu? A proč země rozšiřuje jaderné záruky na odstrašení konvenčních útoků na tyto spojence a partnery?
Spojenci a partneři. Zdá se, že "spojenci" jsou určitou kategorií, ale v NPR není uveden žádný konkrétní seznam. Příliš nepomůže ani webová stránka ministerstva obrany, která uvádí pouze "příklady" spojenectví USA - 29 členů NATO a Austrálii, Nový Zéland a Maroko [sic]. Japonsko a Jižní Korea zřejmě spadají do kategorie spojenců mimo NATO, která zahrnuje asi tucet zemí. Vztahuje se na všechny z nich americký deštník? NPR nám to neříká.
NPR je ještě nejasnější, pokud jde o "partnery". Ministerstvo obrany stírá rozdíl mezi spojenci a partnery a uvádí pouze, že partnerství je méně formální než aliance. Do kategorie chráněných partnerů jistě patří Izrael, přestože má vlastní obrovské jaderné síly (což americká vláda veřejně nepřiznává), a pravděpodobně i Saúdská Arábie. Obě země se v poslední době chovaly ve vztahu k válce na Ukrajině vyloženě neochotně, což naznačuje, že ochrana ze strany USA s sebou nenese reciproční závazky. Ministerstvo označilo Kolumbii za "nejbližšího partnera Spojených států v Latinské Americe", takže ji musí zahrnout. Ministerstvo obrany se rovněž zmínilo o "významném partnerství s Indií". Uvádí, že má 76 partnerství, přičemž každý rok přibývají dvě nebo tři. Vztahují se na všechna z nich jaderné záruky? Pravděpodobně ne, ale v odtajněném NPR se to neuvádí. Možná se jedná o plovoucí kategorii, přičemž Spojené státy kdykoli rozhodnou, kdo do ní patří a kdo ne. V každém případě americká veřejnost neví, na které země se vztahují jaderné záruky USA, a to je problém, protože to může potenciálně vést Spojené státy k jaderné válce a stát se terčem.
Jaderná reakce na konvenční útok. Ochrana zemí bez jaderných zbraní před jaderným útokem je pochopitelná. (Méně jasné je, proč by Spojené státy poskytovaly záruky zemím, které mají vlastní jaderné zbraně.) Proč by však Spojené státy souhlasily s tím, že budou chránit tyto země svými jadernými zbraněmi před konvenčním útokem, a případně by se tak dostaly do pozice první země, která by porušila tabu týkající se použití jaderných zbraní?
Myšlenka odpovědět na konvenční útok jadernými silami USA pochází z dob studené války, kdy se západní Evropa musela bránit proti početní převaze sovětských sil. Ani tehdy to nedávalo smysl, v neposlední řadě proto, že západní Německo, které Spojené státy bránily, se nechtělo stát jaderným bojištěm. Robert McNamara mi po letech, kdy už byl ministrem obrany, řekl, že přestože to bylo v americké doktríně, byl rozhodnutý nepoužít jaderné zbraně proti jakémukoli sovětskému konvenčnímu útoku. (Ptal jsem se, zda o tom řekl Georgi Bundymu a prezidentu Kennedymu. "Ne," řekl, "považovali by mě za slabocha." To nám o rozhodování o jaderných zbraních hodně napovídá).
 
Z NPR jasně vyplývá, že důvodem, proč se stále držíme této doktríny, která předpokládá první použití jaderných zbraní ze strany USA, i když hlavní důvod k tomu vyprchal, je to, že to požadují spojenci a partneři: "Rozšířené jaderné odstrašení USA je základem tohoto přístupu a spojenci a partneři si mohou být jisti, že Spojené státy jsou ochotny a schopny odstrašit celou řadu strategických hrozeb, kterým čelí, ať už v krizi, nebo v konfliktu." NPR Trumpovy administrativy z roku 2018 je v tomto bodě svým způsobem přímočařejší: "samotné konvenční síly jsou nedostatečné k ujištění mnoha spojenců, kteří pro svou bezpečnost oprávněně přikládají rozšířenému jadernému odstrašení USA obrovskou hodnotu."
To naznačuje, že spojenci a partneři vrtí psem USA. To je však hudba pro uši jaderného zbrojního establishmentu, který toho využívá k zajištění štědrého financování: "Modernizace americké jaderné triády a regionálních schopností jsou základními prvky rozšířených závazků USA v oblasti odstrašování. Pouze pokud Spojené státy dokážou odvrátit strategický útok proti vlasti, mohou si být spojenci a partneři jisti, že regionální závazky USA v oblasti rozšířeného odstrašování jsou důvěryhodné." Stručně řečeno, aby Spojené státy důvěryhodně splnily požadavky spojenců a partnerů, musí se chránit tak účinně, aby k jejich ochraně mohly beztrestně použít své jaderné síly. K tomu je zapotřebí spousta hardwaru.
Informační list ministerstva obrany NPR uvádí následující vysvětlení důležitosti tohoto opatření: "Globální alianční a partnerská síť USA je vojenským těžištěm". To odkazuje na koncept "Schwerpunkt" ("těžiště") pruského generála a vojenského teoretika Carla von Clausewitze, který popisuje vojenskou doktrínu USA. Ministerstvo jej popisuje jako "zdroj síly, který poskytuje morální nebo fyzickou sílu, svobodu jednání nebo vůli jednat". Jinými slovy - podle názoru ministerstva, který zřejmě podpořil i Bílý dům - jaderné zbraně spojují globální síť, která Spojeným státům poskytuje celosvětovou moc, včetně moci ekonomické. Tato moc je výhodou pro jaderné ručení za riziko pro "spojence a partnery".
Civilní kontrola. Tato domnělá ústřední role v globální síti staví jaderné zbrojovky do tak silné pozice, že se téměř vymykají politické kontrole. Samozřejmě, že civilisté mohou stále ještě zasahovat do některých okrajů, přesouvat některé finanční prostředky odtud tam, ale jít nad tento rámec - například přijmout politiku "žádného prvního použití" - by podle tohoto způsobu uvažování ohrozilo roli Ameriky jako vůdce globální sítě. Protože odstrašení je pouze v mysli protivníka, musí se jaderní odborníci vyhnout jakémukoli náznaku nejistoty ohledně ochoty Spojených států použít sílu. Obezřetnost se snadno zaměňuje se slabostí. Nic není pro amerického představitele národní bezpečnosti nebezpečnější než podezření ze slabosti - jak dokládá McNamarova důvěra, kterou mi projevil. Potřeba neustále rozptylovat obavy spojenců a partnerů prokazováním "důvěryhodnosti" ochoty použít sílu vychyluje rozhodování o jaderných zbraních nebezpečným směrem.
Budoucí riziko. Mohou Spojené státy, Rusko a rostoucí Čína neustále zdokonalovat své jaderné síly, přičemž nové generace jejich analytiků budou neustále hledat způsoby, jak tyto síly využít pro politické výhody, a přitom neudělat chybu se smrtelnými následky? Možná mohou, ale na jak dlouho? Lidstvo mělo štěstí, že přežilo studenou válku. Tu už máme za sebou, ale zbraně stále vnucují uživatelům svou logiku. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o životě a smrti v jednotlivých zemích může být nutné učinit během několika minut, každá země, která disponuje jadernými zbraněmi, přenechává tuto pravomoc svému národnímu vůdci. Takový vůdce může situaci vyhodnotit zcela jinak než například profesor odstrašování. Prezident Putin nám všem v tomto směru dal lekci svou válkou na Ukrajině. V jádru spočívá problém v samotné existenci jaderných zbraní. Tomuto problému nelze uniknout.
 
NPR tvrdí, že Spojené státy usilují o "svět bez jaderných zbraní", ale vše v něm ukazuje opačným směrem, k zachování současného stavu. Zrušení jaderných zbraní je prozatím nereálný cíl, ale stejně tak je nereálná představa, že současný stav může pokračovat donekonečna. Cíl zrušení jaderných zbraní bude vždy nereálný, pokud o něm nezačneme mluvit.
 
Odkaz na originální článek: https://thebulletin.org/2022/11/what-the-new-posture-review-says-and-does-not-say-about-the-future-of-nuclear-weapons/?utm_source=Newsletter&utm_medium=Email&utm_campaign=ThursdayNewsletter11172022&utm_term=Biosecurity&utm_content=NuclearRisk_NPRSays_11152022#post-heading
Z angličtiny přeložil: Jan Klán
Obrázek: Pixabay
 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Aktuální problémy